Pilot: boj o přežití

Nikde se to neuvádí, což je podivné, ale tento snímek v celé své dějové struktuře vypadá jako remake sovětského válečného, a tehdy velmi oslavovaného, filmového počinu Příběh opravdového člověka. Nelze samozřejmě také nezmínit snímek norský vzniklý později  Devět životů , od kterého remake vznikl Ten dvanáctý Těžko říct, co za tím vězí. Stejný námět, stejná dějová linka, jen jiná jména pilotů. Připomínání děje je tak nošením dříví do lesa. Zůstaneme-li pouze u ruské filmové tvorby, i tento snímek je připomínkou a hlavně poctou statečným sovětským pilotům za druhé světové války, kteří se vlivem svého silného vlastenectví neohlížejí na své životní zábrany, jako v tomto případě amputované nohy, a dál vyráží do boje s nepřítelem. Jejich seznam je nám před závěrečnými titulky prezentován. Na celém snímku je vidět ohromný důraz na letecké bitvy. Klobouk dolů, neb něco takového dlouho nebylo vidět. Dnes si tvůrci samozřejmě vypomohli CGI, ale to na věci nic nemění. Letecké scény s pevnými záběry z různých úhlů a pozic jsou prostě úžasné. Avšak jak už to většinou bývá, z dnešního pohledu na tehdejší dobu jsou diskutabilní některé válečné scény. Zabít dvě mouchy jednou ranou pomocí kouřové clony vypuštěné z letadla je vskutku téma pro historiky. Letecký hrdina má za úkol vyhodit do povětří most, ale je pronásledovaný nepřátelským letounem. Jak to vyřešil je vskutku šalamounské, což ve filmu funguje dobře, ale na svou dobu? K pousmání je také scéna, kdy velící důstojník považuje pilota, nevědíc že má protézy, za opilého po přistání z návratu z válečné vřavy. Po té, co se dozví o něm pravdu, vzdá mu vojenskou poctu. Ano, je to blbé, ale kdo dnes víme, jak se tehdy sovětští vojenští soudruzi důstojníci k vojákům chovali, že? Že je do příběhu naroubované také melodrama již nepřekvapí. To se stalo standardem a stále drženým. Ale zase je fakt, že se v tom tentokrát moc netlačí na pilu a tak třeba dojemně emoční scéna ke konci všeho dějství, vlivem toho, moc nefunguje. Scéna s kovářem ukrývajícího zraněného pilota pod podlahou, ke kterému přijde německý důstojník s vojáky a pátrá po něm, připomene film Quentina Tarantina Hanebný pancharti. Ruští tvůrci to však samozřejmě pojali po svém. Snímek je po filmové stránce dobře odvedený. jen je vlivem známého příběhu předvídatelný až hamba. To kazí danou dramatizaci a dobrodružství, což je škoda. Pomineme-li určité dějové nesrovnalosti, jedná se o další ruský válečný snímek do své ohromné válečné filmografie, který je ryze po filmové stránce přívětivý, (20.01.2022)

Film celý působí dojmem, jako kdybych ho už někdy viděl. Nicméně úvodní scény jsou opravdu parádní, a pak i ta příroda. Ale to už je tempo značně vlažné a bez jakéhokoli překvapení. Pointu každé scény divák odhadne už na začátku. Vlastně i pointu celého filmu. A to je velká škoda. Vidět to jako první válečný film v životě, byl bych nadšením bez sebe. Takhle je to sice perfektně natočené, ale zcela podprůměrné dílo s nulovým přínosem. (27.01.2022)

Tak, sice jsem se stále nebyl schopen dokopat k podívání se na A jitra jsou zde tichá, původního filmu (který jsem viděl kdysi v dětství) či remaku, ale dostal se mi do rukou jiný film od režiséra remaku, tak jsem do toho skočil rovnýma nohama. Ehm. Vlastně i tenhle film v základu přebírá dějovou linku jiného filmu, a to slavného Příběhu opravdového člověka, už z roku 1948. A nutno říct, že vzdor době, která oba filmy odděluje, a neskonalému pokroku v technice, jsem nucen říct, že starý film s mladým Bondarčukem je lepší. Na Pilota se sice kouká docela dobře, ale vzdor silnému tématu, prostředí a kvalitní technické stránce je to z velké části tak nějak odehrané a odtočené na jistotu, bez jakéhokoli většího dopadu. Ne vysloveně odbyté, pár scén v lese nebo učení se chodit na protézách jsou dobré momenty, ale dalo se z toho dostat daleko víc než jen standardní gerojská story s ne příliš věrohodnými bojovými scénami. Nakonec nejemotivnější jsou závěrečné titulky s poctou skutečným letcům, kteří přišli o nohy a přesto se vrátili do služby. Za tři dávám především z úcty k nim. P. S. Koutek vojensko technického hnidopicha. Il-2 typ 3 se začal používat až někdy v březnu 1942, takže na začátku filmu někdy v prosinci 1941 je to anachronismus. Sice se už dřív objevovaly letouny v polních podmínkách dovybavené zadním střelištěm, ale tohle je jasná sériová podoba. Zadní kulomet pak vypadá spíš jako DŠK než jako UBT (ale nechce se mi to detailněji zkoumat). Německé tanky na začátku jsou asi T-55 trochu upravené do podoby Pzkpfw IV. Přešel bych to u lepšího filmu, tady to zkritizuju. (17.07.2022)

Ruský vojnový film si v posledných rokoch vybudoval akýsi štandard, ktorý sa nedarí prekročiť. Film letec je každopádne skvelá pocta letcom, ktorí prišli o nohu a napriek tomu neprestali lietať a bojovať. Doteraz som poznal iba slávneho Meresejeva, ale bolo ich o dosť viac ako sa dozvieme v záverečných titulkoch. Film je pomerne atraktívny, letecké súboje v úvode vyzerajú efektne, ale ako tvrdí priateľ Big Bear, sú dosť nereálne. To neznalý divák nemusí riešiť, akcia je zručná, potom prichádza časť o prežití v prírode, to ja mám rád, no musím spomenúť krátku scénu kde dvaja Nemci so samopalmi MP38/40 nedokážu trafiť nášho "Ljotčika" na vzdialenosť 20-30m!... to je hnus velebnosti... V reále je asi nemožné aby sa guľkám vyhol. Ako režisér k tomu musím pristúpiť profesionálne a natočiť to vierohodne alebo takú scénu netočím vôbec, pretože zhadzuje celý film. Romantická linka mi neprekážala a celkovo som si film užil. Ak si mám vybrať, mám radšej pokorný a reálny pohľad, ten ruský, heroický letel pred 20-30- timi rokmi, dnes už je iná doba. 60-70%. (15.02.2022)

║Rozpočet $-miliónov║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $773,215▐   Rusko solí jeden vojnový vlastenecký film za druhým, dobre však je z čoho čerpať. Tu treba pochváliť opäť technickú stránku, kde to vedia teda vyšperkovať a predať sa v tom, príbehová skôr taký priemer ale má to prevažne dosť dobré grády, hlavne pri bojoch, prípadne aj nejaké to napätie. /60%/ (27.02.2022)