Příběhy pro prime time (E10)

Hraná tvorba byla od vzniku televize jednou z nejdůležitějších součástí její nabídky. Jejímu zaměření a požadavkům na zpracování určitých témat věnovalo vedení vždy značnou pozornost a v průběhu desetiletí se priority, které si Československá televize stanovovala, měnily s ohledem na politicko-společenskou situaci v zemi. V prvních letech vysílání byla úspěchem každá nová televizní hra, která vznikla – omezení přitom nebylo jen technologické, ale i tvůrčí – jak autoři, tak realizátoři se museli nejprve naučit používat specifické prvky televizní řeči. Tvůrčí svoboda 60. let přinesla novou vlnu nejen ve filmu, ale i v televizní produkci. Soliterní inscenace z té doby – Raport A. Moskalyka, Šach mat Alfréda Radoka, Barabášova Krotká nebo Sladké hry minulého léta Juraje Herze – oceňovali nejen diváci, ale porotci mezinárodních festivalů. V náročné dramaturgii pokračovala ČST díky bratislavskému studiu a legendárním „Slovenským pondělkům“. Nejlepší herci, režiséři, ambice neklesnout pod hranici vkusu, to vše je dodnes synonymem úspěchu tohoto projektu. Dalším fenoménem normalizační éry byl cyklus Bakaláři. Nápad Jaroslava Dietla oslovit diváky se ukázal natolik nosný, že všechna studia ČST se podílela na dramatizaci diváckých námětů. Bohužel se studia musela popasovat i s objednávkou dramatických děl z prostředí budování ropovodů, jejichž hrdiny měli být hrdinové socialistické práce. Době navzdory vznikly i inscenace kvalitní – často z pera Jiřího Hubače, připomeňme Ikarův pád a Tažní ptáci, v nichž herecky zářili Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský. Teprve rok 1989 znamenal povolení ideologického sevření a návrat zakázaných autorů a témat. (Česká televize)