Režie:
László NemesKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
László MelisHrají:
Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Todd Charmont, Jerzy Walczak, Balázs Farkas, Gergő Farkas, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik, Levente Orbán (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (404)
Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~ ()
Vydatné holokaust porno, nemyšleno ani tak ve zlém, protože natočeno je to vážně skvěle. Na druhou stranu je zvolená forma trochu dvojsečná zbraň, protože se o hrdinu vlastně vůbec nemusíme bát a stojí v podstatě velmi paradoxně mimo dění - je jasné, že musí přežít minimálně do poslední scény. Tím se z toho stává opravdu jen sugestivní projížďka tematickým parkem, ale trvám si na tom, že to není míněno tak zle, jak to zní. 4 a 1/2 ()
Historické a tým pádom aj filmy o holokauste sú typické konvenčným spôsobom rozprávania aj konvenčnými technickými postupmi. Nemes sa asi preto rozhodol nakrútiť túto tému prostriedkami v súčasnosti populárnymi na medzinárodných festivaloch, ale v iných, súčasných žánroch. Viac menej žiaden záber nie je podobný záberom, na aké sme zvyknutí z ton filmov z koncentrákov. Je to dosiahnuté za prvé používaním výhradne polodetailov a detailov, nie je tu žiaden veľký celok, tak obľúbený pri priblíženie atmosféry táborov smrti. Aj tým sa Saulov syn stáva filmom nadčasovým. Za druhé absenciou príbehu, snaha o pochovanie "syna" je skôr prejavom ako šialenstva, tak z neho plynúcej potreby dotyku ľudskosti. Ak by sa Nemesovi podarilo ma aj emocionálne viac odrovnať, dostal by absolutórium. ()
Hlavní tahák evropských filmových festivalů a (snad) zasloužený Oscar 2016. Pohled na život ve vyhlazovacím táboře očima jednoho z členů Sonderkommanda. Kamera se prakticky celý film pohybuje s hlavním hrdinou a zabírá detail jeho hrůzou otupělé tváře. Jde o odvážný a originální přístup, který vytváří až klaustrofobický dojem. K atmosféře filmu se to ale hodí. Ten otupělý pohled vpřed. Stále před sebe. Nekoukat ani doleva ani doprava. Snažit se nemyslet na to, co se kolem děje. Snad jedině tak šlo z onoho místa okamžitě nezešílet. Humánní myšlenka důstojného pohřbu mladého chlapce tam kdesi v tom peklu na zemi, je v podstatě jediným motorem filmu. Tato hlavní dějová rovina je sice značně nepravděpodobná a vzdálená skutečnosti, ale pravda že sledovat 107min záběr jednoho člověka, jak stěhuje mrtvoly z plynové komory do pecí a pak umývá šatny od krve bez jakýchkoli dalších motivů, by bylo pro diváka už moc silný kafe. I tomu beznadějnému čekání na smrt a oddalování vlastního konce je třeba dát nějaký vyšší smysl, než je pouhý přirozený pud sebezáchovy. Jinak by to Oscara nedostalo. Přitom skutečný děs toho místa byl v tom, že zde žádná lidskost nezbyla a pro myšlení nebyl ani čas ani prostor. Jediná motivace byla přežít právě ten den a právě tu hodinu. 70% ()
Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek. ()
Reklama