Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Pohádka

Recenze (211)

plakát

Prometheus (2012) 

Tak tohle se mi opravdu nelíbilo. O nelogičnostech v ději a o tom, že se většina naprosto nezajímavých a v podstatě zcela anonymních postav chová jako klientela blázince, tu píší jiní, nemá smysl to opakovat. Co se mi nelíbilo dál, byl způsob natočení scén na jiné planetě. Funění ve skafandrech a všudypřítomná tma protínaná pár chabými a občas se divoce zazmítajícími paprsky světla ... Trochu trapné. To se dá točit i ve sklepě paneláku. Ženská, která si sama provede císařský řez a od té chvíle běhá a skáče jako srnka, přičemž břicho má sešité čímsi, co nápadně připomíná sponky do sešívačky? Ale né... Kdeže jsou časy, kdy císařské řezy uprostřed Sherwoodského polesí prováděl s arabskou odborností Morgan Freeman... Tomu se dalo aspoň trochu věřit. To, že implantovaný vetřelec bleskově vyroste, zasune a zdechne, je jako životní cyklus a styl rozmnožování překvapivé, ale budiž. Nicméně závěr s "tím" vetřelcem mi nebyl jasný ani trochu. Dívala jsem se na prequel k Vetřelcovi? Patrně... Co je ale patrně největší bída celého filmu, je asi závěrečné vyznění. Člověk by měl při odlétající doktorce s robotovou hlavou snad něco cítit. Nevím, jak jiní, ale mně napadlo jen jediné: "OK. Pa!"

plakát

Jumanji: Vítejte v džungli! (2017) 

Slušná rodinná zábava. Bethany neměla chybu. Jack Black odvedl skvělou práci. Celek vyznívá jako zábavnější a zajímavější než původní Jumanji. Převyprávěno moderním jazykem s větším akcentem na uvolněnost a s menším množstvím pathosu. Pokud ještě někdy Jumanji, pak výhradně toto.

plakát

Assassin’s Creed (2016) 

Film má pro mě stejnou úroveň jako hry. V praxi to znamená celkem hodně zajímavé a lákavé téma, které je ale strašlivě odbyté. Zatímco autoři her - logicky - více akcentují historickou část děje, autoři filmu akcentovali především tu "současnou". No, nevím, jestli to bylo ku dobru věci. Ani jedno nedopadá šťastně, honba dvou zajíců po poli se nedaří ani v herním, ani ve filmové formátu. V případě filmu je jakž takž dotažená alespoň dějová "současná" linie, u historické se scénáristé ani nesnaží o nějakou divokou propracovanost, levně se odkazujíce na to, že "to jsou přece jen části Aguilarových vzpomínek". To, že jsou hodně děravé, je očividně moc netrápí. Jinými slovy: Dvě hodiny to mělo, a tak málo bylo řečeno. Škoda. Potěšil mě Jeremy Irons, který s milosrdnou ochotou hraje ve fantasy béčkách a někdy i dost možná i céčkách, takže nakonec tak nějak stejně stojí za to je vidět, viz např. Eragon, Dračí doupě a pod. ;-) Jo a ještě jeden klad film má. Tedy, pro milovnice Michaela Fassbendera. Ten nesleze z plátna. Jako na potvoru, nepatřím mezi ně... ;-)

plakát

Komediant (1984) 

Když se dnes někde v masovějším médiu člověk o tomto filmu vůbec dočte, pak je to výhradně v souvislosti s odhalenými ňadry paní prezidentové. Což mi přijde vysloveně tragické. Mladý Vavřinec v podání neskutečného Oldřicha Kaisra, který se stane z čirého nadšení potulným hercem, a který celou zavedenou a zcela oprávněně skeptickou hereckou společnost člena po členu nadchne pro myšlenku uvedení Shakespearova Romea a Julie v Sasku zmítaným třicetiletou válkou, jehož obyvatelstvo rozhodně nemá ani nejmenší touhu po vysokém umění, a který během děje přehraje ústřední part každé z Shakespearových postav a přitom je přehraje nikoli jako Oldřich Kaiser, ale jako mladík, jenž podlehl kouzlu velkého Alžbětince... To je tak úžasná role, tak nádherná a tak bohatá rejstříkem i možnostmi, že je výše zmíněné zaškatulkování filmu prostě nehorázné. Už jenom kvůli Kaisrovu výkonu je potřeba ten film vidět. Jeho úžasný výkon pak samozřejmě podpořili i ostatní herci v rolích členů kočovné společnosti. A čistě pro poctivost, ona to paní prezidentová zahrála taky skvěle.

plakát

Božská Florence (2016) 

Úžasný herecký koncert Meryl Streepové a opět velmi příjemný Hugh Grant. Simon Helberg mě trochu zaskočil. Patrně komičnost spočívající v jeho pípání ve vysoké tónině jsem nějak nepobrala. Mimikou při výkonech "pěvkyně" to ale dohnal. Ten člověk opravdu umí hrát jen očima. Scénář je velmi citlivě a dobře napsaný. Děj má spád a je prakticky bez jediného hluchého místa. Z kina jsem odcházela s bolavou bránicí, ale ovšem i - přiznejme si - ušima. To je učiněný sluchový masochismus. Ale stojí za to!!!

plakát

Bez svatozáře (1963) 

Tematika filmu mě hodně dlouho odrazovala od shlédnutí, ale člověk poměrně záhy zjistí, že továrna i její neodvratné uzavření jsou jen kulisami pro skutečný herecký koncert. Parta starých dědků - zaměstnanců fabriky na šamotky - je tak neuvěřitelně silně obsazená, že není snad možné ani říci, kdo byl lepší. Příjemně jsem se bavila.

plakát

Záhadný pan Hyde (1964) (TV film) 

Moc pěkné zpracování!! Atmosféra hezky odpovídá duchu knihy, přidaná linie zamilovaného Jekylla do mladé ženy byla možná úlitbou k zábavnosti pro diváka, ale upřímně, přidala Stevensonovu dílu na věrohodnosti a logičnosti. Herecké výkony všech jsou prvotřídní. Skutečně zajímavý je především Ilja Racek, který ve "svém" zlodušském Hydeovi musel najít styčné body s doktorem Jekyllem, jehož nádherně stylově hraje Martin Růžek. A ten mu proto naopak vytváří dostatek vodítek. Tam, kde Růžkův Jekyll z přemíry vyčerpání nebo později kvůli už prosazujícím se účinkům drogy "ujede" a projevuje se vzteklým zaječením, nebo jen nenápadným pohledem či gestem, tam se zakládá na Hydea, v němž pak Racek tyto naznačené prvky Jekyllovy povahy rozehraje naplno. SKutečnost, že jde o záznam přímého přenosu pak dodává divákovi pocit jisté adrenalinovosti, byť si sebevícekrát může opakovat, že takto se kdysi v televizi začínalo, takže s tím tehdy herci samozřejmě počítali a prostě to uměli. Opravdu moc pěkné. Po všech stránkách.

plakát

Třináctá komnata (1968) 

Přechody od standardního barevného filmu k černobílému, či s filtry, mi neskutečně vadily a protivně mě rušily. V komentářích vícekrát zmíněné tzv. neohrabané dialogy mi přišly naopak zcela v pořádku. Film byl vyprávěn očima dítěte, čiliže jistá schematičnost suituací a jakási "vystřiženost" dialogů zejména dospělých postav jakoby z děje mi připadají jako logický výrazový prostředek hezky zachycující tendenci dětí zaplňovat mezery ve znalosti potřebných faktů čirou fantazií. A vnímání světa dospělých jaksi útržkovitě, tj. jasně vnímají jen to, čemu rozumějí, co je jim známé. Věci, jimž nerozumějí nebo neznají, buď pochopí po svém (například na základě nějaké vzdálené analogie), anebo prostě vypustí a nahradí něčím, co jim přijde zajímavější, anebo - což je asi na dětském přístupu nejpěknější - prostě tím, jak si myslí, že by to mělo být. Herecky moc pěkné. A pro mě osobně bylo i zajímavé vidět film z Kampy vyzařující naprostou jinou atmosféru, než na jakou je člověk ve filmech z této části Prahy zvyklý.

plakát

Pojď se mnou (2015) 

Upřímně, není to zlé, ale tak na jedno shlédnutí. Hopkins má lepší filmy, v nichž hraje podobné postavy, ale tak nějak plastičtější. Tady chybí prakticky jakékoli emoce až příliš ostentativně. Tady se potlačují až natolik důsledně, že se chvílemi divák přistihne při pocitu, že je mu to vlastně celé jedno. A tak nakonec jen kouká do konce proto, aby se dozvěděl, kdo koho sejme. (Jediné, co mě skutečně zaujalo, byl epizodní příběh o záhadném zmizení čtveřice dřevorubců v táboře uprostřed lesů před několika dekádami. Žel, nedozvěděla jsem se pointu, což mě mrzí.) JO a pozor, klenotem filmu je pro mě osobně vyprávění starých dřevaů hned na začátku filmu o Královně borovic. Hláška "dodneška si z něj tahám třísky..." mi zůstane ještě dlouho v paměti. :-D

plakát

Tajemství Viléma Storitze (1967) (TV film) 

Slušně udělaný televizní film. Hezká atmosféra, nádherná Praha, fešný Vilém Storitz a kouzlo Verneových románů. Bohužel, co mě malinko otrávilo, je značná nelogičnost, což by za normálních okolností snad tolik nevadilo, kdyby se ale od prvncíh scén a pak pravidelně dál ve filmu neobjevovala hláška, že základem je logika. Pak se totiž může stát, že se divák začne přemýšlet, proč po vypití lektvaru zneviditelní i šaty na člověku. A proč už tedy nezneviditelní meč. A když už se tedy tak pěkně ověřilo, že dodatečně uchopený předmět nezneviditelní, proč se tedy neobjevily alespoň obrysy té dobré dívky hned poté, co se převlékla do jiného odění (jistě tam celou dobu neběhala pořád v tomtéž...). Bohužel, ani vazba neviditelnosti na krev a vymizení efektu související se ztrátou jejího jistého množství není tak úplně super. Jeden by totiž v takovém případě čekal, že speciálně slečna by měla být už celkem solidně viditelná už po prvních pár měsících. (Jistěže před otěhotněním!) Nu, nebudu v tom dál šťourat. Předabování Martina Růžka i Waldemara Matušky je sice kvůli ztrátě české kopie filmu pochopitelné, ale bolí. Dost bolí.