Usmívající se paní Beudetová

(1001) Jeden z nejlepších filmů němé éry, řekla bych, nebo rozhodně jeden z nejzajímavějších, už jen v tom, jaké problémy řeší a jak se na ně dívá. Domácí rituály a stereotypy (skvěle použité přemisťování vázy s květinami po stolečku), myšlenkové procesy jak její, tak jeho, používání třetího člověka jako zbraně proti svému partnerovi, výhružky a sliby, které nikdy nemíním naplnit... To jsou všechno věci odkoukané ze života, na které si mohu šáhnout a které jsou i pro mě velmi uvěřitelné, což je třeba pocit, který jsem z Griffitových, o mnoho slavnějších, snímků nikdy neměla. Plus zajímavé impresionistické vidění, které kašle na nějakou bombastičnost a zůstává parádně sevřené a atmosférické. (16.08.2009)

Už plagát filmu naznačuje traumu pani Beudetovej. Alebo si viete predstaviť život s človekom s takýmto výrazom? Pani Beudetová vidí svojho manžela vo svojich psychedelických víziách a nočných morách ešte viac expresívne, ako v skutočnosti, takže jej rozhodnutie, ktoré v priebehu filmu učiní, pôsobí vyargumentovane napriek tomu, že jej manžel nenesie v podstate na jej stave žiadnu relevantnú vinu, je to proste iba taký "blbec na večeru". Film je zaujímavý svojou revolučnou feministickou myšlienkou a zaujímavým spracovaním, ktorým sa určite inšpirovala aj taká Maya Deren pri tvorbe Meshes of the afternoon. Videl som kratšiu, dostupnú verziu, z ktorej som mal pocit, že filmu predsa len niečo chýba. Ak ho hodnotím ako revolučný experiment, zaslúžil by si viac hviezd, v porovnaní s nemými celovečernými snímkami z daného obdobia bol ale trochu menej zábavný a divácky uspokojujúcejší. (26.02.2013)

Z dnešního pohledu je to lehce utahané i přes tu krátkou délku, má to zbytečně dramatizované a přehrávající postavy a jednoduchou a nepřekvapivou zápletka. Z mého pohledu to ale nejsou výtky a sám snímek hodnotím spíše v kontextu doby a ve srovnání s jinými němými filmy. No a v tom případě jde o skvělé a pozoruhodné dílo. Pomalejší tempo je plusem, protože dokáže zdůraznit atmosféru. Postavy nepřehrávají tak moc, ale spíše jen dotváří děj a právě silnou atmosféru. Při absenci řeči je to jedna z možností němého filmu. Usmívající se paní Beudetová je pro mě asi jeden z nejpsychologičtějších němých filmů vůbec. Tvůrcům se povedlo zachytit myšlenkové pochody hlavních postav skvěle a přes zmíněný jednoduchý děj jsem popravdě netušil, jak to celé dopadne a jen napjatě sledoval. To se mnoha němým filmům nepodařilo, čtyři hvězdy. (10.09.2021)

Pro mnohé němé filmy a zvláště pak pro filmy impresionistické typické konvenční řazení příběhu je v Usměvavé paní Bedetauové zcela rozvráceno a podpořeno navíc pozoruhodným vizuálním ztvárněním. Také je to jeden z prvních filmů vůbec, který nesmýšlí o psychologii postav pouze jako o archetypální rámcové vykalkulovanosti, nýbrž jako o komplikované vnitřní studii, jejíž prioritním posláním je nejen znejasnění těchto postav, ale rovněž docílení jejich větší komplexnosti a možné zpětné interpretovatelnosti ze strany diváka. Motivy přemisťované vázy nebo nabité zbraně jsou natolik nadčasové a filmově využitelné, že je lze v rámci dalšího vývoje filmu snadno považovat za přelomové. (18.04.2011)

Paní Beudetová, jenž je životem chycena do pasti dusivého buržoazního manželství uniká do snů, pouze v nich se totiž cítí štastná. V její vidině se však objevuje její manžel, který tento slastný pocit okamžitě odbourá. Žena tudíž nastraží náboje do pistole, kterou se její manžel často ohrožuje. Její pokus je však špatně pochopen a sama zůstane nepotrestaná. Feministický experimentální film, pracující s novátorskými efekty a technikou střihu, jenž do filmu včleňujou něco z tehdejší rané avantgardní estetiky pro porovnání snu s realitou. [8/10] (Němý čb. /// Scénář: Denys Amiel, André Obey /// Kamera: Maurice Forster, Paul Parguel) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (28.12.2011)