V pasti času

V pasti času působí jako popový videoklip určený zakřiknutým dívkám, avšak natažený do neskutečných 110 minut. Příšerně doslovnými motivačními proslovy nabitý přeslazený příběh o získávání sebevědomí a moci lásky - daleko za hranicí pouhé dětské naivity, kde začíná vyložená stupidita - však těžko i ti nejmladší mohou brát vážně. Promluvy postav kolísají mezi úsměvně hloupými, kdy se třeba dozvíme, že i elektrony mohou být spojeny silou lásky, až vyloženě směšnými žvásty - když mladá dívka nalezne sebedůvěru a porazí tím zlo, je přirovnána k Nelsonu Mandelovi a Oskaru Schindlerovi. Opravdu mizerné herecké výkony dětských herců (zejména malý Deric McCabe), nadějní dospělí herci v kýčovitých kostýmech papouškující cukrkandlové řeči, okaté angažování Oprah Winfrey do role nejmoudřejší bytosti a Mindy Kaling ve snad nejotravnější roli celého snímku už člověku způsobí jenom psychedelický bolehlav. (19.01.2019)

Tento snímek je tak trochu oříšek. V rámci žánru se uvádí, že jde o snímek dobrodružný/rodinný/fantasy, s čímž se dá i tak nějak ve výsledku ztotožnit, přesto jsem ale hned při závěrečných titulcích začal hned přemýšlet, pro koho je tento snímek vlastně skutečně určený. Děti to nemají šanci pochopit, pro „týnejdžry“ je to málo zábavné a pro dospělé zas až moc infantilní, takže užít si to vlastně nemá vážně kdo. Co se tedy nedá této podívané určitě upřít, je nesporná originalita a nápaditost v jednotlivých scénách, především tedy ve vizuálních momentech ze světů „za hranicemi fantazie“, kde tedy skutečně dostali prostor a možnosti především trikový experti, a nutno podotknout, že se vyřádili poměrně slušně. Jinak ale už příliš netuším, co ještě pozitivně zmínit. Zápletka je fakt divočina, ze které jsem byl pořádně vykulený, ovšem v ne v tom dobrém slova smyslu, chvíli mi to přišlo strašně ujetý, chvíli hrozně náročný, chvíli úplně trapný, celkově ale bohužel především nefunkční. Zábavnost a spád měli kolísavé výkyvy, atmosféra a napětí se tvůrcům naprosto vymkla z podkontroly a s postavami to bylo vůbec nejhorší, neboť přes jistou sympatičnost a v podstatě i výraznost jsem si k žádné z nich nedokázal najít po celou dobu cestu, na což pak doplatila i působivost veškerých emocí, které též musím označit za zoufale chladné. Ovšem přes všechny tyto výtky nemohu zároveň ani tvrdit, že by mě tento snímek vůbec neoslovil, jen prostě úplně nevím, jak s výsledným dojmem z něj mám naložit. Každopádně, abych mohl tuto podívanou vůbec někomu doporučit, to by musela mít zcela jinou kvalitu a pojetí, takto ji mohu označit tak akorát za mírně podmanivou podivnost, po které velmi brzy neštěkne ani pes. (17.03.2019)

Opravdu docela dosti zajímavý film! Je v něm hluboké poselství, které už mnoho z nás tuší, o metafyzickém boji dobra a zla, který se odehrává v srdcí jeden každého z nás. A též o možnosti cestovat kamkoliv do Vesmíru skrze 4. dimenzi (odkazy na hyperkrychli a červí díry, opravdu fascinující!) Konečně i Hollywood začíná ukazovat lidem, jak to tady celé funguje, že k mezigalaktickému cestování není potřeba vymýšlet a zlepšovat nějaké technologie a fyzické přístroje (to je slepá ulička, ale většina vědců v reálném světě jde bohužel stále touto materiálně-kvantitativní cestou), ale že stačí jen naladění mysli a správná frekvence (frekvence lásky) a mohou se dít zázraky i ve fyzickém světě! Forma filmu je bohužel dělaná na míru pro americké teenagery (vč. líbivé a jednoduché pop hudby a trochu kýčovitých kostýmů) + film je poplatný stávajícímu trendu, kdy "musí" být zastoupeny všechny rasy, a tudíž nejvyšší zástupkyně světla je černoška.. Ale celkově jsem fakt nadšená, že se takovéto filmy točí. Něco se opravdu na světě mění z hlediska duchovního rozvoje lidstva, a takovéto filmy jsou toho důkazem! (Viz i teď Aquaman či dříve Atlas mraků nebo Avatar aj.) I když na 2.str. je podle stávajícího dost žalostného hodnocení vidět, že běžný uživatel holdující masové kultuře na něco takového ještě není zcela připraven. (05.03.2019)

Dopředu jsem o filmu nic nevěděl, a tak jsem se nechal zlákat scify názvem a kapitánem Kirkem v prvních scénách filmu. Pozor na to, je to past. Od té chvíle je to nedokoukatelná strašlivost sama, kde nejsou sympatické postavy, není zajímavý jiný svět a kde je vše tááák dlouhé. Já si raději z čirého nezájmu šel v polovině číst noviny. (02.01.2019)

V posledních pěti dnech jsem zhlédl pět filmů... a bohužel jsem se trefil do sestupné tendence. A Wrinkle in Time je ještě horší než včerejší Crazy Famous a tomu jsem bez váhání střelil odpad. A Wrinkel in Time mě nalákal na povedené trailery a na papíře silné herecké osazenstvo. A skutečně - A Wrinkle in Time obsahuje dvě solidní CGI scény, které vypadají dobře v traileru, ale ve skoro 2h díle se ztrácejí. A herci tu opravdu mají známá jména - např. Chris Pine, Reese Witherspoon, Oprah Winfrey, Zach Galifianakis, Michael Pena... Jenže většina herců tu stojí za nic (s výjimkou dětského herce Derica McCaba), scénář je pitomej a utíká jak čtrnáct dní chcíplý morče, a posledním hřebíčkem je hrůzostrašné kombo režisér+kameraman. Dlouhé záběry z blízka na obličej (pomalu častěji než dělal Sergio Leone), ale zároveň doplněné o rádoby cool třesoucí obraz + snímání obličejů z divných rádoby cool poloh, udělalo film jen obtížně sledovatelným. Jak kdyby ho natáčel zfetovaný Umpa lumpa trpící parkinsonem. Výsledek by se možná dal hodně vzdáleně přirovnat jako zvrácený mix Sergia Leoneho s Paulem Greengrassem, ale s úrovní provedení horší než by docílilo duo Uwe Boll a Olivier Megaton. Fujtajbl. Vyžadujete moderní pohádku s nějakou progresivní vložkou? Pak bych zvolil raději The Last Dragonslayer. Ten také sám o sobě kvalitou neoplývá, ale i ten je na tom mnohem lépe než Wrinkle in Time. Wrinkle se prostě nepovedl. Spálit, zahrabat a radši si poněkolikáté pustit Nekonečný příběh. Rhymes that keep their secrets, will unfold behind the clouds, and there upon a rainbow, is the answer to a neverending stóórýýý... (25.05.2018)