Síla

Tak vám nevím, ale mně tahle unylá z nouze ctnost opravdu plnohodnotný dokumentární zážitek nepřinesla. O hlavním protagonistovi a jeho psychologii se prakticky dozvíme jen to, co nám návodnými filmovými monology vysvětlí jeho blízcí, jako by zrovna dostali od režiséra pokyn, aby shrnuli současné Kamilovy myšlenkové pochody, protože on sám jen krčí rameny a říká, že neví. Problémy má na světě každý a pokrytec je každý druhý, nemám tedy úplně jasno, proč je zapotřebí hned o každém takovém natáčet dokument, i když třeba prvotní záměr projektu byl jiný. [Ji.hlava 2021] (05.01.2022)

Říkám si: čím jiným úspěšně přikrmit hrdinovu posedlost sebou samým, jeho ztracenost, sebebelásku a sebenenávist, hlad po bytí ve fabrikovaném prostoru, kde sám sebe člověk usídlí v samém středu, než časosběrným dokumentem. Jeho následné obrážení festivalů a diskuzí je něčím odvážné, především ale na mě působí podivně teflonově (co do sebereflexe) a trochu trapně; jakoby lačnící po nenávistí i pochopení, toužící po další a další možnosti mluvit o sobě - sebemrskačsky i samolibě.  V takovém případě by pak ale všechno byly jen kulisy a na ničem tedy moc nezáleží: střety hodnot, slova, citace, publikum, pohledy, pokora a její popření, principy a jejich zpronevěra, polemiky, diskuze, opovržení, smích, apatie, děti, láska, ztracenost, tátův opakovanej trapnej vtip, ceny, naprostá všednost a nevýjimečnost všeho a všech v dokumentu, pokrytectví nás diváků... To vše je najednou fuk. Jakoby se tím vše chladně degradovalo na pouhý žrádlo pro ego, pro nenasytnou černou díru. Koukat na to je voyeurská participace? Přemýšlet a psát o tom součást onanie? Nevim. Film o filmu. (06.01.2022)

Tenhle dokument sice úplně nefunguje jako nějaká osvěžující nebo nápaditá exkurze do života někoho jiného, která by divácky zabavila mého vnitřního voyera, ale jako drsný nastavení zrcadla k mýmu bezbřehýmu sobectví to fungovalo naprosto znamenitě. Je mi ze sebe mizerně, a může za to Kamil Fila! [HBOmax] (04.04.2022)

Sympaticky nebulvární, tragikomický portrét člověka, který se nedokázal smířit s obyčejností, a zároveň nedosáhl výjimečnost, a tak si vytvořil kult sebe sama a přestal vnímat rozpory mezi vlastními slovy a činy (na nichž stojí dramaturgie skvěle sestříhaného filmu). Mareček své Epizody ze života zvedače železa nechává bez odpovědí, nesnaží se je doříct, uzavřít (happy end má Síla snad jen v očích protagonisty), což může být pro někoho nedostatek, ale sám to vnímám jako otevření prostoru ke konfrontaci s naší vlastní arogancí, směšností, pokrytectvím, s momenty, kdy jsme se ve vztazích taky chovali jako telata. Nevím, jestli je skutečný Kamil Fila stejně toxický jako ten filmový, vzniklý zvýrazněním vybraných znaků něčí osobnosti během (náročného) životního období a sloužící režisérovi k pojmenování obecnějších témat. Rád bych věřil, že to, co vidíme, jsou převážně masky, stejně jako při Gendermanově prezentaci online. Filova potřeba chopit se narativu alespoň ex post, arogantně, bez náznaku pokory školit své kolegy a uvádět na pravou míru různé interpretace Síly, a při tom argumentovat skutečnostmi, které z filmu samotného, autonomního uměleckého díla, nevyplývají, ovšem působí patologicky a budí lítost. 75% (08.12.2021)

Ještě větší nezralá osobnost, než jsme doufali. I když čtu ráda jeho recenze, o jeho osobnosti jsem asi více vědět nemusela. Ale stalo se.  Dokument mi ukázal osobnost rozervaného muže, nevyzrálou osobnost (žádná krize středního věku, pch), která se potácí světem. Věci v životě si umí logicky zdůvodnit a vyhodnotit, zda je bude propagovat (feminista). Je emočně nedostupný (vztah k matce své dcery).  No, jestli tohle je podoba maskulinity nového milénia, tak by se možná muži měli přestat rodit. (10.01.2022)