A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Je velmi obtížné ocenit film z roku 1972, když jste ho viděli poprvé v roce 2015 a nehodnotíte jej z pozice nostalgického oparu dávno viděného. Bohužel, cca 43 let po uvedení filmu se změnilo všechno, režim, morálka, vztah k vlastenectví atd... Dnes již víme, za jakou cenu Rusové vyhráli, jak se jim žilo pod nadvládou Stalina a jakou cenu měl lidský život ruského vojáka, když za linií fronty postupovaly další rojnice příslušníků NKVD, kteří nemilosrdně popravovali všechny, kdo jen trochu zaváhali. V mládí jsem se na ruské válečné filmy také rád koukal, dnes však již ty heroizující opusy moc nemusím. Pravdou je, že tento film je celkem decentní a nedrásá tolik diváka ideologickým podtextem, jako většina ostatních. ()
smutne ()
Ano toto je klasika mezi válečnými filmy..! Úžasná černobílá kamera, příroda, mladé vojačky i silný příběh.. ()
Jediné co je na ruské tvorbě zajímavé je vždy vymyšlené. Dlouhotrané strádání s pokusy o umění s retrospektrivou. ()
Dobrý film o několikati Ruskách a jejich staršinovi kteří jsou vysláni aby zneškodnili slabé německé paragány . Ovšem rychle se karta obrátí a zněmeckých paragánů se vyklube komando . Herečky hrály mooc fajn a také film je moc hezký. ()
Musím uznat že ruský patos má něco do sebe. Kupodivu na místo vzniku mi ani nepřišlo že by se jednalo o agitku. Naopak. Je to postaveno dost na lidství. A nejvíc mě překvapilo že je to první válečný film který mě opravdu dojmul. Nicméně musím dodat, že v reálu by to byla asi dost jasná partie. Sice sověti nedělali z němců blbce, ale i oni měli problém uznat že první půlku konfliktu dost dostávali. ()
Když jsem to jako kluk na čb. Telce viděl poprvé, tak se to zapsalo hluboko do duše. Slovo soudruh mně nerušilo, oslovovali jsme tak povinně učitelé a i jiné kádry, naopak oslovení pane-paní bylo jaksi rušivé až nepatřičné. Film jistě má i politický rozměr, ovšem ten lze přehlédnout a to díky reálně ztvárněnému lidskému rozměru. Prostí lidé vtaženi do války kterou nechtějí, s nepřítelem kterému nestačí jen je podrobit ale cílem je vyhladit do posledního, ano k tomu je potřeba i u obyčejných lidí, nekompromisní postoj a nasazení ze hranice chápání (fanatizmus?). Nakonec válku vyhrávají prostí lidé, umírají v ní a v tomto filmu se postavy podělí o své každodenní starosti s divákem. ()
Krásny film, aj som si poplakal.... ()
V Hollywoodské verzi by staršina prožil milostný románek minimálně se dvěma vojandama, Němce by postřílel sám revolverem a samozřejmě by všichni přežili. Také trapnost s výměnou zásobníků je něco, co je za oceánem tabu no vrchol všeho je, že se po vzoru akčních hrdinů z Kalifornie Bryčkynová neodrazila ode dna a z močálu nevyplavala.Je to sice silně propagandistický film, ale věřím, že takto nějak to opravdu mohlo být.Lidí, kteří zaplatili daň nejcennější za to, že se jejich potomci budou mít lépe a bez Němců, si nelze než vážit. ()
Vzpomínka na tento film je velmi hluboká. Viděl jsem ho v neděli a v pondělí kvůli dopo repríze mne postihl zápal švindlu. Musel jsem ho vidět zas. Je to zpátky asi tak 35 let. Ten prožitek, heldám, ale bojím se , že je pryč. Jinak je to velmi lyrický příběh, jak již bylo popsáno. Mne dnes překvapuje ta otevřenost , odvážná CCCP erotika , i kasička byla vidět. :-) ()
Skvostný film. Pozrel som si ho znova; chcel som ho porovnať z novou verziou z roku 2015. Ten nový tiež nie je najhorší (mňa tam jedovali titulky- i gramaticky za veľa nestáli), tento je však jednoznačne lepší. Asi to tak naozaj mohlo byť, veď príbeh pramení z vojnovej skúsenosti autora scenára spisovateľa Borisa Vasiljeva, ktorý odišiel na front v roku 1941 ako sedemnásťročný dobrovoľník a velil dievčenskému delostreleckému oddielu, tiež niekde v Karélii. Tie dievčatá pre svoj život určite neplánovali odvahu a statočnosť a už vôbec nie taký skorý koniec. Ich spomienky musia chytiť každého, ja som aspon - a nielen na konci filmu - niekedy prehĺtal naprázdno a vôbec sa za to nehanbím. Ani za zvlhnuté oči. No a tých päť dievčat (herečiek) ..., myslím, že lepšie ich už tvorcovia filmu asi ani nemohli vybrať. Pre tri z nich to pritom bola prvá úloha, iba Irina Ševčuk a Oľga Ostroumova hrali predtým v jednom a v dvoch filmoch. I to striedanie čierno-bieleho a farebného obrazu zážitok z filmu umocňuje. Myslím, že sa ním nechal inšpirovať i Čang I-mou vo svojej "Ceste domov". Pán Rostockij (podieľal sa i na scenári) to prosto vie. Jednoznačne za päť hviezdičiek. ()
Zo snímky cítiť skutočnosť, že ten národ si takýmito udalosťami prešiel. Miestami som mal nejaké výhrady, ale aj napriek tomu to bolo silné aj bez zbytočného hrania na city a efektov. ()
Jako kluk se mi tenhle film moc libil. Vzpominam si, ze byl rozdeleny na dve casti: ...a jitra jsou zde ticha a Mistni prestrelka. Dodnes vidim pred sebou ty nadherne kozicky Zeni a Rity...a taky mam porad pred ocima toho stalinoidniho starsinu Viktora Sergejevice Stokureva, coz uz neni zas tak rajcovni. A i dnes musim rict, ze ac nemam rad valecne filmy, tenhle film je super...a oci Rity Osjaninove a kozy Zeni Komelkove ve mne budou zit navzdy... ()
Na sovětské poměry netradiční válečný film, soudruhu a soudružko tam sice zazní častěji, než je třeba, ale stále ve snesitelné míře. Partyzánský boj Vaskova a pěti děvčat z jeho skupiny s německým výsadkem je napínavý, byť chvílemi těžko uvěřitelný. Celkově však zajímavý filmový zážitek. ()
Řemeslně dobře natočeno, ideologie je přesně akorát, aby snímek dostal podporu režimu, ale zase neotrávila vnímání filmu. A některé momenty zavánějí jakousi "novou vlnou" v sovětském filmu (Sovětští vojáci, bránící svou vlast napadenou nepřítelem a zároveň chlastající a běhající za ženskými v takové míře, že si na ně velitel stěžuje a chce je vyměnit? Neskutečné). Základem dobrého filmu je dobrý příběh. Vtipné je použití tehdy vzácného (a naneštěstí nepříliš kvalitního) barevného materiálu jen na vzpomínky a představy hlavních postav. Je to téměř komorní válečné drama, realističnost scén je pro běžného diváka v normě (neznám názory lidí, kteří něco podobného zažili), jediné, co tak nějak trčí nad jinak dobře zobrazeným prostředím, je neskutečná krása hlavních ženských postav, vlastně většiny těch mladých vojákyň. Kterákoliv z těch 5 dívek by mohla být tváří na titulní straně západoněmeckého i amerického časopisu té doby (tedy vzniku filmu, ne děje). Během mládí jsem byl donucen vidět nemálo sovětských filmů, ale takové obličeje jsem v nich nikdy neviděl. A až do sametové revoluce jsem příslušnice ze "země, kde zítra znamená včera" poznal i přes ulici. Věrohodnosti filmu to ubralo, dojemnosti zase přidalo. A že ty krásky i docela dobře hrály, přihazuji hvězdu navíc. ()
Výborný film, který mne dostal. Oceňuji, že téměř postrádá politické motivy a je skvěle a s citem natočený. ()
Asi nejlepší sovětský film o druhé světové válce. ()
Sú filmy, ktorých vnútornú hodnotu preverí čas a nestratia sa v haldách rýchlo pominutej popularity. Tento je jeden z nich. ()
Na začátku sedmdesátých let se Ruská "válečná" kinematografie pokouší naleznout nový přístup k zobrazení své Velké Vlastenecké. Snímky jako "Bojovali za vlast", seriál "Sedmnáct zastavení jara" a v neposlední řadě Rostockého "A jitra jsou zde tichá" jsou toho jasným důkazem. Proti heroickým hraným dokumentům (jakým je třeba Ozerovovo "osvobození") staví pohled na válku skrze osobní příběhy vržené do doby, která jim nepřeje. Vasiljevova novela (mimochodem dobře a poutavě napsaná) je ideálním námětem pro "osobní přístup v Velké vlastenecké"- ostatně rok před natočením filmu to vycítil Jurij Ljubimov, který v Divadle na Tagance uvedl stejnojmennou divadelní inscenaci- opravdu skvostnou a nápaditou. Rostockij si přibral ke scénáři autora předlohy a povedlo se jim vytvořit základ výborného díla. Opustili dokumentární chronologii, jaká se dosud u válečných dramat uplatňovala a děj rozvrstvili do tří časových rovin - formálně odlišených barevně i způsobem použití kamery a střihu: Roviny základní , černobílé, odehrávající se za druhé světové války, která vede příběh, roviny "předválečné" vzpomínkové a snové, která příběh protkává retrospektivními flashbacky osvětlujícími motivace a doplňujícími charaktery postav a roviny současné- "rámující" barevné a civilní, která jakoby dodává příběhu jeho další smysl a přesah. Samotný hlavní děj je pak vyprávěn přísně chronologicky a velice chytře rozdělen do dvou, téměř rovnocenných částí- první, neakční , téměř Čechovovsky pojaté, v níž se vyvíjejí a budují vztahy a odhalují charaktery jednotlivých hlavních postav (staršiny Vaskova a pěti dívek obsluhujících protiletadlovou baterii v týlu) a části druhé- akční, v níž dochází k boji s německou přesilou a v níž jednotlivé aktérky, které nám už nejsou cizí postupně umírají a zakončují své příběhy. Strukturálně je to velice chytře a efektně postavený celek, který nenechá diváka ustrnout. S výjimkou jedné scény nemusí zabíhat do ideologie, protože je postaven na osudech obyčejných aktérů. Mírný patos, dávkovaný velice citlivě je vyvažován poetičností a intimními motivacemi jednání hereček, které byť v té době mladé drží své postavy přísně uvnitř vybudovaných charakterů (Stanislavskij se v jejich genech nezapře). Formálně za zmínku stojí i zvuk (aby ne u filmu, který má slovo "ticho" v názvu) vycházející z atmosféry lesa v němž ticho tvoří šelest listí, zpěv ptáků, zvuk deště, praskání větví pod nohama, který je téměř realistický, přesto, že tu a tam přestoupí do roviny symbolické (kukačka co má předpovídat čas zbývající do smrti). Tři hvězdy u mne znamenají film dobrý, čtyři výjimečný- tentokráte dávám čtyři s naprosto čistým svědomím. ()
U nás to byly dva díly, poměrně akční film na tu dobu. Myslím že tak trochu propaganda. 70% ()