Kristus se zastavil v Eboli

Silná adaptace literárního díla, která bez násilných aktualizací přináší obraz neutěšených vztahů v prostředí izolovaného městečka a na lokální mikroúrovni spolehlivě symbolizuje patologii celé společnosti. Minimalistický příběh, u něhož divák žasne, jakými že to skromnými prostředky dokázali tvůrci udržet jeho pozornost. S Volontém to ale šlo s velkým přehledem. Leviho a Rosiho nelichotivé poohlédnutí za dějinami vlastního národa i lidstva. (20.12.2014)

Přibližování starých, údajně zlatých časů není nikdy dost. Rubem těchto nevyvážených tvrzení jsou skutečnost a na ni navázaná fakta. Sonda do mikrokosmu ospalého maloměsta (ve filmu navíc charakterizovaného jako vesnice) je výmluvná. Víc než zdánlivá rozvleklost, kterou se film vyznačuje, se tu uplatňuje schopnost pronikavé mikrosondy do světa, v němž žijí dva lékaři, učitel a sebevědomý, značně omezený starosta v jedné osobě, místo, kde lišky a osli opravdu dávají dobrou noc, a proti tomu intelektuál (historická osobnost) strádající jak pro své názory, tak pro svůj původ. Závěry, které jsou pro ty, jimž není tajemstvím klasická evropská literatura z přelomu minulého a předminulého století, předem jasné. Nejde přitom o klišé: pověrčivost jedněch i druhých naráží na moderní vzdělanost nedobrovolného téměřrekreanta a ústí v praktických věcech, kterými jsou v tomto případě nemocní, neschopní platit vysoké taxy místním lékařům, postupně mění situaci. Když postrk končí a Levi se vrací do světa, vyprovází ho celé městečko; slzy, které se lesknou v očích mnoha jeho obyvatel, jsou výrazem zoufalství nad realitou, která je čeká a údělem, který je nemine. Staré zlaté časy tak přesvědčivě přibližované zdánlivě rozvleklým filmem, ztrácejí lesk. Z filmu o odvrácené straně režimu a možného zlatého věku Vám v paměti zůstanou opět jedinečný Gian Maria Volonte, režisér a scénárista Rossi a jeho blízký spolupracovník Toni Guerra. A s nimi poznání, že staré zlaté časy byly pro většinu z nás opakem toho, co a čím chtěly být. A a s nimi také opravdu nevšední umělecký zážitek. (16.04.2015)

Italské drama podle knižní předlohy situované do roku 1936 do chudé vesnice v jižní Itálii, kam je z politických důvodů poslán turínský lékař Carlo Levi. Snímek se nenatáčel v městě Eboli, jak by se mohlo zdát, nýbrž ve starobylé osadě Craco, ležící v nehostinné a opuštěné oblasti mezi Potenzou a Materou. Do hlavní role lékaře, jenž nepodporoval Duceho režim, byl obsazen vynikající italský herec G. M. Volonté, jehož výkon byl jako vždy ozdobou snímku. Volontého postava, zpočátku přijímána v městečku místními obyvateli s rozpaky, aby si postupně získala širokou u oblibu tamějších zemědělců, se poněkud vyjímala jeho tradičnímu hereckému repetoráru, neboť se vyznačovala velmi klidnou povahou, prokazující úctu k prostým občanům a mající v hlavě spoustu moudrých myšlenek. Snímek se především zabývá životem na chudém venkově v Lukánii, společenskou situací v předvečer africké expanze a národní celistvostí, jenž byla pevná pouze na oko. Vždyť jediný fašista ve snímku byl místní starosta, obyčejní rolníci v úspěch Musolliniho politiky nevěřili a jak bylo ve snímku několikrát zdůrazněno, za své hlavní město pokládali Neapol, potažmo New York (cíl italských emigrantů), a nikoli Řím, odkud k nim údajně nikdy nic dobrého nepřišlo a jenž byl nekonečně vzdálen. Velmi působivé a umělecky náročné drama Francesca Rosiho (narozeného v Neapoli) je natočeno v pomalém tempu, avšak atmosféra nesourodé předválečné Itálie, tedy konkrétně k válce apatické její jižní části, je zachycena velmi dobře a nic na tom nezměnil ani Duceho vítězoslavný projev k příležitosti dobytí Addis Abeby. (19.04.2016)

Film, na nějž jsem čekal asi deset let. Mírné zklamání z málo vrstvité zápletky je téměř plně vyváženo Eduardem Cupákem, jehož medový projev rozzvučí i staré silné zdi rozpadající se vesnice. Obsazení dabingu je ostatně skvostné, i takové eso jako Rudolf Hrušinský tu má jen epizodní roli. Děj je zbytečně prostý a je škoda, že se vesničanům nedostaneme víc pod kůži. Souboj se starostou mohl být tvrdší, od postavy Leviho jsem čekal méně konformity a tím více problémů. Podobně situované jsou snímky Chléb, láska... a vzdáleně (souboj komunistů) i série o Donu Camillovi. Hudební doprovod a atmosféra filmu jsou od prvních vteřin jedinečné, tohle fakt asi uměli jen Italové. Začátek filmu jasně převažuje nad závěrem. (02.09.2018)

[3,5*]     Životopisná dráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Rozpráva skutočný príbeh politického väzňa Carla Leviho (charizmatický Gian Maria Volonté), poslaného do vyhnanstva do odľahlej dediny s veľmi svojráznymi obyvateľmi. Hoci sa môže zdať, že intelektuál Carlo nemá s jednoduchými sedliakmi nič spoločné a spočiatku iba neveriaco a s potmehúdskym úsmevom pozoruje miestne pomery, postupom času si k domácim vytvára veľmi blízky vzťah (napokon akoby pochopil ich dušu a stal sa jedným z nich). Carlov príbeh podmanivo plynie takmer hypnotickým tempom, divák má množstvo času zoznamovať sa s jednotlivými rozmanitými postavami a vychutnávať si scenérie daného atmosferického miesta (výborná kamera), a to všetko za sprievodu posmutnelej hudby. Niekde na pozadí pritom bujnie fašizmus a besnie vojna, ktorú fašistické Taliansko rozpútalo v Etiópii.     "Without a peasant revolution, Italy will never have a true revolution, and vice versa." (01.03.2023)