Na programu televize

Chvílemi nepřesná, občas podivně pojatá, celkově ale spolehlivě chytlavá a přínosná dokumentární série, kterou jsem si dal na několik málo posezení. (ovšem ty ukázky z atraktivních inscenací, které nebyly a nejsou nikde k sehnání, to je vyloženě k nasrání) (20.02.2023)

MY JSME NECHTĚLI SLEDOVANOST, MY JSME CHTĚLI, ABY SE TO DĚTEM LÍBILO, pravil Jiří Adamec v souvětí, kde druhá věta odporuje první a celkově tak shrnul to, co se mi na celém seriálu líbilo nejvíce - jeho podvratnost. Nejde o to, že výčet děl jednotlivých žánrů československé televize není absolutní, ale o to, konfrontovat realitu se vzpomínkami a dát všemu tomu trochu řád. Takže Adamec je ten, kdo se nejvíc plete, Jiří Krampol zase přispěl se svými typickými historkami ve stylu pořadu Nikdo není dokonalý, historici a kritici dodali potřebný kontext a trojka filmových profesionálů (až na výjimky, třeba Filipa Renče), celé to vzpomínání oživila. Několikrát mě ale přepadl hodně velký smutek, ne, když Rudolf Jelínek tvrdil, jak je major Zeman podle historie, spíš to, když něco podobného tvrdil Jiří Štěpnička o Gottwaldovi, nebo když kontrast v podobě rozjuchaných estrád ve spojitosti s nejtužší normalizací nepozná Jiří Bartoška. Nikdo netvrdí, že se ke svým rolím musí všichni postavit jako Jan Šťastný k Vitáskovi, ale určitou míru pro skutečnost u inteligentních tvůrců fakt chci. (03.01.2022)

Projekt je to nesporně zajímavý, i když ne jedinečný. Nebudu kritizovat výběr, protože do hodinového pořadu zkrátka nelze umístit ukázky ze všeho, každý z nás má jiné preference a něco jiného považuje za stěžejní. Co si však kritiku zaslouží, je zbytečně velký počet mluvících hlav, které ne vždy mají co říci. Navíc ta "svatá" trojice, která nám, hloupým divákům, říkala, co si o daném máme myslet, mi přijde, mírně řečeno, nadbytečná. Raději bych se sama podívala na ukázku a utvořila si svůj názor, než aby mi někdo říkal, jak se mi to má líbit. Tento seriál však ukázal i jeden z největších problémů současné televize. Donekonečna reprízuje pouze pár filmů, seriálů i pořadů. V archívech jsou však i jiné, na které by se mnozí z nás rádi podívali. A rozhodně dám mnohem raději přednost jakékoliv technicky nekvalitní inscenaci Jiřího Bělky před technicky skvělou současnou tvorbou. (29.12.2021)

Ach ty mluvící hlavy... tohle mohl být tak úžasný projekt, který by se mohl promítat v hodinách dějin médií nebo mediální výchovy. Bohužel se prakticky každá epizoda dramaturgicky rozpadá, ve vyprávění se nelogicky přeskakuje (u televizních žánrů se přitom jasně nabízela klasická chronologická výstavba). I přesto jsem si našla pár zajímavých informací, hlavně co se týče slovenské produkce - ráda se podívám na nějakou televizní pohádku a třeba seženu i tu slovenskou Nemocnici... (20.02.2022)

Projekt velmi zajímavý, který bych řekla, že se i povedl. Bavil mě. 🙌🏻 Některé díly nebo spíš témata, jak tu „sator“ poznamenal, by si rozhodně zasloužily delší stopáž, protože nebudu lhát, ale byla to nostalgie. 🤍 Připomenout a rozebrat menší historii geniálních počinů Československé televize si rozhodně zasloužilo něco, jako je pořad „Na programu televize“. Nejvíc se mi líbil hned první díl - „Zábava pro každého“, protože miluju veškerý pořady, který kdy vytvořil František Polák. Prostě co si budeme, Československá televize nám ve své době nabídla něco, co předešlo dobu a co se v dobách udrželo, či drží do dodnes. 🔥 Proto si osobně myslím, že je velká škoda její, nebojím se tvrdit, velmi rozsáhlý a napěchovaný archiv snímků, které tu jednoduše chybí a spousta z nás by se na ně ráda podívala, zazdívat a ignorovat. Některé z nich sice opakují, ale pořád dokola. 🤦🏼‍♀️ A jak už tu poznamenala i „Snorlax“, Jiří Bělka natočil tolik zapomenutých filmů, které bych si tak ráda odškrtla ze svého watch listu, ale ne a ne je nikde sehnat. All in all, Československá televize nám byla ve své době schopna nabídnout něco, za co bychom se neměli stydět, na rozdíl od dnešních podivností, které mi občas vymyjí mozek... fňuk. (09.01.2022)