Věčná dcera

Přesně vystihuje pojem nezávislého nízkorozpočťáku s dějem téměř o ničem. Film pro milovníky starých anglických zámečků uprostřed mlžných lesů, mysteriózní atmosféry a především Tildy Swinton, která zde bere, krom pár dalších figur, vše na sebe. Snímek se opravdu pomalu táhne a odkrývá tajemství, o kterém jsem sám měl trochu tucha už od začátku, filmaři si šikovně pohráli s realitou. 45% (05.07.2023)

Nekonvenčný film, ktorý chce toho veľa a to všetko naraz. Chce byť umeleckým, tajuplným, mysterióznym a prekvapivým. Ale všetko to nevie dať tak dohromady, aby z toho vznikol ucelený celok. Prostredie (staromódny hotel) je dobre vybrané, ale neefektívne využité. Tilda Swinton svoju dvoj rolu zvládol prehľadom, ale film na vyššiu úroveň už nevedela posunúť. Osobné hodnotenie: 62% (**) (06.08.2023)

Nejsem si jistý, nakolik a zda vůbec mohu napsat, že do sebe ve finále vše krásně zapadlo (SPOILER všimněte si: chování recepční před a po odhalení X; Billa, jenž zabředl v rozhovor, jak s Julií, tak Rosalind; (ne)obsazenost hotelu před a po odhalení X SPOILER; stále v sobě tyhle rozpory nezvládám racionálně zpracovat), ale to nevadí, kašlu na případné lapsy, rozhodně se totiž ukázalo být smysluplným - přijmeme-li pointu -, že jak dceru (Julie), tak matku (Rosalind) ztvárnila Tilda Swinton, současně asi má nejoblíbenější herečka, to byl velmi chytrý tvůrčí tah, a spolu s pečlivě budovou hororovou atmosférou (tu A24 umí!) starého hotelu, mně toto ke štěstí stačí. Při troše interpretační volnosti by se dalo říct, že film tvrdí, že to nejděsivější, co se vám může stát, je, že vám život (jeho přítomnost a budoucnost) uzme špatné svědomí, a tak poselství, které si ze sledování odnáším, zní, že nemá cenu sloužit duchům minulosti a napravovat něco, co už napravit nelze. V tomhle je toto nenápadné dílko (dostupné na HBO MAX) vlastně osvobozující, za což si krom pěkných čtyř hvězdiček zaslouží i plnohodnotný komentář. 75 % (03.09.2023)

Silné a zřídka zpracovávané téma - v podstatě vztah matky a dcery, který se s věkem překlopil, až se dcera stala tou, kdo poskytuje [téměř mateřskou] péči, a matka její příjemkyní, a jak se to může vychýlit, pokud dcera nemá vlastní rodinu, své děti, a (možná i z dalších důvodů, jako jsou - zřejmě zbytečné - výčitky a špatné svědomí, a tedy z navozeného pocitu viny) začne být na vztah s matkou a poskytování péče fixovaná až příliš úzkostlivě. *** Logická linka a narativní struktura byly bezchybné, pointa pro mě přišla překvapivě, což bylo příjemné, a sedlo si to pak všechno perfektně, člověk prostě jen musí přijít na to, že návštěva, kterou dlouho sledoval jako přítomnost, byla ve skutečnosti vzpomínaná (a do scénáře zapisovaná) minulost, během nové návštěvy, kdy už je tam dcera samotná. Dá se i vytušit, že během té předchozí návštěvy - a možná jich absolvovaly i víc, dle několika fází stárnutí matky - matka v onom specificky vytapetovaném pokoji i zemřela. *** Jen mi připadá, že tentokrát by bylo třeba téma zpracovat o trošičku víc, rozvést je konkrétněji a víc do souvislostí, vše ústrojněji propojit. Že se naznačilo příliš málo o tom, proč dceru trápí matčina minulost, proč vlastně zanedbává muže a nemá rodinu, kde se v ní vzala ta úzkostlivost, čí tvář to pozoruje v okně, jak s tím pozorováním souvisí historka taxikáře z úvodu atd. I kdyby to pozorování postav v oknech měly být jen žánrové pomůcky k navození mysteriózní atmosféry ve scénáři, který píše, nějakou spojitost by to mít mělo - něčí tvář to přece musí být. Připadá mi přece jen škoda, že takhle nosné téma o překlápění a vším možným utvářených posuvech vztahu matka-dcera je tu jen tak jemně dotknuto, z povzdálí a jako by se stále přítomnou bázní. Ale možná že vlastně o tom, jak těžko se takového tabu člověk zbavuje, ten film byl. *** (V Lib., sama.)*~ (26.10.2023)

Ťažko v takomto filme nájsť uspokojenie, hoci Hogg má jasnú víziu a postupne ju napĺňa. Film sa dá brať ako atmosféricky epilóg Suveníru, kde vystupovali postavy z rovnakým menom. Akurát, že v tomto konkrétnom prípade si Tilda strihne obidve úlohy. Aj matku aj dcéru. Ten film možno má pár atmosférických okamihov, je určite miestami nepríjemný, ale omnoho viac sa vo filme objavuje nuda. Pokus o metafilm, spomienku, predstavu alebo neviem čo ešte nefunguje, pretože to, čo emočne v Suveníre fungovalo ( nazeranie na svet hlavnej hrdinky cez pohľady jej okolia) tu nefunguje. Aspoň pre mňa nie. Niektoré pasáže som doslova pretrpel a na konci som bol šťastný, že to už skončilo. Plus som to prekukol takmer okamžite. A film ma tým pádom po pár minútach nemal čím zaujať. Ale znova. Všetkých tých vecí si je režisérka vedomá. Už len preto, aký štýl a formu zvolila. To, že ma to tentoraz nechalo úplne chladným, je skôr tým, že takéto filmy ku mne nikdy neprehovárali a tým pádom ich existenciu považujem za trošku zbytočnú. To je celé. Tých, čo majú ale takýto druh filmov radi, pridajte si toľko hviezd, koľko uznáte za vhodné. (08.01.2023)