The Iceman Cometh

Na tenhle film musí být vhodná nálada a větší dávka trpělivosti. Takové 4 hodiny dialogů, které nejsou - jako v jiných filmech - tvořeny dlouhými záběry na předměty, je na hodně lidí hodně silné kafe. Jde o zpracování divadelní hry Eugenea O'Neilla "Popelář přichází" (i když správně by to mělo být Ledař přichází). V zapadlém pajzlu plném zkrachovalých existencí s malichernými sny očekávají návštěvu jediného, který to z nich někam dotáhl - obchodního cestujícího Hickeyho. Ovšem Hickey je rozhodnut ozvláštnit tuto pitku něčím novým - přimět své přátele, aby objevili realitu. A bude to docela těžké, poněvadž nikdo nechce skutečnost vzít na vědomí ... The Iceman Cometh není film (no, spíše jde o výpravnější divadelní jeviště zachycené na celuloid) pro každého, ale jeho zhlédnutím objevíte výborný příběh a herecký koncert 16 vynikajících herců. Mimochodem, Jiří Voskovec zde je uveden až jako poslední v titulcích a skutečně tu nemá monho prostoru. Pro našince je však cenný jakýkoliv artefakt z jeho americké tvorby. A zde nás určitě nejlépe přesvědčí jak je opomíjen. (25.03.2006)

Frankenheimera vnímám jako režiséra komorních akčních filmů, kde je akce sice skvěle zrežírovàna, ale není alfou a omegou snímku, to jsou vždy psychologickě profily postav a hlavně poctivà filmařina. Tentokràt opustil svoji známou pozici a vydal se na výlet do ranku ryzího konverzačního dramatu. Vzniknul film o závislosti. Nikoliv o té snadno na první pohled rozlišitelné zàvislosti na alkoholu, ale především o až patologické závislosti znovu a znovu si podělávat život a zabředat hloub do bažiny, z níž už není návratu. Čtyři hodiny příprav končících mocnou závěrečnou katarzí vyčerpají zřejmě každého divàka. A odměnou za vysilující sledování bude jen a pouze deprese. Skvěle sehrané, skvěle natočené, etrémně těžko koukatelné. (17.11.2019)

Očistec. Čtyři hodiny tlachání o ničem. Herecky teatrální. Slavnému režisérovi se podařilo vytvořit partičku opravdových ztroskotanců, ale že bych se na to musel koukat dva dny, to teda ne. Jeff Bridges ještě totálně mladý, ostatní krátce nad hrobem. Film začíná promluvou barmana Rockyho, který mluví opravdu šílenou angličtinou, ostatní jsou jen o trochu lepší. (10.07.2014)

Velkolepé zhledání štamgastů v hospodě po dalším roce, nebo-li čas opíjení. Pár hodin v bujařém zapomnění na všechno negativní za doprovodu sklenek alkoholu. Rozjede se po příchodu oblíbeného šéfa zábava? Nebo žeby konečně chvíle rozumného zúčtovaní se svou minulostí a svědomím? ... Televizní dramatická tvorba mne coby specifická oblast kinematografie už nějakou dobu poměrně zajímá a jsem rád za každý další viděný kousek i ze zahraničních končin. Poznatek o existenci něčeho jako bylo The American Film Theatre (1973-1975) je v tomto směru zajímavý i překvapivý zároveň a Příchod ledového muže coby první vlašťovka v pořadí z této série je teda ale opravdu vysoký, fajnšmekrovský level. Režiséra Frankenheimera jsem měl dosud spojeného především s několika zdařilými akčními snímky, nicméně zde dokazuje svoji všestrannost výhradně komorní studiovou inscenaci podle divadelní hry. Provedení na ploše čtyř hodin by si zasloužilo pár zásahů ve střižně, nicméně já si to, ač s rozdělením na více částí, poměrně užil. Některé scény jsem si během projekce přetáčel nazpátek a dával si je opakovaně, abych plně vnímal jak obsah všech replik v titulcích, tak herectví dotyčných protagonistů. Především Lee Marvin coby hlavní ztroskotanec na pouti člověka se zmarněným životem tady opravdu exceluje, s jeho trochu pozdním příchodem to tady žije! Ať už pozitivně ve znamení vtipu a podmanivé charismy stařičkého muže v slaměném kloboučku, nebo v depresivním podtónu vyřizování si vzájemných účtů s pocity na dně, Marvinův strhující výkon zakrývá i méně výrazná místa celkového provedení jedné tragikomedie, z níž na konci zbylo jenom hluboké drama. Dlouhé a vyčerpávějící, chuť na případnou reprizu přes všechny kvality neočekávám. 85% (11.08.2019)

Víc než o film tu jde o záznam divadelní inscenace jen nepatrně posunuté do filmového žánru. Hlavní záměr - zachytit výtečnou hru výtečného dramatika s výtečným hereckým obsazením - byl určitě naplněn beze zbytku. Pokud by někdo pochyboval o tom, že hraný film je skutečně syntetickým uměním srovnatelným ve všech ohledech s kterýmkoliv z klasických uměleckých žánrů, zde nalézá nad jiné hmatatelný důkaz. Ne náhodou mi celou atmosférou a sevřeností místa, děje i času velmi připomíná podstatně starší dílo DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ. Jiří Voskovec tu snad má technicky menší plochu, ale podává svůj standardní umělecký výkon. Shoduji se s těmi, kdo zastávají názor, že jakákoliv stopa z amerického období Voskovcova života je v našem prostředí mimořádně cenná. I vybroušený šperk nemusí vždy prvoplánově zářit. O to cennější a trvalejší je každý pablesk, který vyzáří. Pro ty, kteří chtějí a jsou s to rozumět a chápat. (27.08.2007)