Bál šílených žen

Dílko bezesporu k zamyšlení, někdo by mohl říct dnes je jiná doba, nepáí se čarodějnice, do blázinců se zavírají jen ti nebezpeční a opravdu nemocní a jistě se s  nimi slušně zachází, už nejsme ve středověku nebo v roce 1885. No nevím, nikdy tohle nebylo dobou a lidé si dokáží velmi ubližovat v jakékoliv době a ano i dnes se to děje, jen s jiným pozadím, už ne tak historickým, jako že se nás to netýká. Někteří hloupě chtějí pomáhat medvědí službou, jiní závidí a další si chtějí udržet svou opojnou a zvrácenou moc, doba je jiná, prostředky modernější, ale člověk je stále stejný... (01.10.2021)

Že jde o adaptaci knihy je zřejmé už po pár minutách. Stejně, jako že ji psala žena. Muži jsou tady líčeni v nejlepším případě jako homosexuální naivka, nejčastěji ale jako necitelná zvěř. Tvůrkyně se jimi zabývají málo, protože i když jsou zdrojem trápení ženských postav, o nich tento film není. Je především o Evženii a Genevieve. Ale také o ostatních chovankách ústavu. Jsou vězněny z důvodů, které se zpravidla hodily do krámu...nepřekvapivě mužů. Během filmu, vás ale to tendenční pojetí neruší. Nemáte pocit, že je to jen laciná záminka, jak ukázat muže ve špatném světle. Bral jsem to jen jako kritiku doby, kdy se takové věci děly. Doby, kdy muži ovládali ženy. Resp. měli moc je zničit. Ženy jsou od přírody čarodějky, energie přírody. Muži jsou ničivá a surová síla, která si je chce odjakživa podmanit. A tady to vidíme v přímém přenosu. Film je to občas velmi smutný, směřující k tvrdému konci, místy prosvětlený okamžiky naděje. Příběh je provázený krásnou hudbou, Evženie je půvabná, Louise nádherná...od první, do poslední minuty mě film zaujal, takže tvůrkyním rád odpustím, ten vykonstruovaný konec. Muži by ho nahradili realistickým...takže drsným závěrem. I proto dává smysl, že jde o ryze ženský projekt. Všechno špatně končit nemusí. (05.07.2022)

Blázinec, v ktorom mohol pokojne slávny maliar Théodore Géricault maľovať svoju sériu portrétov "Portréty šialených"/Les Monomanes (odporúčam si ich pozrieť ako doplnkový zážitok k sledovaniu filmu). Veľmi sugestívne. Výlet do čias, kedy bolo veľmi ľahko prepadnúť šialenstvu a veľmi ťažko sa z neho dostať. (01.10.2021)

Ach to byly časy. Když vás v 19. století začala jakákoliv štěrbina v domácnosti srát, prostě jste ji šoupli do blázince, ať už jí jebalo, či nikoliv. Šovinistům přátelský doktor Bolíto ji tam ihned napálil jedinou tehdy známou diagnózu – hysterii, no a vy jste si mohli v klidu užívat ticha, štětek, absintu a jiných klasicistních kratochvílí. Kapku nekomfortní pro inkriminovanou štěrbinu se mohla stát situace, kdy ji ve skutečnosti až tolik nejebalo a bývala pouze hašteřivá či vzpurná kráva. To se ji pak mezi ty opravdové hrabavky zjevně trochu obtížněji zapadalo, ovšem tehdejší osvědčené terapie ledem, pícháním nadrženým zřízencem nebo temnou kobkou pak dozajista měly nejen nesporný terapeutický, ale také kýžený převýchovný účinek. No, nasraně jedné tak trochu slepičí úlet a feministické lkaní netknutých štěrbin, jak stál tenkrát ten patriarchát za vyližprdel a jak bychom si ještě dnes qůli tomu měli odřezat penisy a začít studem žehlit, vytírat a štrykovat, na straně druhé zmákla Laurentka tu místy manýrní prudu vcelku s grácií, dramaticky záživně a hlavně vizuálně uhrančivě, kdy každý mimoblázinecký záběr vypadá jako kompozice od Ma(Mo)neta a každý blázinecký jako noční poluce Vikyho Yga. A odpustím ji protentokrát i ten behaviorálně dementní konec, pohybovali jsme se přece v blázinci, že ano. (29.09.2021)

Pokud jde o prostředí blázince, praktiky a celkové osazenstvo, tak není co vytknout. Ústav, ve kterém se člověk spolehlivě zblázní, podala Mélanie skvěle. Šťastnou ruku měla i při výběru hlaní hrdinky v podání Lou de Laâge a podařilo se i několik napínavých chvilek. Mínusem je přehršel hluchých míst, kdy se prostě nic neděje, své kouzlo po čase ztratily i atmosférické momenty, protože celkem záhy začalo být jasné, že žádné baf nepřijda a bez toho femini nádechu bych se také obešel. S tím, že všichni chlapi jsou svině až na jednoho a to je buzna, se už dneska musí počítat. Mélanie umí, ale mezi oblíbené režiséry si jí asi nikdy nezařadím. 60% (03.10.2021)