Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

Jak se to veme, mezi žánrovými životopisáky, bejzované na skutečném životě dané osobnosti, nebo jen inspirované z výcucu palců scénaristů, neboli tesaném na kameni s proslovem; "This is a true story. The reconstructions are based on original cockpit voice recordings and eyewitness accounts.", to úplně nepatří mezi hořlavými články. Správný životopisný film by měl přednést osudný mimoáry i těm, co o nich v životě nic nevěděli jako v mém případě, ale slibované kontroverze vyplujou možná tak do hlubiny, na povrch jen jeden slabej výdech a zpátky do věcných lovišť, s překvapením lesbický vztah s babochlapem se tu maže jak hovno polovinu stopáže, to už se musí samo sebou objevit, a na to jak údajně Whitney užívala omamné látky na zpříjemnění dobré nálady, tak se mrtvolně až tak netvářila, jak se jí ty roky podepsaly, teda sorry to už bylo v rakvi. Já vím, je to jen film, a točil se zřejmě narychlo v rozmezí asi dvou týdnů, ale je vidět jak jsou castingový agentury vypatlaný, jak rozjebané lepidlo v párkách od Kostelce, jen aby nahrabaly mokačínovou opičku, která se dost podobá Houstonový, ale díky ultra korektní vyhapaný době musí černošské filmy točit jen pravá černá krev, a váhám že byla herečka obsazená jen díky své pleti, jinak by bílá holka neměla ani šanci, no jo kdyby Martina Kinga hrál třeba Ewan MekŽabař byl by to průser jak Brno, ale Malou mořskou pannu si bez váhání může zahrát nepanna! Možná jsem trochu křivdil Qvýrům a jejímu velmi špatnému vtipu na rymejk Biitchis. (04.04.2023)

Stejně jako v případě populárního Bohemian Rhapsody ani zde tvůrci nenašli klíč, který by z životopisného snímku učinil zajímavé (či snad dokonce strhující) filmové vyprávění. Učit by se mohli u Olivera Stonea (The Doors) nebo Baze Luhrmanna (Elvis). Zůstávají jen povinně odškrtané položky kariérních vrcholů, cudně naznačené životní pády...a ty písničky. (05.11.2023)

Chabý pokus svézt se na úspěchu Bohemian Rhapsody s úspěšnou černoškou s lesbickými choutkami. Zdejší tvůrci bohužel zapomněli, o čem má být film, takže půl filmu tady Ackie jen stojí na pódiu a jódluje do robertka. Na tohle postačí YouTube. Zbytek filmu je jen nenáročná plavba několika událostmi, velkým obloukem se vyhýbá chlastu, drogám a odpadovým individuím, mezi kterými vyrůstala dcera WH (která tu má též minimum prostoru). Ztráta času. (07.03.2023)

Existují dobrý hudební biopicy, který jsou skvělým reprezentantem svého subžánru. Existují však i špatný hudební biopicy, který jsou plný generických klišé a stereotypů, kvůli čemuž na svůj subžánr nevhrají moc pozitivní světlo.... no a pak je tu tenhle hudební biopic o Whitney Houston (jíž dodnes neodpustím vykrádačku songu od Dolly Parton), který krkolomně stojí někde mezi. Jde navíc o snímek který je natolik nevýrazný, že ihned upadne v zapomnění. (26.02.2023)

Z Bohemian Rhapsody nám v paměti utkvěly alespoň osmdesátkové kníry a energický záznam z vystoupení na Live Aid, ale na rutinní biografii Whitney Houston si už chvíli po konci ani nevzpomenete. Doporučit ji lze snad jen skalním vyznavačům a vyznavačkám zámořského r’n’b či publiku, jež se o Vánocích rozhodne vyrazit do kina na něco zcela nepřekvapivého a nenáročného. (24.12.2022)