Vozka smrti

Švédská kinematografie patřila v době vzniku tohoto filmu k těm nejlepším, proto jsem nemohla vynechat Vozku smrti, zástupce (asi nejznámějšího a nejprofláknutějšího) tohoto období. Na svou dobu skvělé triky (hlavně díky dokonalé dvojexpozici), smrtka není nějakou karikaturní postavou, ale je docela děsivá. Je vidět inspirace literární předlohou, děj je docela složitý a místy jsem se trochu ztrácela, protože tu jsou navíc četné retrospektivy... Ale jinak má Vozka smrti krásně děsivou atmosféru a je to kvalitní snímek! (15.06.2013)

Jeden z mála němých filmů, které si vybavuji i léta po tom, co jsem jej viděl. Je ale pravda, že když jsem film viděl později znovu, už mi tak skvělý nepřišel. Ty neustálé retrospektivy jen matou, navíc loňský Silvestr měl zemřít Martin, ale v retrospektivě loňského Silvestra tato okolnost zcela chybí. Jinak je to v podstatě náboženský film s prvky hororu, který ze všeho nejvíc připomíná Dickensovu Vánoční koledu - tedy snahu o nápravu hříšníka zjevením ducha, zde navíc přidanými modlitbami k Bohu včetně té závěrečné, dej mi, Pane, dozrát, než budu požnut. Sice je mi téma blízké, ale těch 107 minut mne skutečně chvílemi nejen nudilo, ale přišlo mi zdlouhavých a natahovaných až hanba. Herci často hrají teatrálně, kulí oči, takže za zmínku stojí výprava a práce s pozadím, a samozřejmě na tehdejší dobu velké využití dvojexpozice jakožto filmového triku. (01.01.2010)

"Körkarlen" je vedle čarodějnického, a o rok mladšího "Häxan", s přehledem nejznámějším filmem zlaté éry (němého) švédského filmu. I zde jde o lehce strašidelný, ovšem morbidně duchařský film, který zaujme svou narativní strukturou, kdy je většina filmu složena z vysvětlujících flashbacků. Výborně je zde využita efektní dvojexpozice. Tenhle trik se v němých filmech používal velmi často, ale málokde byl využit tak efektně a nápaditě jako ve "Vozce smrti". (31.07.2023)

Vybroušený klenot s minimem kazů, dokonalým využitím dvojexpozice a výtečnou stavbou příběhu. Škoda jen toho závěrečného dobově poplatného moralizování a církevní agitky, které je pro současného ateistu nepřekousnutelná stejně jako roční úděl pro silvestrovského umrlce. Sjöström přenáší lidskou mysl od fantasy výjevů, dalo by se skoro říci až rytin, přes dramatickou a v několika rovinách vyprávěnou tragickou baladu o zhoubnosti alkoholu, po romantický a sladkobolně melodramatický závěr. Na můj zhoubný vkus překvapivě dokonale temné a uchvacující dílo, i když ty závěrečné paprsky trochu podrývají celé předchozí silné tažení, které bez nejmenších pochyb spolehlivě vstoupilo do dějin. (12.06.2005)

V rámci LFŠ jsem bohužel viděl úplné torzo filmu (50 minut), navíc s živým hudebním doprovodem, který mě nepříjemně rušil, jelikož hudba zdaleka nekontrastovala s tím, co se odehrávalo na plátně. V úvodu nám bylo naznačeno, že film je o souznění přírody s nitrem člověka - a že té přírody v osekané verzi moc nebylo. Interiérové, působivě natočené, hodně vaty, málo Vozky. Scény s vozkou a jeho herkou byly totiž úchvatné. (03.08.2008)