lena60

Zlinfest 2009: Pozn.: Debut původem chorvatského režiséra Ivici Zubaka odehrávající se v současném Švédsku. Hlavní hrdina Goran žijící se svou těžce nemocnou maminkou řeší dilema, zda po střední škole dál pokračovat ve studiích či se zapojit do procesu pracovního a vydělat peníze na cestu domů do Chorvatska, kam se nemocná matka chce ještě jednou podívat.

Zlinfest 2009: Autoři se na začátku pěkně vyrovnali s tématem smrti. Ze ztroskotavšího letadla se tatínek malé Marii jedním střihem ocitl rovnou v nebi mezi anděli. Následná bláznivá a trochu strastiplná cesta malé dívky (s tatínkem - andělem strážným v zádech) za vítězstvím v pěvecké soutěži už mě spíše uspávala (únava z náročného festivalového programu). Při závěrečném asi pětiminutovém duetu prdících a krkajících zpěvaček - Mariiných konkurentek mě sice probral hlasitý smích diváctva, ale právě tento velmi laciný a hloupý humor zapříčinil nekompromisní snížení mého filmového hodnocení.

Zlinfest 2009: Režie: Sabine El Gemayel. Já naopak neměla s napojením na filmovou pupeční šňůru nejmenší problém. Hodně ženský film, zaobírající se znepokojivým tématem postavení žen v arabském světě.

Zlinfest 2009: Režisér Atalay Tasdiken byl inspirován skutečným příběhem sourozenců Ahmeta a Ayse, kteří po smrti matky pospolu čelí nelehkému životnímu osudu v malé turecké vesničce. Jejich otec se znovu oženil a s dětmi, jenž přežívají u dědečka, zpřetrhal veškeré citové vazby. Pomalu plynoucí snímek, na němž oceňuji především režisérovu vynikající práci s barvami. Zářivé barvy působí kontrastně vzhledem k posmutnělému vyprávění, ale alespoň trochu zahřály mou rozbolavělou duši.

Zlinfest 2009: ...s přivřenýma očima. Zohledňuji, že se jedná o film natočený pro mladé publikum. Pro mě přínosný alespoň tím, že jsem se podívala jak těžce se žije v pro nás exotické zemi - Nikaragui. Režie: Andreas Kannengiesser.

Slaboulinký odvar Poláčkovy geniální předlohy.

Buly tu? Ehm, no dobrá. Svého času můj oblíbený televizní seriál. Hodnotím z nostalgie, z recese a z lásky k hokeji.

Rudá vlna se převalila Ruskem a mně přebíhal mráz po zádech, zejména při pohledu na autentické záběry z roku 1917.

Věta "Kdy už vlastně začne ta zábava?" zazněla ve filmu několikrát. Stejnou otázku jsem si pokládala taky. Chtěla jsem se u "komedie" pobavit a odreagovat, ale odcházela jsem od monitoru totálně znechucená. Hrůza!!! Potřeštěný crazy humor mi vtipný ani trochu nepřipadal.

Je mi úzko, těžko bezprostředně po skončení filmu. Mimořádně silný zážitek.