Jesus Christ Superstar

Jako velký fanda tohoto muzikálu ve všech podobách jsem si pustila obě verze, jak tu starou, tak tu novou. Vím, že mě za to fanoušci Teda Neelyeho budou nenávidět, ale tato verze je mnohem lepší, než ta stará. Možná mě více oslovilo právě nadstandartně nové pojetí, ale jsem z tého verze unešena (Samozřejmě, pokud přskočíme Getseman, který je, snad kromě naší české verze se Střihavkou, všude zpíván tak trochu přitepleně hevíkovských ječákem, což není úplně můj styl, takže panu Glenu Carterovi nemusí být líto, že si nezískal mé sympatie, protože je nemá ani Ted Neeley.). Skvělá kamera, se kterou si vážně ve filmu hrají, což se o staré verzi říct nedá. Tam je většinou kamera statická a nebo velice nemotorná. Nápad, kdy Kaifášovi pomocníci sledují Ježíše skrytými kamerami je fakt famózní a promítání Ježíšovy popravy na velkokapacitní plátno rozhodně přidá písní Superstar dynamiku, která v nudné verzi v amfiteátru z roku 1973 vážně chybí. ve staré verzi obsadili do role Máří Magdalény Yvonne Elliman, které bych nevěřila bývalou prostitutku, ani kdyby obšťastňovala jen slepé starce. Krom toho má nepříjemný táhlý hlas a velmi nepřirozeně frázuje. Tady Maří hraje Renee Castle, jejíž jemně černošský soprán krásně dokresluje atmosféru. Jazzová verze Herodové písně, kdy za ním svítí a bliká podle starých kabaretních stylů jeho jméno je vtipná. Škoda jen, že Rik Mayall moc neumí zpívat, toho bych vyměnila...a nakonec absolutně famozní pojetí Jidáše v roli Jérôma Pradona. Než jsem poprvé viděla Ježíše a znala jsem jen nazpaměť všechny písničky, představovala jsem si ho v muzikálu právě takhle. Možná proto mě verze z roku 1973 tolik zklamala. Je to jako, když čtete knížku, kterou vám potom blbě zfilmují. Tak nějak jsem si připadala. Jen ještě spojit jeho vzhled, šarm a kostým s nezapomenutelným a podle mě nejvíce sexy hlasem v české sféře Dana Bárty a neměla bych na toto jedinou výtku. Snad jen poslední chvála: Super Šimon Zélótes :-) (19.07.2012)

Nevím, čím to je, ale tahle verze mě oslovuje stále víc a víc, jakkoli ani ona nemůže nahradit divadelní zážitek. Proti originálnímu zpracování ze sedmdesátých let má navrch především herecky, jako by byli aktéři do svých postav více "zažraní". V tomto směru zaujme hlavně Jidáš Jeroma Pradona, který by s hlasem Dana Bárty mohl být naprosto ideální představitel téhle postavy, ale ta lehkost v jeho zpěvu prostě schází. Trochu mě každopádně zaráží tak rozdílné hodnocení obou filmových verzí Ježíše. Oběma nechybí originální nápady a atmosféra, zároveň ale obě strádají v některých pěveckých výkonech. I sebeslabší adaptace však stojí za shlédnutí pro těch 100 minut hudby, která už nemůže být překonána. (17.11.2010)

Muzikál Jesus Christ Superstar je vůbec nejlepší muzikál jaký kdy vznikl. Prvnímu filmovévmu zpracování z roku 1973 chybí k dokonalosti snad jen přítomnost Iana Gillana z Deep Purple, který se objevil na desce. Tato verze je plná rozporů. Na jedné straně zatraceně příšerné scény s apoštoly (Při pohledu na ty nagelovaný hezounky oblečený v nátělníkách, jak se navzájem přihřátě objímají a hladí se mi skoro chtělo zvracet - nic proti homosexuálům, ale tohleto sem prostě nepatřilo), vojáci, kteří vypadají jako Darth Vader se struhadlem na obličeji a pilát stylizovaný coby důstojník gestapa (patřičné insignie samozřejmě chybí), a nesympatický plešatý fantomas Anáš. Na druhé straně se zde však objevují kvalitní pěvecké výkony, skvěle zvládnutá postava sympaťáka Jidáše v kožené bundě, který jako jediný stojí nohama na zemi a je schopen dívat se na věci s nadhledem, a plno hodně silných scén (Pilátův soud, sundávání z kříže, Jidášova sebevražda nebo cesta Ježíše ze zahrady Gethsemanské před kněží - ten hororvý dav mužů s černými klobouky a žen zahalených v černých kápích a s baterkama v rukou si nešlo neužívat). Klady nakonec převážily nad zápory, i když se apoštolové z Modré ústřice vytrvale snažili svým příšerným zjevem a vytrvalým projevováním lásky k bližnímu svému o opak. (25.07.2008)

Kdo zná mou zkostnatělou umanutost na originálech není mým hodnocením překvapen. Ale vážně, ne, tohle opravdu ne. Tato verze mne míjí na míle. Prostředí, v němž se děj odehrává, je pro mne nečitelné, a to především volbou kostýmů. Proč mají římské jednotky rysy Dartha Vadera, když Ježíšovi následovníci vyhlížejí jako fanoušci nějaké rockové skupiny, kteří kdesi - z mně neznámého důvodu - získali zbraně, mi uniká. Proč scéna Jesus must die vypadá jako vystřižená z filmu Flash Gordon (vymazání paměti Dr. Zarkova), to také nechápu. Herodes Antipas sice z dálky působí dojmem majitele kasina, ovšem při bližším pozorování (opakovaném) se stále více kloním k názoru, že jde o Dr. Lectera navlečeného do některého z obleků, jež odložil James Bond. A když jsme u těch vizuálních vjemů, nemohu nezmínit své intenzívní přesvědčení, že kdyby si někdo dal tu práci a v některé ze scén nahradil Ježíše Georgem z džungle Brendana Frasera, málokdo by zaznamenal rozdíl. Zdálo by se, že zcela ignuruji fakt, že jde o muzikál, ale ne. To se jen usilovně snažím vyhnout tomu nejnepříjemnějšímu prvku celého počinu, jímž je bezesporu zpěv většiny představitelů hlavních postav. Ukňouraný Jidáš, utahaný, k uzoufání nudný a naprosto nepřesvědčivý Ježíš, jehož Gethsemane je držitelkou pofidérního vítězství v soutěži o nejhroznější Gethsemane, kteoru jsem kdy viděla a slyšela, dost trapný Pilát atd. Světlou výjimkou je proto v mých uších pouze Renee Castle coby Máří Magdaléna. Nabízí se teď už jen dotaz, za co dávám vůbec tu jednu hvězdu. No za hudbu a za libreto přece! (17.01.2009)

Čitelnější než verze z roku 1973. Či také expresivnější (ať už Pilát, který je při snu přímo v posteli, výrazy lidí v obličeji v klíčových scénách (i když zrovna třeba nezpívají), Herodův song skutečně stylizovaný do doby, ze které tenhle hudební žánr pochází nebo Jidáš v Superstar). To má jednu obrovskou výhodu, a to že tím vzniká automaticky i víc vrstev a významů pro všechno na obrazovce. Udivil mě kvalitní stage design, který organicky dokáže suplovat téměř všechna vyobrazená prostředí. Už od prvního songu je vidět (či spíše slyšet), že zvukově je to kvalitní a že i hlasy odpovídají tomu na obrazovce, kdy člověk např. vidí, jak se Jidášovi hýbou ústa, když z plna hrdla zpívá (mám-li to srovnat s verzí z roku 1973). Modernizace se povedla na jedničku, vždy je přidávána ve vhodných chvílích (např. televize v This Jesus Must Die, Herodova píseň nebo kompletní Superstar). Výjimku tvoří Šimon, který je asi největším důkazem o tom, ve kterém roce to bylo točeno. Zbytek kostýmů je zmáknut na jedničku, zejména jsem vděčný např. za viditelné rozlišení Kaifáše a spol. nejen pomocí klobouků. Jednotlivé písně jsou i hezky odlišeny barevně (opět plusové body pro lepší čitelnost). Ruku v ruce tomu pomáhá i kamera - zabírá často věci, které na hodnotě a významu jenom přidávají a dávají vzpomenout na to, že muzikál je i vizuální médium. Namátkou věci, které mě v tomto směru zaujaly - V chrámu, kdy jsem občas chytal úzkost, přechod mezi Trial Before Pilate a Superstar, potažmo kompletní Superstar. Tyto zajímavé záběry by však nebyly nic bez hereckých a hlasových výkonů. Tam se casting (a i aktualizace zdrojového materiálu) povedl na jedničku. Sympatizoval jsem téměř s celým sborem. Ježíš je super(star), zpívat i hrát umí, což je evidentní zejména v Gethsemane (zde si dovolím odbočku - moje první (afaik) zkušenost s tímto filmem byla u videa s názvem WHYYYYYYYYYYYYYY a vzhledem k určité unisex vlastnosti jména Glenn a vlasům a záběru z dálky jsem si myslel, že to zpívá žena. Celkově je tato nota v jeho podání hodně "učesaná", daleko zajímavější je z mého pohledu závěr písně v místě, kde verze 1973 šla cestou instrumentální a slideshow klasické ikonografie). Pilát ukazuje o mnoho víc rozměrů než jen ten jeden, v němž je často líčen. Kaifáš a spol. se poslouchají skvěle, zejména Kaifášův basový hlas. Herodova píseň skvěle zvládla kráčet na pomezí šílenosti (plus body za skoro až směšnou přeprodukovanost) a vážnosti (cholericky agresivní závěr). Jidáš je pak kapitola sám o sobě. Jestli ve verzi z roku 1973 znamenalo D ve slově JIDÁŠ slovo Disko, tak zde znamená Š ve slově JIDÁŠ slovo Šou (show). (11.04.2021)