Out in Force
Sila
Režie:
Martin MarečekScénář:
Martin MarečekKamera:
Jiří MálekHudba:
Jan BurianHrají:
Kamil FilaVOD (1)
Obsahy(1)
Kamil Fila je otec, filmový publicista, zastánce progresivních hodnot a genderové rovnosti. Ve virtuálním prostoru vystupuje jako neúnavný diskutér a bojovník za spravedlivější společnost, v soukromí prožívá bolestné rozpory mezi svým přesvědčením a jednáním. Filmová fikce a skutečný život se vzájemně zrcadlí a Kamil hledá své lepší já mezi kinosálem, posilovnou a nestálými milostnými vztahy. Jak se stát lepší verzí sebe sama ve chvíli, kdy se ztrácíme ve vlastním životě? Film Martina Marečka Síla zachycuje pět obtížných let v životě Kamila Fily, během kterých se potýká s partnerskými problémy, depresí i hraničním fyzickým experimentem na vlastním těle. Výsledkem je nejen drtivě upřímná výpověď o vnitřním konfliktu a krizi středního věku, ale i obecnější reflexe proměn a podob maskulinity nového milénia. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
Přijde mi podstatné zdůraznit, že to není portrét Kamila Fily (podobně jako Super Size Me není dokument o Morganu Spurlockovi, přestože je jeho hlavním protagonistou). Je to observační dokument zachycující něčí životní krizi, vyvolanou rozchodem s přítelkyní, neschopností se s tím vyrovnat a následnými depresemi, souběžně s krizí středního věku, maskulinity a nevyzrálých emocí, a ten někdo je shodou okolností Fila. Je to umělecký dokument pojednávající o životních rozporech muže, jehož jednání je v přímém konfliktu s hodnotami, které zastává, jehož veřejná sebeprezentace se liší od toho, jaký je ve skutečnosti a v soukromí, a jehož touha po sebezdokonalování vede naopak k sebedestrukci. Je to film o životě v protikladech, v němž je Fila de facto jen figurantem, na němž jsou ty protiklady demonstrovány, a hodnocení snímku by tudíž nemělo vycházet z hodnocení jeho charakterových vlastností a morálních poklesků, protože ty tématem filmu nejsou. Ona observační umělecká forma (v kombinaci s návodnými doprovodnými komentáři a doslovnými záběry na účelově vybranou literaturu) snímku ale nesluší a z výsledku je patrné, že v počátku vznikal s jiným cílem - natočit něčí experiment spočívající ve fyzické transformaci pomocí steroidů, z čehož ovšem zbylo jen torzo, protože Filovy priority se následně stočily někam jinam. A že se pak za pochodu vymyslelo, že se z toho udělá film nabízející divákům možnost sebereflexe, v čem jsou sami sobečtí nebo pokrytečtí a jestli také žijí v nějakých rozporech nebo protimluvech, ale ani to vlastně není dostatečně nosným tématem. Je to takový podivný hybrid, kombinující dokument, hraný film, autoterapii, umělecký portrét něčí krize a kontrastního jednání a snahu vybruslit z nezdařilého pokusu o naplnění původního záměru. 50 %. ()
Hele, takhle... Do posilovny jsem chodil naposled v sedmnácti. A to do tý doby, než jsem si uvědomil, že za A) se ta energie dá využít na potřebnější než narcisistní účely a za B) že nepotřebuju mít svaly, abych nad někým získal převahu. Kamčo, jo?! To ten bodybuilding byl u nás ještě hodně v plenkách, ale už tenkrát nám říkala trenérka, že na OBJEM se necvičí švihem. A že VŮBEC se necvičí švihem, když si nechceš něco někde urvat. A furt mi říkala, "Strejdo, už to zas táhneš setrvačností, ty vole..." Nevím, jestli ses, Kamčo, vůbec někoho ptal jak se správně cvičí. Nebo jestlis do tý posilky naběh jak divokej skaut pod Křivoklát a začal kolem sebe zuřivě mávat činkama v náhodných vzorcích. Každopádně bych byl rád, kdyby alespoň v tomto ohledu bylo jasno: Necvič švihem, Kamčo Gendermane. ()
Kdybych chtěl být jízlivý, napsal bych, že oceňuji umělecký záměr srovnat kvalitu dokumentu s lidskými kvalitami sledovaného sociálního aktéra a přesností i teoretickou poučeností jeho mediálních výstupů. A nebo bych uvedl, že portrét pisálkovského prcíře vede lidi po zhlédnutí k závěru, že Fila je pro filmovou kritiku a feminismus tím, čím je Daliborek pro tuzemský neonacismus. Nechci ale být ještě jízlivější, než jste mysleli, protože mi především jde o zdůvodnění hodnocení, které akorát bude podáno ironickou až sarkastickou formou. Marečkova časosběrná observace má řadu zásadních problémů, které vychází jak z faktorů ve fázi předprodukční, tak - a to především - z konkrétních filmařských voleb během produkce a následně postprodukce.__________ Původním záměrem choré mysli (sorry not sorry) byla skoro nekritická nonfikce o fyzickém sebezdokonalování skrz steroidy, přičemž by se vyvracel stereotyp o intelektuálech-chcípácích, který panuje u lidí, jež by na takový snímek nešli do kina a nepodívali se na něj ani v televizi. Z toho zůstal jenom motiv se steroidy, kvůli kterému je celek rozklížený, a několik scén zjevně zinscenovaných pro kameru, kvůli čemuž je narušena uvěřitelnost pětiletého konsenzuálního (!) pozorování. Zvolený klíč k uchopení během samotného vzniku ale jakoby stále vycházel z rozporu, což mají zdůrazňovat zvolené stylistické postupy: distancované rámování anebo vypadávání ze záběru u scén s blízkými osobami (nikoliv Chytilová reloaded, ale retarded), juxtapozice v rámci záběru a vztahy podobností a odlišností v návaznosti mezi záběry/scénami. Vše je ale vyloženě školácké, jako kdyby cílovkou měla být dcera sociálního aktéra, která mu na místo tati říká jménem: socak (zkrácenina ze sociální aktér, nechce se mi to pořád vypisovat) stojí mezi vyobrazením světlé a temné strany Síly, ve sklepení domu rodičů je mezi kulturistickými časopisy Kafkova kniha a na stolku u socaka doma je kniha s Běsi v názvu, vedle ní štos Cinepurů a ubrousky na úklid/masturbaci... (Nesoudím a neodsuzuji, Cinepur čtu osobně na hajzlu, protože má krátké texty, a tak je ideální pro rychlé sraní, jiná periodika si nechávám na dlouhé průjmy a zácpy. Iluminaci si schovávám, až nebude na zaplacení elektřiny, aby mě aspoň něco osvítilo.) Pokud by tuhle sofistiku, stavící na kontrastech, někdo nedejbordwell nepochopil, nechybí osvětlující komentáře samotného socaka, který v tomto dokumentárním midcultu osvětlí vztah mezi svým životem a zvolenými filmy na příkladu STAR WARS, BÝČÍ ŠÍJE, STUDU a VELKÉ NÁDHERY. Mohl bych kritizovat jednotlivosti, například krajně nevkusnou kompoziční, zvukovou i syžetovou návaznost mezi dvěma scénami: první, ve které projíždí vlak na místě, na kterém se Filovi zasebevraždila matka, a následující scénou s Fassym v metru ze STUDU. A i tohle musí být pro jistotu návodným způsobem vyloženo.__________ Jako průserovější se mi ale jeví jednak volba návodného komentáře socaka, který je přitom vzhledem k výstavbě díla prezentován jako lhář, jednak rozhodnutí vyprávět příběh a vystavět nonfikci jako fikci. Popletology, pardon my formalismus, myslel jsem poetology, bude leda otravovat nefunkčnost celku kvůli pnutí mezi konvenční výstavbou (uvedení do děje, jeho komplikace, klimax s epilogem jak z toho nejblbějšího uměleckého filmu) a sugerovaným vývojem socaka, jehož jediným konstantním "charakterovým" rysem je přitom prolhanost a manipulování druhými včetně nejbližších. Bordwellžel nejde o nespolehlivé vyprávění, a tak je tohle jediný, byť neproduktivní, opravdový rozpor.__________ Distribuční dřysty sice o dylině a dokumentu tvrdí, že se skrz nějaké rozpory dosahuje univerzální výpovědi, ale rozpor mezi mediální sebeprezentací a skutečným jednáním je jasný komukoliv sekundárně gramotnému a obecnosti ve výpovědi o toxické maskulinitě se nedosáhne na případu bludného bobuloida. Bohatí muži s krizí - mužství, středních let - si pořizují sporťáky, střední třída ve státním sektoru a korporátu zase nejčastěji studentky anebo sekretářky, a tak (si) píchá něco jiného než steroidy. Kdyby se to jmenovalo třeba Fila(t): Nakoukání do femimachistické kultůry na obědnávku ex-Famátka a šmrncovně distribuované druhou stuchlinou, byl by aspoň jasný žánr komedie (sekvence "intelektuál vynášející stůl" má náběh na zkultovnění, wtz), ale takhle je to jenom absence elementární soudnosti všech zúčastněných. Jako dokument je to nefunkční, jako artterapie to zjevně nezafungovalo, pokud to tak v rámci kamarádčoftu bylo v dobrém míněno, a jako možná exploatace zjevně narušeného jedince je to něco odporného, navíc pro toho socaka s možnou právní dohrou (viz to regulérní stalkování ex).__________ P. S. Navzdor všemu uvedenému chci dokumentární spin-off s Baslarovou, morálním hlasem filmu, protože díky ní ten cyklus výjevů aspoň trochu graduje, byť jenom na úrovni vulgarit (od "pokrytecký debil" po "pokrytecký čurák"). P. P. S. Pokud se někdo domníval, že valná většina lidí z mediálního prostředí dost dobře nevěděla o socakově jednání zachyceném v dokumentu, potažmo i horších věcech, a nechávala ho se prezentovat jako feminista a kritik toxicit kvůli nějakému obelhání z jeho strany, prosím takové o zapůjčení růžových brýlí. A nebo brnění, ať se připravím na to, co nastane - a v některých případech už nastalo (viz jeden dement... teda, eXtrémní koment pode mnou): tiché našlapování až trapná obhajující rozkuřovačka (zakončená polykáním). Hlavně, že se Ceny českých filmových kritiků přejmenovaly na genderově korektní Ceny české filmové kritiky, aby bylo lingvistickému progresivismu učiněno za dost._____ Ad HarryBlock: Nevím, co bych měl závidět (kdokoliv, kdo viděl Sílu, ví, že není co). Raději bych četl argumenty, proč je dokumenty dobrý (já se jich obtěžoval uvést dost, proč není, byť to ta záměrně distancovaná jízlivá forma může zastírat), než tohle ad hominem. () (méně) (více)
Co dělá člověka - jeho činy, nebo myšlenky? Právě že vlastně ve výsledku obojí, potažmo svár mezi nimi. Přičemž řada problémů současné společnosti, plné pojmů s hromadou různorodých definic a absolutních nároků na ně, plyne právě z toho, že se upínáme jen k jedné straně, respektive navíc jen jejímu určitému obrazu. "Síla" tak v prvním plánu pojednává o Kamilu Filovi, ale hlavně předkládá podnětná témata a otázky jeho přesahující, byť na něm ilustrované. Mimo jiné třeba že i "feminista" může být (sociální) idiot. ()
Kamila Filu nějakou dobu sleduju a sem tam si od něho něco přečtu. Vždy mě ale zajímaly spíš jeho texty, ne jeho osobní život. Na druhou stranu představa podívat se do jeho soukromí - které podle traileru vypadalo jako docela psycho - byla příliš lákavá. Samozřejmě že i když je to dokument, tak to neznamená, že víme 100% pravdu o tom, jakým člověkem Fila je. Dokonce jsem si říkal, jestli Kamil nemá nějaký blok na kameru, protože působí nepřirozeně. V každém případě to vypadá, že v reálu je to poměrně "asociál" a není moc zábavným společníkem. To asi zní trochu hnusně, protože ve filmu vidíme část živta, kdy se mu rozpadá dlouholetý vztah a celkově na tom psychicky není moc dobře. Myslel jsem to ale tak, že je zábavné ho číst nebo ho i poslouchat přednášet, ale ve filmu nevidíme snad žádnou scénu, kdy by s ním byla v soukromém životě nějaká větší sranda. Lidí kolem něho, například jeho otec, jsou prostě více zábavní a společenští. Přesto je Fila docela zajímavá, rozervaná osobnost, a proto není film nudný. Práskne zde na sebe několik pikantních věcí, například jak až infantilně touží po tom vyhrávat diskuze, což mu slouží i jako motivace k tomu posilovat. Kdyby mu během hádky chtěl někdo vyhrožovat, tak může jako Arnold napnout svaly a říct "Ahá! Já nejsem jen nerd, já mám taky svaly jako Hulk." K čemuž fakt kdysi došlo na síti s Filipem Renčem, což bylo náramně vtipné... Ale to ve filmu bohužel není, to odbočuju. Film je nejvíc kontroverzní v tom, že i když je Fila feminista a dokáže nadšeným ženám vysvětlit (mansplainovat, haha), jak to mají náročné (což je tedy podle mě OK), tak má v osobním životě šílený problém v tom nechovat se jako stalker (to si pak uvědomí, že byla chyba) nebo jednoduše nebýt neustále nevěrný (to si nějak nedokáže přiznat, že je chyba). Dá se říct, že Fila zvládá jít do hloubky do podstaty věci u témat, kterého se vlastně netýkají (ženské problémy a filmy), ale u sebe samotného si nedokáže vyřešit poměrně základní věci. Film je to zábavný a docela smutný. Není to ale jen deprese, vidíme i nějaký to světýlko na konci tunelu. (7/10) ()
Galerie (13)
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Pětadvacátá Ji.hlava se vrací do kina!
Přípravy na jubilejní 25. Ji.hlavu jsou v plném proudu! Nabitý program nabídne režijní debut herečky Charlotte Gainsbourg, příběh popularizátora LSD Timothyho Learyho nebo filmový portrét posledního… (více)
Reklama