Monkey Man
Monkey Man
Opičí človek
Monkey Man
Monkey Man
Monkey Man
Režie:
Dev PatelKamera:
Sharone MeirHudba:
Jed KurzelHrají:
Dev Patel, Sharlto Copley, Sikandar Kher, Pitobash Tripathy, Sobhita Dhulipala, Vipin Sharma, Makrand Deshpande, Ashwini Kalsekar, Adithi KalkunteObsahy(1)
Když byl Chlapec (Dev Patel) hodně malý, vyprávěla mu matka legendu o mýtickém opičím králi Hanumanovi, který pomáhal bezmocným, stíhaným útlakem i křivdami. Pak mu přímo před očima matku zavraždí představitelé moci a chlapci dojde, že žádný Hanuman neexistuje. Možná i proto už jako dospělý v masce opičáka obráží nelegální zápasy, kde se nechává do krve ztlouct populárnějšími zápasníky. V těch nejtemnějších uličkách města hledá cestu k „těm nahoře“, kteří mu před lety tak fatálně ublížili. Když ji nakonec objeví, promění se v impozantní a zároveň děsivý nástroj pomsty, jenž ho má zbavit všech stínů z jeho minulosti. Dokáže to sám? A co se s ním stane, až na téhle cestě lemované smrtí dorazí na konec? (Cinemart)
(více)Videa (11)
Recenze (194)
Kdo čeká akční zátah a wicked nářez, bude zákonitě zklamaný, byť už si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl film, který vyzařuje tak ryzí a hmatatelný vztek až nasranost. Patel natočil v něčem vlastně křehký příběh o brutální pomstě, který na půdorysu mýtu o opičím králi hrozí pěstí na současnou Indii a její sociální propasti a nepravosti. Je to film osvěžující v tom, že nebuduje macho mstitele, ale postavu, která musí napřed sladit svou mužskou a ženskou část, aby se mohla stát (opičí) pěstí spravedlnosti. Opičí muž hezky mytologizuje, pracuje s antitezí obrazu Indie jako země světla, vůní a barev, jaký známe z otřesného Milionáře z chatrče. Dev Patel hraje all-in na obou postech. Herecky intenzivní, režijně nápaditý - už to, jak film invenčně pozmění styl a vypráví tentýž příběh dvakrát, mě spolehlivě udrželo. Motiv mateřství a z něj plynoucí křehkosti novodobého Hanumana mě navíc dostal emocionálně. Výsledek? Film, který sice akcí šetří, ale nepůsobí nijak chudě. Na svoje momenty se stejně jako hlavní hrdina poctivě nadře. Opičák mě sejmul. ()
Je tam pes, intenzívna akcia, aj cesta za pomstou, a predsa to nie je indický John Wick. Dev Patel sa vo svojom režíjnom debute rozhodol ísť trochu inou cestou, než sľubovali traileri a namiesto akčného hrdinu prezentuje po väčšinu stopáže práve toho obyčajného človeka, ktorý sa rozhodol vysporiadať s osudom, a hlavne sebavedomého režiséra, ktorý sa vie výborne hrať s farbami, zábermi, strihom a hudbou. Monkey Money vyzerá famózne, je neskutočne štýlový a zaslúži si čo najväčie plátno. Aj keď je vlastne iný, než bude asi ktokoľvek čakať, ale v tom tkvie práve jeho najväčšia sila. Pod tým obyčajným príbehom sa skrýva film, ktorý sa nebojí byť svojský a keď už divák čaká, že sa bude uberať určitým smerom, tak Monkey Man mierne uhne, aby ponúkol trochu iný zážitok, než divák namlsaný z frenetického traileru čaká. Nie je to síce bez chýb a ten film sa občas pokúša o zbytočne mnoho vecí naraz - od sociálnej kritiky Indie, cez politickú kritiku až po predstavenie indickej mytológie, ale ako režíjny debut je to neskutočne suverénny, štýlový, klasický a zároveň mierne iný akčný film. Taký slow-burn akčňák, kde zakaždým po 40 minútach jednoduchého príbehu nastupuje 20 minútová nekompromisná, krvavá akcia. Či vám tento prístup vyhovuje alebo nie si musí odpovedať každý sám, ale za mňa jednoznačne za odvahu palec hore! CELKOVO: 7/10 ()
Milionář z chatřče si poprvé sedl na režisérskou sesli a podílel se na scénáři brutálního duchovního filmu o pomstě, ve kterém si střihnul hlavní roli. A úplně to neukočíroval. Ke konci už to je dost otravnej film. Ale tahle indická variace na ve filmu zmíněného Johna Wicka má co nabídnout. Scénář je v první půlce svěže originální a nepředvídatelný. Vizuálně Opičí muž nadchne a zprostředkuje mizérii a špínu života v indické chudinské čtvrti, kde život místních nemá moc vysokou cenu. Velkou roli tu hraje indické náboženství, guruové, indické tradice a reálie i psychedelická duchovní zkušenost. Netradiční mix s obrovským nevyužitým potenciálem. Tréninková sekvence, při které se mi automaticky vybavil Kickboxer, je taková nijaká a netuším v čem a jak se vlastně zlepšil. Psychedelická zkušenost je zkratkou, scénáristickou berličkou, když si zdá se nevěděli rady s tím, jak vykreslit vývoj postavy. Tady promarnili velkou příležitost. Bojová choreografie není přehledně nasnímaná a sestříhaná a hodně čerpá z Johna Wicka. Ale i přesto je v ní dost svěže brutálních nápadů a zajímavých záběrů. Ke konci se to začne utápět v klišé, čím dál víc repetitivních flashbacích a závěr je takový nijaký. Vlastně ani nevíme kdo všechno je součástí jeho pomsty a závěr tak byl rozpačitý a neúplný. Utnutý, když to nečekáte. Diváci budou, nalákáni marketingem, očekávat hlavně akci, která následuje po dost pomalém rozjezdu. A přitom mi přišlo, že silnější byl film snad ve všem ostatním. Je docela odvážné jít s tímhle filmem, točeným pro Netflix, do kin, ale jako režijní debut jde o zajímavý počin. ()
„TOHLE JSOU RUCE BOJOVNÍKA, KTERÝ JE PŘEDURČENÝ K VÝZVĚ BOHŮ. BOJUJ ZA NÁS VŠECHNY! …“ Je hezký, že Patel nazapomíná na to, kam vedou „jeho“ kořeny. Zločinnost a korupce je pro Indii oblíbený téma a on proti těmhle zločincům yrukoval s hrdinou z masa a kostí (kterej má jen trochu víc životů). Začátek fajn, všechno odsejpá a baví. Pak se film láme a celá ta předfinální pasáž je nudná, takže když dojde na finále, nějak mě to nebere. Prostě to tý postavě nevěřím, byť se všichni snažej, co jim pěsti stačej. Navíc je to zbytečně dlouhý… Škoda Deve... Těšil jsem se moc! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Dev Patel jako spoluautor scénáře (a jeden z producentů) chtěl, aby film režíroval Neill Blomkamp. Ten odmítl a řekl mu, ať to udělá on. Patel se rozhodl, že k akčnímu žánru přistoupí trochu jinak – tak, aby z filmu bylo cítit trauma a bolest… 2.) Film se nenatáčel v Indii, ale na malém ostrově v Batamu v Indonésii. 3.) Thx za titule „sheffield358“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * ()
Galerie (31)
Zajímavosti (13)
Související novinky
Jurské město nabírá další obsazení
Sedmý film dinosauří série se hýbe kupředu raptořím tempem. Mnoho času totiž nezbývá, premiéra filmu, jehož údajný název má být Jurské město, je pořád stanovena na klasický letní blockbusterový slot… (více)
Nevím přesně, co jsem od tohohle filmu čekala, ale bylo fajn, že jsem nakonec dostala ještě o trochu víc. Extrémně víc. Protože tohle byla zábava přesně podle mého vkusu. Ale abych to vysvětlila tak nějak, aby to dávalo smysl. Já si zvládnu užít akční film, kde jde jenom o akci. Když je dobře natočená, dejte to sem hned teď. Ale potom jsou tady ty druhé akční filmy. Ty, kde je toho víc. A tady je to "víc" prostě tak skvěle zakomponovaný do většího obrazu, že byť je ten celý ten revenge základ poměrně jednoduchý a sám o sobě nepřináší nic nového, takhle zpracované je to prostě moc fajn koukatelný, působí to jinak a je strašně příjemný mít možnost film vidět v kině. Moc mě bavilo, jak je vedeno odhalování minulosti (přestože to divák už dávno ví, zvládne to působit napínavě, krutě i křehce). Tady je to celkovým vyprávěním opodstatněné a logické (i to, že potom všechno vlastně uvidíme znovu, jenom jinak). Za mě je to další dílek způsobu, jak se tady pracuje s první a třetí částí, a jak je celkově natočené. Všechny barvy, roztřesená kamera, rozmazaný záběry, ty nedokonalosti začátku...jak to skvěle vysvětlí prostředek (prostřední zpomalení je naprosto luxusní a sedí tam jak rozbitá flaška na krk) a závěr jenom potvrdí, proč je vizuál jaký je...sakra, na tenhle film se tak krásně kouká! Ve všech těch třech částech! Každá minuta, každý záběr, každá barva, každý zvuk na pozadí a hudba celkově. Je to správně drsný a krvavý a těch pár jemných vtípků působí, že tam fakt patří, a ne že tam jsou, aby bylo odškrtnuté, že to tam je. Ano, narážka na Wicka vtipná a milá...ale ve výsledku na mě působila úplně mimo v rámci tohohle konkrétního filmu. Protože byť je jasný, jak to skončí a kam to dojde, tak tam bylo dost momentů, kdy jsem si říkala, že by to chtělo pauzu, aby si chudák opičák mohl oddechnout. Ať už fyzicky, tak psychicky. (Už jsem zmínila, jak je prďácky natočená akce? Luxusní!) O Johna jsem se bála možná jenom tak v prvním filmu. Ale tady jsem před sebou měla člověka. Kosti, maso, krev. A že z něj tekla poměrně dost. Všechno, na čem záleží, abych měla i jinou emoci než tu primární: nakopej všem prdel. Tohle za mě byl kompletní balíček. Ale je tady ta druhá věc...snažila jsem se v sobě srovnat, zda to bylo tím, že nebyl čas nebo jestli to tam není, protože to není podstatné: vedlejší postavy. Zda mi vadí, že nemají svoje uzavření, že o nich nevím víc. Ale bylo to vlastně třeba? Tenhle film se nesnaží zachránit celý svět. Tohle je příběh o pomstě jednoho člověka, který se postupně z bláta a špíny těch dole dostane až k tomu třpytivému a falešnému pozlátku těch nahoře, aby si pro ní přišel. A není tady od toho, aby si dělal kamarády nebo se zajímal o ostatní. Byť některé jeho činy mohou působit, že to dělá kvůli nim. Ne, dělá to všechno kvůli vedlejším efektum, z kterých bude později profitovat. Ví, proč tohle všechno dělá a jde si za tím. A protože je to tady dostatečně vykreslené, beru to jako dobrou věc. Neuhnout z cesty, kterou se chci dostat do cíle. Samozřejmě je to cesta i poznání sebe sama. Tohle poznání, které vychází pouze z poznání sebe, bez ovlivnění ostatními lidmi. Možná proto mi prostřední část strašně sedla. A celý to díky drží ní pohromadě moc fajnově. No, asi jde poznat, že jsem si Opičího muže užila. Strašně hodně moc :) () (méně) (více)