Kdo to tam zpívá

Jeden z nejpříjemnějších, nejzábavnějších a nejživějších filmů. Nebudu se ohánět slovy podobenství, či metafora. Tento půvabný snímek především odhaluje srbský naturel v jeho celé nahotě. Neústupnost, nepoddajnost a svéhlavost. Hrdost, mužnost a teatrálnost. Jejich pře jsou důmyslné hry mužství, kdy se do slov, gest i pohybů promítá celá krása i smutek života. Vynáší se trumf za trumfem, vyslovují se vzletnější a ohnivější slova, gestem se snaží o zjednání respektu, aby se nakonec dospělo ke společné a vzájemně uspokojivé shodě, vyhovující oběma stranám. Neexistují překážky, vše se dá překonat, zaplatit, či obkroužit. A ta jejich schopnost šmelinaření a rozpoznávání situací, kdy je možné si přivydělat. Samozřejmě má tato zatvrzelá hrdost i své stinné stránky. Například strach nahánějící touha po krevní mstě. A tak cesta necesta starým rozhrkaným autobusem zábavně utíká i představitelům rolí. Celé bandě velí provozovatel autobusové linky Krstič (skvělý Pavle Vujisič), neoblomně drží otěže ve svých rukou a těžce nese náznaky odporu. K ruce má svého synka Miška (Aleksandar Bercek), neúnavného a nadšeného řidiče. Je tu zpěvák (zajímavý Dragan Nikolič), snažící se udělat dojem na jedinou ženu, nevěstu (Neda Arnerič). Je zde provokující chytrák (Danilo 'Bata' Stojkovič), absolvující část cesty vodou. Je zde starý a hrdý veterán (Milivoje Tomič), držící si své zásady. A stále vyhazovaný nebezpečný lovec (Tasko Načič), a chronicky nemocný muž (Boro Stjepanovič), a ženich (Slavko Štimač), toužící po sexu. A vše dokreslují dva cikánští muzikanti (Miodrag Kostič a Nenad Kostič), zažívající stejný přístup, jako kdekoliv jinde. A tak plyne obrázek do země vepřových zabíjaček, pravoslavné pietní úcty, hrdosti, temperamentu a života. Někomu zdá se divoký, alespoň žijí a prožívají celý ten nádherný život. S vášní, s láskou, i s nenávistí a odhodláním. (06.01.2015)

K tomuto filmu mne navedl tchán, který se jednoho dne rozpomínal na postarší jugoslávské filmy, a jeden z nich, který vychvaloval do nebes, byl i tento. S Jugoslávskou tvorbou jsem doposud neměl žádnou zkušenost, tak jsem k filmu přistupoval velmi obezřetně, nicméně nutno přiznat, že veškeré mé obavy byly liché. Starý autobus a panoptikum různorodých postav v kontrastu k prostředí těsně před druhou světovou válkou. I když si chvilkama divák říká, že víc už toho přece být nemůže, stejně autoři vymyslí další bejkárnu. Asi nejvíc jsem se řehtal u scény, když si mladí manželé odskočili do lesa plnit manželské povinnosti, a zbytek účastníků zájezdu je po sleduje poschovávaných za stromy. Když jsou šmíráci prozrazení, tak ještě mladým manželům vynadají z nestydatosti. I přes smutný konec bych tuto skvělou komedii určitě doporučil jako hlavní program do všech těch moderních StudentAgency, aby si lidé vážili toho co mají :) (14.11.2012)

Myslím, že o tohle se celou dobu snaží Kusturica, kdyby teda tak bolestně neklouzal po povrchu. Ve zdánlivém bezčasí srbského venkova projíždí zrezivělý autobus, v němž se městnají typizované postavy – šmelinářský průvodčí pro kterého jsou předpisy svaté, ale to neznamená, že by si nemohl bokem přivydělat. Jeho hloupý syn. Moralista, který se pohoršuje nad ostatními i ve chvílích, kdy se měl zamyslet jen sám nad sebou. Pár čerstvých novomanželů, kde ženich touží po domově a nevěsta po dálkách a dobrodružství. Světácký zpěvák, který se snaží dívku se závojem velkoměstem a dobrodružstvím svést. Veterán a lovec. Nemocný, který je při sebemenším nebezpečí nakažení vykázán do bezpečné vzálenosti. Dvojice cikánských mladíků, kteří celý příběh korelují svou nakažlivou písní, … Nesourodá společnost je uvězněna v dopravním prostředku a z rutinní cesty do Bělehradu se stává malá Odyssea, během které se charaktery jednotlivých postav schematicky vykreslují a satira kumuluje. Je totiž první den války, napětí mezi cestujícími houstne a vše spěje k tragickému konci nejen pasažérů, ale přeneseně i celé společnosti. (12.02.2013)

,,Že jim není hanba!" ,,Ale proč? My jsme sem přece přišli a šmírujeme je!" ,,Ale stejně!" Tento menzelovsky krásný snímek je příjemný míšenec mezi Hoří, má panenko a Postřižinami. A také ukázkový příklad toho, že málo peněz není argument pro kvalitu filmu. Na jeden autobus, pár lidí a jeden výbuch snad sežene peníze každý... (10.09.2006)

Nesmál jsem se, spíš mi chvílemi šel mráz po zádech. 1) U nás téměř neznámý neobyčejně kultivovaný snímek se stal v Jugoslávii pojmem ihned po uvedení 1. ledna 1980. Dnes je snad nejcitovanějším balkánským filmem. V roce 1996 filmoví akademici Jugoslávie (AFUN) zvolili snímek za nejlepší srbský film za období 1947 - 1995._____ 2) Spoiler. Komentátor gaborovicmario na IMDb zajímavě vykládá smysl filmu (parafrázuji): Autobus představuje hromadu veteše, která se jen stěží prodírá zaostalým Srbskem. Postavy představují různé sociální skupiny a třídy. Hádky mezi nimi jsou běžné a typické, Srbové jsou známí pro neschopnost harmonického soužití a maloměšťáctví. Mlčící babka vzadu v autobuse představuje Smrt. Poslední výstřel padá z jejího úhlu pohledu. Každá postava odhalí své špatné stránky: zpěvák - svůdník, naivní ženich, budoucí zkažená nevěsta, hrdý válečný hrdina, nonšalantní lovec nebo přísný průvodčí, který okrádá cestující. Jen cikáni navzdory své chudobě a společenské marginalizaci nakonec přežijí._____ 3) Zaujal mě 33letý režisér Slobodan Sijan, 30letý scénárista Dušan Kovačevič (narozený, věřte nevěřte, ve vesničce Mrdjenovac - Мрђеновац) a Miodrag Kostič (harmonikář a vynikající cikánský zpěvák, neplést se současným podnikatelem, prý nejbohatším mužem Srbska)._____ 4) Mimořádně informativní stránku o filmu doporučuji prostudovat samozřejmě až po zhlédnutí snímku._____ 5) Snímek byl natáčen v největším evropském pískovém terénu Deliblatske Peščare (poušti) ve Vojvodině, kde je asi 300 km2 písku. _____ 6) Výstižný koment: Marigold._____ 7) Sviće zora u subotu / dan doleće iz daljine / siromasi ovog kraja / čekaju da sunce sine / jooj /_____ Za Beograd, firmom Krstić / upravo se narod sprema / sve razloge za put ima / samo sreće valjda nema / nema joooj /_____ Nesrećnik sam od malena / od sve muke pesme pevam / voleo bih majko mila / da sve ovo samo snevam / jooj /. (30.04.2015)