Imaginárium Dr. Parnasse

Heat Ledger byl přiveden k životu, aby si pro sebe ukradl svůj poslední film. Gilliamovi se podařilo, přes všechny nesnáze, dovést snímek až ke zdárnému konci. Ne úplně prvotřídnímu, ale přesto velice dobrému. Jeho imaginace pracuje naplno a mám pocit, že Parnassus je vlastně personifikací samotného Giliama, který se zas a znovu sází s ďáblem o to jestli dokončí každý svůj další příběh. Trikové sekvence, i když ne úplně dokonalé, jsou rozmáchlé a vyobrazují to co já osobně ve filmech vídám rád (chrám v podobě budhy sedícího na slonech vytesaný do kamene, medůzy létající vesmírem, no tak... koho tohle nedostane?). Ty pěkně kontrastují s celkem realisicky ztvárněným současným Londýnem plným opilců a ruských mafiánů ;-). Náhradníci za Heata jsou do filmu vpracováni opravdu skvěle a nijak nenarušují plynutí příběhu. I když, plynulost není úplně to správné slovo protože se občas Giliamovy rozpadá pod rukama. Kdo ví jestli opravdu s Ledgerem natočil všechny scény, které potřeboval. Nevěřte tomu co píšou v novinách, obzvláště v Mirroru. (02.02.2010)

Pět - není co řešit. Málokdy se v mém komentáři něco takového objeví, ale: Člověk, kterého Imaginárium nudilo, zklamalo, nebo nudilo a zklamalo dohromady, zkrátka nemá fantazii, nedokáže se u filmu zamyslet a nechce se mu snít. Tak. Imaginárium je totiž skvělé - každou vteřinu, v každém záběru z něj čiší typický Gilliam, jehož magický svět bych poznal snad i poslepu. Bývá už samozřejmostí, že tenhle americký Python nesáhne vedle ani při výběru herců - tady se opět trefil do černého. A hned několikrát. Senzační Ledger, Depp, Law i Farrell. Okouzlující Lily Cole, Christopher Plummer, kterému nedělá problém v jednom záběru vypadat jako houmles a v dalším hned jako důstojný mág... A v neposlední řadě Tom Waits, jeden z nejlepších ďáblů filmového světa. Tleskám všem. A přeji si, aby Terry Gilliam nikdy nepřestal vyprávět příběhy (přece víme, jak je to pro svět důležité, ne?).__P.S. Vydané DVD nabízí (na dnešní mizerné poměry) nebývalou porci zajímavých bonusů. Z rozhlasového interview s Heathem Ledgerem ("Za tři týdny dokončím natáčení nového filmu Terryho Gilliama") mi ale bylo sakra úzko. (07.08.2010)

Překvapivě umírněná Gilliamovina, která se díky Ledgerově skonu krapet zvrhla v něco, co lze vnímat jako poctu jemu jako jednomu z největších herců své generace, blablabla... Osobně to vidím tak, že když měli všichni Tonyové hrát stejnou postavu, tak prostě využili svého umění, aby to tak vypadalo, a ono to tak kupodivu skutečně vypadá;) Jinak je Imaginárium pro Gilliama typicky vizuálně svébytné, má zajímavé herecké obsazení i mimo postavu Tonyho, a správně nadpřirozený příběh, kterému vévodí ďábel Pan Nick a ožralý bůh/prorok Parnassus. Body navíc získává Gilliamově pohádce o síle a moci obrazotvornosti i lolitka Lily Cole (ačkoliv co jsem viděl fotky, je převážná část její přitažlivosti prací maskérů a vizážistů;)), ale postrádal jsem pořád něco, co by mě vtáhlo. Takhle jsem byl celou dobu "venku" a byl si plně vědom toho, že jen sleduju další Gilliamovo dílo - jiné než těch pár, co jsem viděl, zajímavé, ale ve vzájemném srovnání co do významu pro můj život filmového fanouška nejslabší. Dost mi to připomínalo Mirrormask, ale ta mi díky svojí větší vizuální vyhraněnosti přirostla k srdci víc. Takže to bude na nějakých 70%. Jo a kdyby vás zajímalo o čem to je, přečtěte si komentář od Mariuse, napsal to daleko líp než bych to zvládl já. (23.05.2013)

Gilliam se opět vzepjal k velkému výkonu a natočil jeden z nejlepších filmů své kariéry. To co se na diváka začne sypat působí nejprve jako mastrubace ega nějakého šílence. postupně ale vše dostana řád a smysl. Co víc film dokonce nese poselství o rozličných životních cestách. Když jsem poprvé zaslechl, že film bude kvůli skonu Heatha Ledgera přepsán a dokončen, měl jsem za to, že to bude jen zoufaůý pokus o zúročení natočeného filmu. Avšak film opravdu nepůsobí nijak improvzovaně, naopak. Tento film patří mezi ty, které lze sledovat vícekrát a pokaždé člověk najde něco nového. Imaginarium se v rámci režisérovi tvorby tak může plnohodnotně řadit k takovým klenotům jako Brazil, či 12 opic. (15.03.2010)

Nic proti topení se v široširé fantazii, ale nesmí se u něj zapomínat na příběh. Terry Gilliam tak tvrdošíjně tvoří "po svém", že se mi jeho pravidelně opakovaný vzorec konce proti většině obvyklých pravidel začíná pomalu, ale jistě zajídat. Nápaditá první hodina a sympatické hlavní postavy na pozadí správně mystické zápletky tak přicházejí vniveč ve chvíli, kdy se začne zaplétat, měnit strany a převracet archetypy. Dokážu pochopit, proč taková překvapení slaví u diváků úspěch, ale na mé straně se velký filmový zážitek nedostavil ani přes několikerý herecký koncert Ledgera a jeho alter-eg nebo krásu Lily Cole. (30.04.2010)