Odpíchnout se

Filmy, kde se "nic neděje a jen tam mluví" mám rád a proto mě tento snímek tak bavil. Právě propuštěný Liev Schreiber a "starý pardál" Ned Beatty vedou během práce rozhovory o všem, ale hlavně o životě. A přitom zažívají všelijaké situace (tak např. se hned první den povede Lievovi urazit Neda, protože nevěděl, že jeho syn je gay) a pak se stále omlouvá. A právě ty situace a především ty rozhovory "o všem a zároveň o ničem" mě bavily. Ne na plný počet, ale na čistých 80 %, to je bez debat. (01.08.2010)

Film ode dna až po víko doslova napěchovaný životním moudrem. Pan režisér a scénárista v jedné osobě tam to moudro napřed naházel vídlema a pak na tý haldě skákal a skákal, aby se všechno moudro utemovalo a vešlo se ho tam co nejvíc. Takže nás čekají obligátní chlapské rozpravy o životě, plné takového toho nezávislého mlčení (dramatická pauza, se tomu říká, Bedříšku). Což suma sumárum čítá: filozofování o karmě a pravidlech lidské společnosti, homosexualitě, vyvržencích, mezilidských vztazích, zvířatech, snech a v nich ukryté symbolice, sexu, zábavě, bezdomovcích, mládeži, kriminále a nápravě charakteru v něm, nutnosti vlastnit auto, nadnárodních korporacích, vztahu mezi přírodou a člověkem, stáří, smrti, víře, zhýčkaných parchantech a lidech v politice, co je správné a co špatné, jak se mění charakter doby, konzumerismus ...a v neposlední řadě taky o Wal-Martu, o němž se dozvíme to nejhlubší poselství, že "na něco je dobrej a na něco ne." A ve vší té nikam nevedoucí (ovšem ne nezábavné) rozborce zapomněl pan Gilroy, že by se jeho film mohl občas taky někam Odpíchnout. (26.07.2010)

Přesně takový druh americké konverzačky mi sedne jak studený obklad na vyvrknutý kotník. Už jen když jsem uviděla tvář Lieva Schreibera, tušila jsem, o jaký filmový zážitek se bude jednat. Člověk si ho nezapamatuje z nějakých blockbusterů, i když v nich taky hrál, ale spíš z amerických nezávisláků, jejichž názvy si člověk občas ani nepamatuje - spíš jen jejich atmosféru a Schreiberovu filmovou kreaci v nich. Tentokrát mu byl rovnocenným hereckým partnerem Ned Beatty. Dialogy jim plynuly z úst tak přirozeně, že se nemůžu ubránit dojmu, že to nebylo ze scénáře, ale to je určitě jen můj mylný dojem - v titulcích je uveden i scénárista:-) Mimochodem v jedné osobě i režisér. Prostě autorský film jak vyšitý! (31.10.2010)

Drama, které jsem nedokoukal. Dialogy o duchovnu, sebenalezení a tak podobně, mi jsou blízké a občas byla radost je poslouchat. Jenže film na začátku si stanoví své tempo a příběhová linie se absolutně nevyvijí. Prostě veškeré dialogy maj stejnou strukturu, jen se kecá v jiném prostředí při jiné činnosti. Hlavní herecké duo fajn, ale scénář moc netlačí na pilu a emoce zde nejsou. Chybí mi nějaké finále, cíl ke kterému by film směřoval. Hodina mi stačila, hodnotit nebudu. (30.08.2016)

Příjemný a laskavý snímek, který mi přilnul k srdci. Ačkoliv příběh není v podstatě vůbec žádný, tak si mě snímek získal především díky naprosto věrohodným a přirozeným dialogům a zajímavým myšlenkám, na kterých je celý film postaven, které mi zaimponovaly a podnítily mě k zamyšlení. Z konverzací dvou hlavních postav jsem vůbec necítila šustění papíru, jen vítr života. Krutý, studený, lehký a hřejivý, ale vždy silný a neúprosný. Možnosti života, jeho chyby, naděje či výčitky. Vždy se můžeme ohlédnout zpět, ale nic tím nemůžeme změnit. Ned Beatty a Liev Schreiber k sobě skvěle pasovali, coby dva poměrně odlišní lidé se svými vlastními chybami a výčitkami, jichž se dopustili a které v nich stále přetrvávají. Lieva jsem viděla v mnoha filmech, ale svou postavou zde si mě naprosto získal. Děkuji České televizi, že jsem v rámci Amerického nezávislého léta, mohla tento snímek zhlédnout v původním znění s titulky. Myslím, že nejspíš neupoutá ty, kterým jsou bližší spíše akční filmy, spádový děj či jednoduché dialogy. Hodně se zde mluví a přemítá, což může některým po nějaké době připadat nezáživné a stále stejné, bez výraznějšího zvratu. Mě se však tento film velmi zalíbil. Jen kdyby člověk věděl, kolik knih či stránek má ještě před sebou. Ale čemu by to vlastně pomohlo. Dopředu v knize života listovat nemůžeme a možná ani nechceme a zpětně si jen můžeme pročítat stránky popsané našimi příběhy, zmáčené našimi slzami či roztrhané naším hněvem. Vše z toho, co jsme prožili, pro co jsme žili, co nás utvářelo, už není. Jen nostalgie... (26.07.2010)