Dobrodruzi z vesmíru

Můj první japonský animovaný seriál a taky nezapomenutelný. Mám na něj krásné nostalgické vzpomínky stejně jako všichni ostatní, co tady k tomu už napsali nějaký komentář.Takže, bych se vlastně jen opakovala. Přidám jen, že moje nejoblíbenější postavy byly Rana, ten co vypadal trošku jako žabák, mluvil ho Michala Pavlata (nevím to jistě) a mimozemská, chlupatá, zelená koule Sibep, která hrála na loutnu. (08.03.2010)

Tenhle seriál jsem jako dítě žral takovým způsobem, že mi máma upletla svetr s hlavou Gerarda, do jehož postavy jsem se pravidelně vtěloval, a to podle vzoru, který jsem vykřížkoval na kostičkovaný papír. Svetr jsem pak hrdě nosil, dokud jsem z něj nevyrostl.(Jenže já jsem magor takového kalibru, že jsem nosil taky tričko s nápisem T- rex a podobně :) Prostě paráda! Scifi a ještě animák! Navíc tak trošku manga styl. Nejvíc mi utkvěla v hlavě epizoda s Orlogany, nebo jak se jmenovali. Byly to takové podivné chapadlaté bytosti se zobáky, které kosil tuším nějaký tank či co. A naši hrdinové ze Střelce se jim snažili pomoci. A pak jsem zbožňoval Sibet s tou svojí kytárkou a "pípa", aneb to, co každou chvíli vydávala, to mě dokázalo skoro rozbrečet. Strašně rád na tenhle seriál se slzou v oku vzpomínám. Dnes bych možná neustál ani jeden díl, ale zrovna tuhle příjemnou vzpomínku si hýčkám a nechci si jí nechat zkazit. Vždyť co jiného nám zbude na stará kolena než právě vzpomínky. Až se vrátím v séniu do mládí, budu se třebas vidět, jak usedám za knipl zelenkavého Střelce a letím ke hvězdám... A propós, nedávno jsem ten svetr našel, a opravdu jsem se podivoval nad tím, jaký jsem byl tehdy malý smrad :) (03.03.2011)

Tenhle seriál jde těžko hodnotit, protože jsem ho viděla v osmi letech a od té doby ani jeden obrázek. Nicméně fakt, že jsem na něj nezapomněla (naproti jiným tehdy běžícím seriálům byl pojatý docela vážně a i slzička ukápla) ani po třinácti letech, si říká o velice slušné čtyři hvězdy. Pokud bych Dobrodruhy někdy viděla znovu, možná by se moje hodnocení změnilo. Ale ani bych to nechtěla. Takhle člověku alespoň zůstanou nezkažený vzpomínky. (08.11.2005)

Tenhle seriál jsem sledoval cca v roce 1992, když ho vysílali na tehdejším kanále OK3. Vzhledem k tomu, že mi tenkrát bylo sedm, tak si z něho opravdu moc nepamatuji. Vím jediné - byl jsem jím naprosto uchvácen. Co si ale pamatuji do dneška, je úžasná písnička z úvodních titulků. Ta sama by si nějakou tu hvězdičku zasloužila. No nic, doufám, že budu mít ještě někdy příležitost tenhle seriál vidět. I když zase na druhou stranu... Vzpomněl jsem si teď na jednu knížku. Myslím, že to napsal Honoré de Balzac, a jmenuje se to Ztracené iluze... :-) (20.10.2004)

Když tohle běželo na OK3, to mi mohlo být tak pět, možná šest. Bylo to kreslené a nebylo to tak hloupé, legrační, nechutně rozplizlé a roztomilé s písničkami Hanky Zagorové a Karla Gotta, které se linuly z tehdejších největších hitovek (Šmoulové a Včelka Mája). Jistě, spoustu věcí jsem neměl absolutně šanci pochopit nebo docenit, ale tohle zkrátka bylo moje první anime, i když jsem to tehdá nevěděl:) Profesorko Anno!!:)) (30.09.2006)