Bál šílených žen

Blázinec, v ktorom mohol pokojne slávny maliar Théodore Géricault maľovať svoju sériu portrétov "Portréty šialených"/Les Monomanes (odporúčam si ich pozrieť ako doplnkový zážitok k sledovaniu filmu). Veľmi sugestívne. Výlet do čias, kedy bolo veľmi ľahko prepadnúť šialenstvu a veľmi ťažko sa z neho dostať. (01.10.2021)

Dve hodiny trvajici historicke drama. Ve filmu uvidite skutecnou historickou postavu - zakladatele francouzske neurologie Jean Martina Charcota, ktery je zde licen jako kruty vedec. Nejprekvapivejsi vyvoj ma zapskla vrchni sestra Genevieve. Reziserka venuje pozornost hlavne obrazove strance, hlavne nasviceni. Pusobive zabery prirody, kompozice veci na stole. Nektere dejove linky se nedotahly a rusive pusobil  motiv duchariny. Navic duchy vubec neuvidite. (16.12.2021)

Dílko bezesporu k zamyšlení, někdo by mohl říct dnes je jiná doba, nepáí se čarodějnice, do blázinců se zavírají jen ti nebezpeční a opravdu nemocní a jistě se s  nimi slušně zachází, už nejsme ve středověku nebo v roce 1885. No nevím, nikdy tohle nebylo dobou a lidé si dokáží velmi ubližovat v jakékoliv době a ano i dnes se to děje, jen s jiným pozadím, už ne tak historickým, jako že se nás to netýká. Někteří hloupě chtějí pomáhat medvědí službou, jiní závidí a další si chtějí udržet svou opojnou a zvrácenou moc, doba je jiná, prostředky modernější, ale člověk je stále stejný... (01.10.2021)

Filmu sa podarilo ponúknuť drámu, atmosféru aj trocha napätia. Mohlo by ho byť ale oveľa viac. Keď vás neprávom zavrú do blázinca, môže sa toho veľmi veľa odohrať. Napriek dvom hodinám ale treba uznať, že všetko sa vezie plynulo, nenájdeme tu hluché scény či čas na nudu. Dobre sa tu ukazujú aj medicínske praktiky minulosti, kedy duševne chorého v podstate neliečili, ale rovno mučili. Príbehovo všetko do seba pomaly zapadá a vlastne len záver pre mňa vyriešil, či to nechám na priemere alebo hodnotenie zvýšim. Skončilo to tak neutrále, na 70%, ale stále mi tam niečo chýbalo, aby som to poslal do červených farieb. Inak výborná hudba. (22.09.2021)

Že jde o adaptaci knihy je zřejmé už po pár minutách. Stejně, jako že ji psala žena. Muži jsou tady líčeni v nejlepším případě jako homosexuální naivka, nejčastěji ale jako necitelná zvěř. Tvůrkyně se jimi zabývají málo, protože i když jsou zdrojem trápení ženských postav, o nich tento film není. Je především o Evženii a Genevieve. Ale také o ostatních chovankách ústavu. Jsou vězněny z důvodů, které se zpravidla hodily do krámu...nepřekvapivě mužů. Během filmu, vás ale to tendenční pojetí neruší. Nemáte pocit, že je to jen laciná záminka, jak ukázat muže ve špatném světle. Bral jsem to jen jako kritiku doby, kdy se takové věci děly. Doby, kdy muži ovládali ženy. Resp. měli moc je zničit. Ženy jsou od přírody čarodějky, energie přírody. Muži jsou ničivá a surová síla, která si je chce odjakživa podmanit. A tady to vidíme v přímém přenosu. Film je to občas velmi smutný, směřující k tvrdému konci, místy prosvětlený okamžiky naděje. Příběh je provázený krásnou hudbou, Evženie je půvabná, Louise nádherná...od první, do poslední minuty mě film zaujal, takže tvůrkyním rád odpustím, ten vykonstruovaný konec. Muži by ho nahradili realistickým...takže drsným závěrem. I proto dává smysl, že jde o ryze ženský projekt. Všechno špatně končit nemusí. (05.07.2022)