Všichni moji blízcí

Tolik hereckých hvězd a přece tak průměrný film. Na vině je jednoznačně režie, která za první hodinu nedokáže vytvořit jedinou zajímavější scénu a to nemluvím o tom, jak televizně celý snímek působí. Část potenciálu je však přece jen využita a to v posledních minutách, ve kterých konečně nastupuje náznak dramatického konfliktu. 6/10 (16.06.2009)

Jeden z mých nejoblíbenějších našich filmů. Parádně obsazený, zahraný na krásný scénář pana Hubače, s menzelovskou atmosférou, nostalgickým nádechem, výbornou hudbou a vysokou výpovědní hodnotou. Práce Mateja Mináča na téma sira Nicholase Wintona nelze zlehčovat, velmi si jich vážím. Film Všichni moji blízcí je v televizi vysílán snad každý rok a pokaždé, když na něj narazím, neumím ho vypnout. A někdo může říct, že je to téma x provařené, ohrané.. Bohužel je stále aktuální. Národ, který zapomene svou minulost nemá žádnou budoucnost. W. Churchill. Marián Labuda excelentní. Člověka, kterého zahrál zde, by ve své blízkosti nechtěl mít asi nikdo... Abrhám, Bartoška, Chudík, Vetchý, Lábus, Menzel, Libuška, Květa a krásná Polka... taková sestava se jen tak nevidí. (23.01.2020)

Další z nekonečného množství osudů, které se odehrávaly v Evropě ve 40tých letech. Skvěle popsaná a ztvárněná atmosféra od obsazení Sudet až po deportace. Ve filmu jsou perfektně zachyceny různé charaktery a pohledy lidí na právě probíhající události v ČSR. Samozřejmě pocta pro sira Wintona a jeho čin, který neměl ve světě obdoby. Určitě výborný film, který dokázal zachytit atmosféru okupace. (28.09.2011)

Výborně promyšlený příběh Matěje Mináče a Jiřího Hubače, jehož kouzlo se zfilmováním rozhodně neztratilo. Silné osudy opravdových lidí v komplikovaných životních situacích a 'skromný hrdina' Nicolas Winton opravdu chytnou za srdce. Takových filmů je málo a je dobré si připomenout osudy mnohých lidí i ohromující činy velkých zachránců. Pět hvězdiček za těch (minimálně) pět slz, co mi tekly na konci filmu - a to se nestává tak často... (22.12.2009)

Téma, jakožto hodnocení i věnování siru N. Wintonovi ve mně vyvolalo přesvědčení, že tento film patří mezi zapomenuté klenoty naší kinematografie. Bohužel již během první půl hodiny jsem prozřel. Jakkoliv může být radost sledovat ansámbl prominentních herců, nevyžehlí to poněkud nudné zpracování. Ono místy až poetické vykreslení jedné židovské rodinky, která se s příchozí okupací vyrovnává po svém, mne zkrátka nedokázalo zaujmout. O to víc jsem však byl překvapen, jak na mne zapůsobila poslední třetina, která je jedním slovem strhující. Velmi emotivní a s patrnou výpovědní hodnotou. (29.02.2024)