Příběh opravdového člověka

Vynikající snímek, který nám ukazuje, co vše dokáže lidská vůle a vnitřní přesvědčení! Původně jsem očekával líčení strastiplné cesty Meresjeva, ovšem film se více zaměřuje na rehabilitaci a rekonvalescenci pilota a jeho následný návrat na oblohu, do kokpitu letadla. Velmi působivé dílo sovětské kinematografie, kterému rádi odpustíte i to stáří, které na tomto snímku je patrné (nejste-li ten typ člověka, co automaticky odsuzuje vše, co je sovětské). Já jsem byl jako divák spokojený, bylo zde možné vidět i tehdejší společenské poměry Sovětů... (29.12.2008)

Je to príbeh silného, ctižiadostivého človeka, ale inak v nie príliš zaujímavom filme, ktorý na diváka navyše sála v agitačnej a silne patetickej forme. Nie príbeh ozajstného človeka, ale príbeh sovietskeho občana, ktorý sa nemá vzdávať nikdy, lebo (podobne ako u Nacistov) sovietsky človek je nadčlovek. Samozrejme, tiež aj pravý bolševik, ako sa niekoľkokrát vo filme spomenie. Silný patetizmus sála s každej druhej scény - hlavný hrdina je stredobodom všetkého, jeho nemocničná izba rozpráva iba o ňom, hlavný chirurg či primár obsakuje iba jeho, keď odchádza z nemocnice, lúči sa s ním celé áro. Nemá v sebe iný ideál, len ísť naspäť bojovať, hoc aj cez svoju mrtvolu. Kvitujem ale, že aspoň v závere, po opustení nemocnice, sú aj nejaké ukážky z vojenského letectva, prípade občasný humor. Aj keď tvorcovia sa nezmohli ani na jeden skutočný záber lietadla pri lete, všetko obstarávajú modelíky lietadiel a zadná projekcia s otáčajúcou sa platňou oblohy s mrakmi. (20.05.2021)

Film z r.1948. Tvrdě poplatný době po 2.světové válce, ale protože se jedná o skutečný příběh, nutno se na to dívat s porozuměním. Ve dvou nebo třech okamžicích ve filmu padne "omšelá " věta o sovětském člověkovi, který je nezničitelný a vše vydrží. No jo, rozesmálo mě to, dnes po 63 letech po 2.svět.válce. Ale tehdy v roce 1948 jsme tomu prostě věřili (anebo museli veřit !) Koneckonců kdo ví, jak se vyvíjela 2.svět.válka a kdo viděl v různých filmech jak sovětští komisáři zacházeli se svými vojáky, tak zavře "klapačku" a už se ničemu nediví. Taková je pravda. (17.12.2008)

Samozrejme by nebolo vôbec ťažké odsúdiť tento príbeh sovietskeho Pistoriusa ako propagandu. Ale je jednoduché sa chytiť zopár archaických fráz a smiať sa, ako hľadať to skutočne hodnotné na starých filmoch. Stolper umne rozčleňuje film na viacero výrazne odlišných častí, čím stále púta divákovu pozornosť. Film by mohol slúžiť ako komparačný materiál so súčasnou hyperrealistickou kinematografiou, ktorá by sa v podobnom príbehu musela sústrediť na detaily typu čo vojak počas 18 dní v lese jedol a pil, ako fungujú protézy a asi by sme si pozreli zopár nechutných naturalistických scén. Cieľom tohto porovnávania by bolo, nakoľko je podobná realistickosť prínosom. Mne totiž v Príbehu obyčajného človeka nijak zvlášť nechýbala. Zub času ale zostal voči filmu neúprosný, nedá sa nič robiť. Nie je to nadčasová klasika typu Žeriavy tiahnu. (14.05.2016)

Je to s podivem, ale já milovník válečných snímků a leteckých zejména jsem ,,Meresjeva'' viděl až dnes. Samozřejmě, film v mém povědomí předcházela heroická aura plazícího se letce mrazivou krajinou, stovky mil den za dnem takže jsem si myslel že mne nic ve filmu nepřekvapí. Čekal jsem bolševický blábol o ruském hrdinovi jehož výkon zlidověl... Nejednou jsem zaslechl jak se ten či ten plazil z hospody jak Meresjev... No a v tyto v pravdě tropické dny mohlo sledování ruské zimní krajiny a představa plazení alespoň částečně imaginárně člověka zchladit.... Když jsem film dokoukal, řekl jsem si, že nebýt toho zdůrazňování bolševismu a sovětského člověka, mohl to být silný film. Film o vůli žít, překonávat nástrahy, film o síle, kterou lze předávat dál jiným zraněným či zlomeným lidem. Uvědomil jsem si, že to vlastně ani není tak moc odlišné od pozdějšího britského filmu z roku šestapadesát - Reach for the sky o letecém esu RAF Douglasu Baderovi, který také přišel o nohy... Naštěstí Angláni neměli potřebu vyzdvihovat britského člověka propagandou, ale uctili jej zfilmováním jeho činů bez zbytečných keců, čehož se Rusové nevystříhali. Celkem úsměvně zněla věta Meresjeva adresována zraněnému letci po přistání když vyprávěl o bouři, lodnících a komisaři, který mu tuto moudrost ve špitále předal: ,,Byl to opravdový člověk, bolševik a s Boží pomocí budeme jako on...'' Trochu propagandistická schýza... :-). Překvapilo mně i to, že plazení bylo ve filmu věnováno jen prvních 10 minut, pak už je to spíše psychologické drama. Jinak ale žánrově film řadím k válečným snímkům z padesátých let. K filmům s poselstvím a slabšími bojovými scénami znázorněnými pomocí modýlků... Z německé techniky ve filmu uvidíte ruský poválečný transportér (to jako sdkfz) a americký náklďák studebaker.. (ehh). Z letadel pak uvidíme hlavně Kukuruzniky a Lavočky. Souboj s německými jak se ve filmu praví Fokery byl s Fw-190A, ale ty modýlky byly fakt bídné... Ačkoliv tento film byl za komančů mládeži masivně pouštěn a nemohl zanechat jako nucená ruská propaganda asi valnějšího dojmu, já na něj nahlížím trochu jinou optikou a tu propagandu protentokráte dávám krapet stranou... Skutečně tam lze nalézt toho i trochu více, byť to na mně působolo celé typicky rusky a afektovaně... Dávám tedy za 3 rudé hvězdy. * * * (30.07.2018)