Suďba čelověka
The Destiny of a Man
Osud človeka
Fate of a Man
Režie:
Sergej BondarčukKamera:
Vladimir MonachovObsahy(2)
Na motivy stejnojmenné novely klasika ruské literatury Michaila Šolochova natočil Sergej Bondarčuk v roce 1959 svůj režisérský debut a zároveň se zhostil hlavní role. Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, jehož klidné živobytí naruší válka, která ho postupně připraví o vše. Přesto se dokáže zvednout a kráčet životem dál. Osud člověka byl natočen poměrně záhy po skončení druhé světové války, přitom však nesází na vlastenecký patos. Naopak, všímá si více toho, jakou spoušť napáchala válka v životech miliónů obyčejných lidí. Právě takové filmy (připomeňme například snímky Jeřábi táhnou či Ivanovo dětství) však mají schopnost zprostředkovat hrůzy války opravdověji než výpravné, oslavné epopeje. Oproti tónu Šolochovovy novely, která glorifikuje hrdinství prostého člověka, zdůrazňuje Bondarčuk expresionistickými filmovými postupy iracionalitu války a šílenou náhodnost přežití jednotlivce. Některé scény (rampa koncentračního tábora, útěk ze zajetí) působí podivuhodně současným dojmem. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Těžko žádat od sovětského filmu historickou věrohodnost; ale zajímavý filmový jazyk, to Osud člověka nabízí měrou vrchovatou. Především vyniká kamera, často rafinovaně švenkující. Překvapí i "Vertigo efekt" v záběru na Sokolovovu tvář v úvodu filmu. Na svou dobu film pracuje s velmi dynamicky postavenými snímky - děj se rychle přesouvá z pozadí do popředí a naopak, objektiv proplétající se houštinami při útěku atd. atd. Řadu originálních a výborných režijních nápadů ale čas od času vystřídá zaběhané schéma - nevím, jestli to mám připočíst režisérově snaze o jednoznačné a ideologicky vhodné vyznění (klišovitý děj) nebo padesátiletému stáří snímku (od té doby některé režijní fígle natolik zdomácněly, že dnes mohou působit jako provařená lacinost). Velmi lituji, že jsem film neviděl v původním znění ale v dosti otřesném českém dabingu. Každopádně dobrý filmový zážitek, doporučuji. 70% ()
Krasne natoceny film, ktery by mel kazdy fanousek kinmatografie alespon jednou videt. Hlavni zena, krasna Зинаида Кириенко. Silnejsi 4. ()
Sergej Bondarčuk natočil nezabudnutelný film. Film o živote obyčajného človeka s veľkým Č. Výborná kamera a pre mňa nezabudnutelná hudba a fantastický český dabing. Film hodnotím : 95%. ()
Film, který naprosto bezchybně využívá paletu všech klasických filmových postupů padesátých let. Neobjevují se v něm žádné avantgardní ani formálně vyčnívající prvky, které jsou nejvíce viditelné ve filmech Michaila Kalatozova. Osud člověka je stylisticky uhlazená výpověď o ruském člověku a o hodnotě lidství, které nejvíce vystoupí na povrch v situacích, kdy lidský život samotný neznamená nic. Scéna v autě a zejména chvíle, kdy je stopnut zvuk, je jedna z nejlidštějších, jaké je ve filmu možno vidět. Sovětští filmaři prostě uměli natočit čisté filmy - a co na tom, že historicky je film v podstatě lží: Nebylo možné, aby armáda vzala zpátky někoho, kdo se vrátil ze zajateckého tábora. Takový nebožák byl ihned deportován na Sibiř. Taktéž salva na počest mrtvého kapitána je v podstatě nesmysl. Západem uchlácholení "kritici" určitě film poplivou za to množství patosu , které ve filmu nepochybně je, ale bohužel už zapomenou hodnotit film v kontextu místa a doby. Osud člověka má dnes obrovskou cenu, a to rozhodně právem. 75% ()
Osud člověka od Michaila Šolochova je jedno ze zásadních děl poválečného východu, který se vyznačoval svým černobílým viděním světa a všudypřítomným hrdinstvím sovětského lidu. Filmové zpracování Sergeja Bondarčuka je však ve svém projevu už mírnější a nevypraví příběh Sokolova jako osud sovětského člověka, jako spíše osud čistě člověka. Socialistických hesel se zde kromě závěru, v kterém je citován Šolochov, nedočkáme, což činí z toho filmu snímek nadčasový. Vypraví o nezdolné vůli a víře, která člověka udržuje při životě v krajních podmínkách. Sokolov se svému těžkému údělu vzpírá, a i když se už může zdát, že kvůli ztrátě celé jeho rodiny přece jenom padne na kolena, on se opět postaví a jeho novým smyslem života se stane malý osiřelý chlapec, kterého si adoptuje. ()
Tenhle film se nedá s ničím porovnávat jedině s knižní předlohou a to sedí do puntíku. A na dobu, ve které se film natáčel, to vůbec není špatný snímek. ()
Je to takový mix dramatu z těžkých válečných dob a sovětského válečného velkofilmu, určitě se to dalo natočit realističtěji a drsněji. Místy trochu přehnané, ale je to možná chyba dabingu, který není z nejlepších. ()
V reálném životě by tenhle osud byl s velkou pravděpodobností ještě daleko tragičtější. Hlavní hrdina by se místo návrhu na státní vyznamení dočkal spíš poukázky na „rekreaci“ do gulagu, protože podle Stalina se jako sovětský voják dopustil hned dvojí zrady: nejenže se nechal nepřítelem zajmout, ale dokonce si dovolil přežít a po válce se vrátit. Ale tenhle snímek není dokument, Šolochovův námět je silný a filmařsky působivě zadaptovaný, takže nevidím důvod, proč výsledek neohodnotit plným počtem bodů. Film naštěstí vznikl až šest let po Stalinově smrti, takže se vyhnul tomu, co by jej potkalo o deset let dříve, kdy by z takového příběhu filmaři třesoucí se strachy z diktátora udělali frašku plnou trapného patosu a v důsledku spíš parodii na hrdinství. ()
Jedno z vrcholných děl světové kinematografie dle novely M. Šolochova. "Váňuško, víš, kdo jsem? Já jsem tvůj tatínek..." V tomhle okamžiku mi vždycky vhrknout do očí slzy. Scénu si pamatuji od útlého dětství a často si ji opakuji i v duchu. Nikdo nedovedl natočit tak výborně válečné drama na osudech jednotlivých hrdinů) jako Sověti. Každý prožíváme svůj román, ale to, co prožil Andrej Sokolov, to by si nikdo nepřál. Rodinné štěstí zpřetrhané válkou, německé zajetí, pokus o útěk a nové zajetí, nakonec návrat k Rudé armádě přes bojovou linii i s německým majorem - a mezitím smrt celé rodiny a na samém konci války, kdy bylo oslavováno vítězství Rudé armády nad fašismem, hrdinná smrt Andrjuši. A pak Váňa a nový smysl života... Motto v závěru jako by upomínalo nebezpečí, v němž se ruský národ ocitá v těchto měsících. Vpád agresorů do ruské země nesmíme připustit. ()
Solidní příběh vyprávějící o osudu vojína Sokolova bez zbytečných propagandistických zabarvení. Dech vám to nevyrazí, ale na nic si to nehraje a je to takové lidské... Režisér Bondarčuk si ve filmu střihnul hlavní roli... všechna čest... 8,5/10 ()
Po veľmi dlhej dobe som niečo pozrel aj z STV 1, kde tento povojnový skvost zaradili do vysielania. Bondarčuk skvele zvládol réžiu aj hlavnú postavu. Vzhľadom na rok vzniku dávam klobúk dolu. ()
Jedna hlaska vo filme ma pobavila a to konkretne tato scena: Hej Vanuska pod sem. A on odpovedal: Skade vies ako sa volam? A on: Ja som skuseny clovek a viem vsetko:) Podla mna bol troska namysleny a velky chvalenkar:) Ale ten typek toho zazil vela a nezavidim mu. Presiel si fakt peklom, hlavne co sa tyka v koncetracnom tabore, kde musel makat ako o zivot. A este aj prisiel o komplet svoju rodinu, to uz fakt cloveka odrovna. Film sa skor nesie v takom dramatu, ktory je sem tam okoreneny nejakou strelbou, ale to len fakt obcas. Aspon vo filme neospevuju tak perfektny komunizmus, ako bolo kedysi vo zvyku. ()
Čo všetko si musí obyčajný človek vytrpieť je Bondarčukom hercom a Bondarčukom režisérom veľmi dobre zachytené v Osude človeka.Veľmi silné scény. ()
Zvláštní zjištění, že i Ruský voják je pořád jen člověk.. ()
Pamatuji, že v dětství nám tenhle film propaganda rvala do hlavy s železnou pravidelností a opravdu i po letech jsem si pár scén vybavil. Nikdy by mě nenapadlo, že se na to podívám dobrovolně a že navíc budu nad míru spokojený a dojatý. Osud člověka je poctivá filmařina a velice silný příběh, které je až na pár drobností i celkem reálný. Občas to sice autor předlohy i režisér trochu přeťápnou s patosem (a za to také jedna hvězda dolů), ale jinak je tenhle film na svou dobu až zázračně bez nějaké výrazné komunistické propagandy a poměrně naturalistický. Velké plus za nedabované ani netitulkované Němce. ()
Klasická ruská/sovětská deprese o těžkém osudu lidí, které semlela ta jejich tzv. Velká vlastenecká válka. Němci se k sovětským vojákům chovali otřesně a na začátku války je nepovažovali ani za lidské bytosti. Hlavní hrdina si prošel peklem, ale přesto si v sobě udržel lidskost a naději na lepší budoucnost, v tom shledávám největší inspiraci tohoto díla. Andrej Sokolov se živí jako řidič a žije si takovou tu sovětskou idylku. Má manželku, dvě dcery a také syna. Jednoho dne však německá amráda zaútočí na SSSR a Sokolov je během rychlé invaze zajat. Nejprve je s ostatními spolubojovníky zavřen ve zničeném kostele, poté skončí v nacistickém koncentračním táboře, kde jsou komisaři, komunisti, důstojníci a židi stříleni. Němčouři zastřelí třeba doktora, který léčil zraněné spolubojovníky. Táboru velí nacistická bestie jménem Müller, před kterou však Andrej prokáže obrovskou odvahu a za to je ušetřen a ještě dostane chleba. Jednoho dne zajme německého důstojníka i s dokumenty a ujede s ním z tábora za frontovou linii. Je za to vychválen a dostane měsíc dovolené v rodné Voronězi. Zde se dozvídá, že jeho žena a obě dcery zemřely během bombardování města a zbyl mu jenom syn, který je kapitán u dělostřelectva. 9. května válka skončí a Andrej se dozvídá, že i jeho syn padl. Andrej je nyní osamělý a pracuje jako řidič náklaďáku daleko od domova - v Urjupinsku u Stalingradu. Zde se setká s malým chlapcem Vanyou, který zůstal sám, protože jeho otec se ztratil a jeho matka zemřela při bombardování. Dvě osamělé duše se dají dohromady, Andrej se vydává za Vanoyova otce a oba tak mají novou naději do života. Film je tedy dost ponurý a vykresluje Němce jako cynické a bezohledné bestie, ale zase v něm není ten komunistický a rusácký vlastenecký patos, což oceňuji. Přesto to však byla strašná depka a cítil jsem se po tom dost vnitřně prázdný. ()
Novela Osud člověka byla napsána na objednávku stranických kulturních aparátčíků a dokonce údajně na přímou Stalinovu přímluvu s cílem prosadit sovětského autora mezi laureáty Nobelovy ceny za literaturu (je to hlavní důvod, proč je v knize propagandy pomálu - a mimochodem, ten záměr vyšel). To všechno v době, kdy většina z nejtalentovanějších Rusů byla buď po smrti nebo v emigraci. I když je to skvělá novela a skvělý film, je mi z obojího na blití. Pro ty souvislosti. ()
Osud jednoho sovětského člověka. Dej si trochu vodky. Několik pozoruhodných záběrů. ()
Videl som tento snímok až skoro 50 rokov po jeho natočení, ale nie je mu skoro čo vytknúť. Výborne vyrozprávaný príbeh a vykreslená postava obyčajného človeka. ()
Viděla jsem to kdysi dávno, scénu s chlastem v lágru si pamatuji dodnes. Teď už vím odkud. ()