Síla

Dokument Síla vznikl díky iniciativě samotného filmového publicisty Kamila Fily. Ovšem ne z toho důvodu, že by měl Fila velké ego a chtěl, aby o něm vznikl film. Původně chtěl Fila natočil dokument, který by se věnoval čistě problematice s užíváním steroidů. Teprve až později, kdy se k projektu dostal dokumentarista Martin Mareček se ze Síly stal dokument o Kamilu Filovi. I když označit Sílu za dokument pouze o Kamilu Filovi by bylo příliš omezené. Síla je totiž nejen o Kamilu Filovi a jeho pěti obtížných letech, ale také o krizi středního věku, hledání rovnováhy v životě. I když se na první pohled může zdát, že jde pouze o film o Kamilu Filovi, spousta témat má přesah, které samotného Kamila Filu přesahují a Kamil Fila v nich slouží jako ideální figurant. Ovšem zajímavý a výjimečný figurant. Sám Mareček odmítá, že by jeho Síla tématizovala posilování, závislost na steroidech či workoholismus. Dle svých slov se snažil realizovat film, který nasvítí osobní stín mimo spoty mediálních vystoupení. Důležitý je ovšem fakt, že Kamil Fila je ve filmu Kamilem Filou. Nejspíš i proto, že dle samotného Marečka není Fiala natolik dobrým hercem, aby zahrál někoho, kým není. Ten, kdo Filovu osobnost alespoň částečně zná dokáže rozeznat, že tady žádná přetvářka přítomná není. I když byl původní plán takový, že bude mít Fila nad výsledným produktem plnou kontrolu, ve finále kontrolu předal právě Marečkovi, který ovšem k celé látce přistupuje empatickým způsobem. Fila v něm je ovšem skutečně sám za sebe a autenticky v průběhu předvádí i některé kontroverzní činy, které diváky rozhodně rozdělí. I když má každá mince dvě strany a každý příběh různé pohledy na věc, některé činy Kamila Fily divákům prostě dvakrát příjemné nebudou. O to více je ovšem z filmu cítit, že je bez příkras.   Síla v součtu není film o Kamilu Filovi - filmovém publicistovi,  Kamilu Filovi - otci či Kamilu Filovi- feministovi. Portrét skutečně představuje člověka, který je sice schopen analyzovat filmy, ovšem není takovou analýzu schopen analyzovat na svůj film. Jde o člověka, který dokáže říct, že dělá chyby, ubližuje lidem a je i možná tak trochu idiot. Jde o očividně komplikovanou osobnost, kterou nějakým způsobem ovlivnila rodinná tragédie a o feministu, který sice dokáže navázat vztah se ženou, dvakrát lehké poté ovšem není si ten vztah udržet. V Kamilu Filovi se v průběhu dost možná bude některý divák moc najít. Síla i díky tomu dokáže být pocitově nepříjemná. A také díky tomu, že očividně sleduje člověka, kterého na první pohled v hloubi duše něco trápí. A jeho až možná přehnaný workoholismus a pevná vůle mu v tom též dvakrát nepomáhají. Jde o poctivě sestříhaný dokument, kdy si Jana Vlčková pro cenu za nejlepší střih na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava došla naprostým právem. Už počátek, kdy je v pozadí použit třetí trailer na sedmé Star Wars, přičemž je tohle využití chytré nejen díky úvodní scéně, ale také díky samotnému názvu dokáže nalákat na lákavou záležitost a střih v průběhu rozhodně dostává pověsti, kterou by výhra za střih měla předznamenat. V průběhu je možná Síla složena z jednotlivých epizodek, které vlastně v mnoha případech nemají zakončení, dohromady ovšem přeci jen tvoří funkční ucelenou mozaiku. I to finále, které mělo dle samotného Marečka evokovat Danteho Božskou komedii má něco do sebe, přesto ovšem tuhle symboliku pravděpodobně objeví málokdo. Mareček v průběhu dokáže obhájit pověst jednoho z nejlepších českých dokumentaristů. 5 let mapování života Kamila Fily ve finále skutečně dokáže složit mozaiku, kdy Kamil Fila na konci skutečně může dojít očistce. A přitom možná konečně najít štěstí. Pořád ovšem platí, že Síla je též filmem o zmíněné krizi mužství, lehkých sociálních mezerách a především příběhem člověka, který dle psychiatrického vyšetření není ani psychopatem nebo sociopatem. Je prostě sám sebou. Tak pocitově intenzivní dokument tu nebyl už delší dobu. Sílou Martin Mareček dokáže dostát své pověsti a představit ohromující portrét s neskutečnými přesahovými motivy. Empatický dokument o složité osobnosti, který dokáže pocitově rezonovat a v součtu možná divákům pomoct v tom, aby našli sami sebe. Málokterý lokální dokument za poslední dobu dokázal vzbudit tak silné emoce..... (13.12.2021) (méně) (více)

Lol, a to jsem si myslel o sobě, že mám narcistní poruchu. Z hlediska bezvýchodné situace zkoumaného objektu to připomíná Danielův svět, kde akorát místo pedofila je Kamil Fila (*zing!*). Je to špičkově nasnímaný a sestříhaný dokument, který akorát občas spadne do pasti dávat nám nějaké časové checkpointy, ačkoli by si vystačil po celou dobu s tekutou narací, protože k žádnému vývoji zde nedochází. A úplně se dokážu vcítit do Marečka a jeho zklamání, že zhrzený žárlivý blbeček z posilovny nakonec tu svojí bejvalou z nešťastné lásky neuškrtil, a jemu by to udělalo kariéru. V případě tématu dokumentu nelze být z mé strany úplně objektivní, protože dlouhá léta jsem celkem přesvědčeně Filu hájil jako u nás jediného zástupce mainstreamové kritiky, který vůči filmům projevuje vysokou empatii a schopnost zasazovat je do dobových i aktuálních kontextů, přičemž ovládá jazyk, kterým je schopný tohle vše přiblížit i průměrně vnímavému kmánovi. A to navzdory tomu, že z několika zdrojů jsem byl upozorňován, že je to zejména sociopat, jehož veškeré kritické schopnosti a znalosti jsou primárně právnicky nadrcené a empatie naopak jeho silnou stránkou skutečně není. Přičemž mě ani dostatečně nevarovaly red flags v podobě toho, že chodí po městě v teplákových kraťasech. Když odešel z Respektu na vlastní blog, byl to pro mě první krok jeho úpadku, protože tam se ukázalo, jak je třeba, aby nad, byť schopnýma, grafomanama stál nějaký editorský dozor a prostorová limitace. Nehledě na to, že věnovat se kritice za paywallem, je z obecného hlediska špatně, pokud se člověk snaží tvářit, že mu jde o dostupnost kultury a sociální spravedlnost. Jak čím dál více v jeho práci překrývala feministická témata ta filmová, musela být celá jeho mise podezřelá každému, kdo si pamatoval jeho misogynní komentáře ještě před deseti lety. A tak mě tento dokument už nestihl šokovat, ale přišel mi jako logický vývoj protagonisty. Problém je však v tom, že Fila si ho, přesně v duchu svý narcistní poruchy, ownul a okolí mu na tenhle lep skočilo. Ono mu takhle asi nic jinýho nezbývalo, když si vytleskalo do svého popředí patriarchálně arogantního hocha z posilky, aby dokázalo, že být testosteronem narvaný obr a zároveň feminista nemůže být v opozici natrvalo. Tenhle paradox zde kulminuje okamžikem, kdy se Fila snaží sbalit svojí fanynku pár minut po přebrání ceny Gendermana a připomene tím tak Jesseho Pinkmana, který chodil na rehabilitace drogově závislých, aby tam prodával meth. To, že následně objížděl projekce Síly, aby byl k dispozici na besedách, kde si pod slupkou sebereflexivního kajícníka naopak buduje svůj monument rozporuplného hrdiny, se kterými se ve filmech tak rád identifikuje, je opravdu velkým selháním prostředí a hodnot, které zastupuje (ale co čekat od prostředí, jehož přednášky jsou uváděny slam poetry). Jako přidanou hodnotu dokument ještě trefně popisuje pofidérnost současné doby terapeutické, kde všechna ta otevřenost a popisnost vlastních stavů ve výsledku slouží jen k utvrzení ve vlastním narcismu měšťáckých hochů ze zajištěných rodin. Každopádně pro netrpělivce existuje i zkrácená verze dokumentu. (06.04.2022) (méně) (více)