Vozka smrti

Dickens měl duchy minulých Vánoc, Lagerlofová zase ducha silvestru. Vlastně ne, vozku smrti. "Pokud se člověku něco stane na silvestra, bude odkázán ke svezení s vozkou smrti. Není to běžný kočár a jeho vozka není člověk, ale sluha strašného pána zvaného smrt." Nádherný a působivý film o napravení jednoho vagabunda, zvlášť ve chvílích, kdy je na scéně sama titulní postava. Nádherná balada o alkoholu a lidských běsech, která ve mně skutečně probudila emoce (což se mi jinak u černobílých filmů moc nestává) - cítil jsem lítost nad kajícím se Holmem, bylo mi permanentně líto sestry Edith... Bohužel, ve chvílích, které zobrazují Holmův předchozí špatný život, jsem se začal lehce nudit, což přičítám tomu, že - jak jsem se tu dočetl - existuje více verzí, dokonce snad restaurovaná "obarvená" s vhodným hudebním doprovodem. Já viděl kratší podobu čistě černobílého (spíše černého než bílého) filmu s jedním dokola se opakujícím hudebním motivem. Velmi silný závěr mi ale vše bohatě vynahradil a nadchnul, takže nutkání sehnat si i restaurovanou verzi narostlo. (07.11.2012)

Co se týče atmosféry, vizuálních triků a velmi přelomové příběhové konstrukce, nelze s přihlédnutím k danému filmovému období nic vytknout. Mrazivý příběh plný mystických a fantaskních obrazů je vyprávěn opravdu velmi originálně a ve spolupráci s velmi deprimujícím námětem dokáže udržet naši plnou pozornost, přestože monotónní (ale ne nepovedená) hudba začne po chvíli uspávat a několik scén nemá již dnes vůbec žádnou výpovědní hodnotu - především linie vzpomínání na hrdinovy zlé skutky postrádá poetičnost a obrazovou nápaditost zbylé stopáže. Přesto se však jedná o významné dílo kinematografie, skvěle využívající minimalistických prostředků k navození velmi silných emocionálních a také myšlenkových prožitků. A navíc jsem se konečně dozvěděl, kde se ve filmu poprvé objevila sekyra dobývající se skrze dveře do vedlejšího pokoje - známý to výjev z kultovního The Shining.. :)) 80% (15.04.2014)

Film přinesl do vývoje filmové řeči nové věci. Děj je prokládán imaginárními nebo mystickými situacemi. Je zde ireálná figura muže, který sváží duše zemřelých. Pokud se objeví hříšník, který ho nahradí v této funkci, dostane se mu klidu. Objeví se alkoholik, který opustil rodinu a ublížil světici z armády spásy. Dostává ještě jednu šanci, když ze zásvětí nahlíží na svou rodinu. Dostává se mu tak prozření a má možnost se vrátit. Závěr není na rozdíl od současných amerických filmů "happy-endový", ale v souladu s tehdejší tradicí severské kinematografie a Sjöströmových filmů. (02.11.2017)

Vozka je po technickej stránke vynikajúci film. Nadčasová perlička, nad ktorou som krútil hlavou. Jej dejová stránka však omnoho viac zaujme svojim štýlom rozpravania, ako svojou "bodkou" na konci. Škoda, keď sa tak zamyslím, ani si nepamätám film ktorého primárnou zápletkou bol alkoholizmus a jeho dopad na okolie, telo i dušu. Dokonca aj vieru. Škoda len, že koniec neostal len pri náznakoch alebo povedzme nedoslovnom a nenásilnom podsúvaní svojej myšlienky. 89% (04.01.2019)

"Körkarlen" je vedle čarodějnického, a o rok mladšího "Häxan", s přehledem nejznámějším filmem zlaté éry (němého) švédského filmu. I zde jde o lehce strašidelný, ovšem morbidně duchařský film, který zaujme svou narativní strukturou, kdy je většina filmu složena z vysvětlujících flashbacků. Výborně je zde využita efektní dvojexpozice. Tenhle trik se v němých filmech používal velmi často, ale málokde byl využit tak efektně a nápaditě jako ve "Vozce smrti". (31.07.2023)