Pád Třetí říše

Pád třetí říše podporuje známé pravidlo, že podobné věci vždycky nejlépe natočí v zemi, o kterou jde. Tvůrci zvolili dokumentaristický přístup, což mi osobně velmi vyhovuje, i když nutno říct, že pár událostí je samozřejmě autorskou licencí. Kromě pochval ke scénáři, režii a hercům se ovšem musím zmínit o jiné věci. Nikdy jsem nerozuměl řečem o "zlidšťování" Hitlera v tomto filmu, Hitler je tu zkrátka předveden jako člověk, ne nějaké esenciální zlo. Nic takového přece neexistuje. Člověk je člověk, dobrý či zlý. (11.10.2005)

Pád Třetí říše je autentický popis čehosi, co se jen tak na světě neuděje...a proto je tak unikátní. Sice jsem čekal víc orgií, přeci jenom je čeká smrt o níž vědí a kapsle s jedem jsou volně v nabídce, ale i tak mně tento film dostal svojí nápaditostí a naprosto uhrančivým hereckým výkonem herce, kterého jsem předtim prakticky neznal. Jeho jméno je Bruno Ganz a už nyní je jasné, že právě on se mi do mysli zapamatuje hlavně díky této roli. Řadě novinářům a věčných kritikům na tom nevyhovovalo to, že samotný Hitler není takový morous, jaký se zdá být v realitě. Opak je pravdou jen se snaží být trochu lidštější, když přichází jeho poslední scéna v životě o které ví. Když se to tak veme, je to německý film a těch dobrých je opravdu pomálu. Tento se k ním zapisuje už díky svojí neskonalé atmosféře a zfanatizovanému okolí, které nedokáže pochopit prakticky nikdo až dodnes. --- Až budu stát před Eisenhowerem coby se hodilo víc Sig Heil nebo mu mám prostě potřást rukou? (11.05.2007)

„Vtedy som pochopila, že samotná mladosť nie je žiadne ospravedlnenie. Že som sa mala viacej zaujímať.“ Nevidím nič zaujímavé  na snahe niektorých filmárov, poľudštiť  Hitlera. Môžu si prirodzene robiť čo chcú, ale ja ich snahu absolútne neocením. pre mňa to bolo monštrum a je mi fuk, čo sa mu stalo, že sa z neho stala taká vec, aká sa stala. Každopádne, Pád tretej ríše je lepší, ako životopis s Robertom Carlyleom. Berie totiž Hitlera ako vedľajšiu postavu (čo je dosť zaujímavý, nečakaný uhol pohľadu) a dôraz kladie skôr na fascinujúce udalosti posledných dní nemeckého chudáka a jeho lojálnych "kolegov". Veľa tomu samozrejme dáva nielen Ganzov presvedčivý výkon, ale i pôsobivá atmosféra, ktorá kráča ruku v ruke s mrazivou výpravou obrovského, podzemného bunkra. (19.10.2005)

Herecký koncert Bruno Ganze, jedno z nejlepších ztvárnění Adolfa Hitlera, jaké se kdy na plátna dostalo, a pro mě také jeden z nejlepších válečných filmů. Mrazivé a silné scény a perfektně ztvárněni ti nejvyšší představitelé Říše. Zejména Thomas Kretschmann je výborný. Atmosféra tak sugestivní, že jsem měla pocit, jako bych tam, ve Vlčím doupěti byla také. Při tomto filmu jste součástí historie. Říkala jsem si, "tak takto nějak, se to tehdy stalo..." Sledujeme nejen pád Třetí říše, kterou se tak šíleně snažil Adolf vybudovat a která měla být novým, lepším a "čistým" impériem a budoucností nového Německa, ale také pád jednoho malého chlapíka s knírkem a pronikavýma očima, který se svými činy zapsal jako jedna z nejzásadnějších, největších a nejkrutějších postav dějin. Film zachycuje jeho poslední chvíle a pád jeho moci a velikosti, když vidí, jak se všechno, co po léta budoval, ztrácí kdesi v dáli a lidé, do kterých vkládal naděje, ho dle jeho, zradili, nebo padli. Film je ještě autentičtější díky jeho osobní sekretářce, Traudl Jungové, díky jejímž zápiskům vůbec mohl takto vzniknout. Jaký vlastně Adolf Hitler byl? Takový, jak ho různorodě prezentují v mnoha filmových a literárních dílech, nebo takový, jak sám sebe znal jen on? (11.05.2007)

Pád Třetí říše je rozhodně zajímavý počin, nicméně možná zbytečně dlouhý (150 minut). Díky své délce pak v některých pasážích působí dost rozvlekle. Jeho velkým kladem je historická přesnost, s jakou vykresluje poslední dny Adolfa Hitlera a jeho spolupracovníků. Výtečným způsobem tuto osobnost, která tolik ovlivnila běh 20. století, ztvárnil Bruno Ganz (Nebe nad Berlínem). V jeho podání je Hitler naprosto nepříčetný a neschopný jakéhokoliv realistického úsudku či skutečného velení. Toto dokonale vystihuje replika jednoho jeho generála :“Führer posunuje po mapě Evropy pluky, které již dávno neexistují.“ Rovněž skvěle je vykreslena atmosféra Německa v posledních válečných záchvatech : úpadek disciplíny, chaos, děti bojující v ulicích rozstříleného města. Generalita je naprosto neschopná v čemkoli jednotně odporovat Hitlerovi, který kapitulaci rozhodně odmítá a to za jakoukoli cenu. A ta je vysoká, sebevraždu páchá nejen on a Eva Braun, ale i Frau Goebbles beroucí s sebou i svých šest dětí a mnoho dalších. Šílenství ale nezasahuje jen ty nejvýše postavené, sekretářka Trudl (jedna z hlavních postav) postupně ztrácí iluze, aby čelila realitě doslova za pět minut dvanáct. Mně osobně ovšem nejvíce zaujala postava Petera Kranze, dvanáctiletého chlapce z Hitlerjugend. Mladý herec na malém prostoru přesvědčivě ztvárnil dítě strhlé dobou, po kterém dospělí požadují nepochopitelné a iracionální jednání. Kladů filmu je mnoho, ale našly by se i negativa. Krom zmíněné délky je to i jakási celková odtažitost. Tvůrci asi nechtěli působit lacině a slzopudně, ale některé vypjaté scény prostě nevtáhnou diváka tolik, jak by měly. Celkově se však jedná o kvalitní snímek, který si rozhodně zaslouží víc, než jen stát se doplňkem výuky dějepisu na základní škole. (25.04.2005)