Andaluský pes

krásné surrealistické dílo...kdy divák sleduje naprosto neracionální příběh se zatajeným dechem...prostě sen!.) (26.01.2009)

Na tehdejší dobu výborný kousek, který je přes všemožná "post-moderní" ztvárnění, na která jsme zvyklí, stále působivý. (28.01.2010)

Asi jsem možná moc přízemní....a tento film je nad mé chápání...,nebo se tenhle surrealistický krátkometrážní snímek pobrat moc nedá. Oslovilo mě pár záběrů, které vyčnívaly svou působivostí a nápaditostí....ale jinak se dá na toto nahížet asi pouze jako na umělecký, surrealistický, téměř permanentně iracionální počin.... (27.03.2010)

Geniálne a pritom zvrátené, luxusné a pritom bez hlbšieho vnímania reality... takto nejako by mali vyzerať psychologické a umelecké filmy. (01.06.2010)

Abych se přiznal, na první pokus jsem to moc nepobral. Hledal jsem smysl a sledoval souvislosti, až jsem se na to nakonec vykašlal a nechal se jen překvapovat surrealistickými obrazy. Které jsou rozhodně pozoruhodné, např. tolikrát omýlané prořízlé oko hned zkraje filmu je něco, co dostává lidi i 80 let po natočení snímku. Přesto jsem byl na konci tak trochu zklamán, protože těch 16 minut prostě tak nějak uběhlo, a nezanechalo to ve mě nic. Třeba někdy příště najdu v Andaluském psovi něco víc. Prozatím zůstává, že když surrealismus, tak radšI Švankmajera. (17.11.2010)

Film mě nepobavil, nešokoval, neznechutil... prostě ničím nezaujal. A jelikož to mělo být jeho jediným cílem, nemohu hodnotit jinak. (05.04.2011)

Kdyby byl film delší než 16 minut, tak bych asi s hvězdičkami tak štědrá nebyla:)...Chovám k autorům značnou úctu, vypíšu tedy jen to, co se mi líbilo-odkazy na Dalího oblíbené výjevy (mravenci, klavíry, tlející zvíře, čas na hodinách), oblázková pláž za dveřmi, zpomalené záběry a knihy co se změní na revolvery. (08.04.2011)

Ne, nerozumím tomu ani za mák a chybí mi výklad autorů na co se to vlastně dívám, jak to mysleli atd. Za nízkým hodnocením si stojím. Ve své době to bylo asi šokující a převratné dílo. Dnes je to hromada sraček, nuda, šeď a ztráta času... (12.04.2011)

Filmový surrealismus je pro mě asi moc silný kafe. Z oněch tří Bunuelů, které jsem zatím viděl, tenhle byl nejslabší. (06.05.2011)

Dnes klasika, zpočátku šok. Myšlenkový výplach pánů Dalího a Buñuela. Surrealismus mám velice rád a Pes mi sedl jelikož jsem od něj nic nečekal ani nechtěl. Jedná se o hromadu nesouvislých obrazů nevědomí vzhledem k datu vzniku pro nás již málo pochopitelných (srovnejte si Psa třeba s Tetsuem ). Díky absenci příběhu je Pes, pro mě jeden z mála filmů, jenž jsou opravdu čistě umělecké, zde se jedná o rozpohybované plátno tehdejších mladých rozervaný umělců, a platí u něj úplně jiné podmínky hodnocení jakožto uměleckého díla (prostě škála hodnocení 0-5 je zatraceně malá když mám srovnat třeba Solaris třeba s Poarotem...) (23.01.2013)

Klasika surrealismu, jeden z nejlepších němých filmů vůbec. (01.02.2014)

Slušně nechutná odpornost. Absurdnosti byli přímo výtečné! Jakožto absurdní člověk bych jich tam dal ještě víc a hlavně mnou vymyšlených, ale to by se pak asi odchýlilo od teho surrealismu, takže bychom to asi nechali takhle. (29.03.2014)

Mám ráda Buñuela, mám ráda Dalího a tak jsem očekávala, že mě jejich společné dílo naprosto uchvátí. No nestalo se tak. Možná za to můžou ti mravenci, nebo to oko, fakt nevím…. :-) (11.05.2014)

Ak máte pocit, že vám šibe, pozrite si tento film a oproti autorom sa budete cítiť ako intelektuáli. (10.07.2014)

Film, který by měl vidět každý správný pseudointelektuál, aby o něm potom mohl kibicovat s ostatníma v zakouřené kavárně u absinthu. Ale víte co? Mně se to líbí, líbí se mi příběh na pozadí filmu, to prapodivné přátelství dvou prapodivných lidí, dvou surrealistických velikánů. (05.02.2016)

Konec dobrý, všechno dobré. (17.11.2016)

Jeden z nejbizarnějších filmů, který se nesnaží divákovi nic sdělit, poněvadž je to prostě surrealismus, bez logické návaznosti. Uměleckým prvkem je tu jakýsi cit pro tvary, či detaily, což je pochopitelné od umělce Dalího. Přesto jak film není ale nějak zajímavý svým sdělením, proto ho plno lidí může odvrhnout, ale zase dokáže diváka značně zvednout ze židle, což dokazuje scéna s břitvou, tudíž díky tomu je to velmi populární. (03.04.2021)

Akože čože?... že fúha... že, he? (17.04.2022)

Surrealismus v celé své kráse! Asi nemá smysl pátrat po tom, co tím básník( v tomto případě režisér a malíř) myslel, i když Freud by mohl posloužit. Nejlepší je nechat na sebe snímek působit a soustředit se na vlastní interpretaci s vědomím toho, že každý to vidí jinak. Mravenci , kteří lezou z ruky - to je jasný Dalí + práce s kamerou - Buňuel = skvělá spolupráce. Bohužel na tu první scénu s okem nemám žaludek, ale je to krásný příklad surrealizmus- nutkavá potřeba něco zobrazit, i když to nevoní možná ani samotnému tvůrci. (21.02.2008)

Je téměř neuvěřitelné, že v osmdesát let starém filmu se najde tolik věcí, jež dovedou současnému, cynickému a otrlému divákovi pořádně zahoupat pajšlem. Úvodní proslavená scéna ještě stále působí relativně umělecky, zvlášť v černobílém podání, ale mokvavá díra v dlani plná mravenců už je ohavně živočišná. Markýrované výrazy tváří, zrychlené tempo němého filmu a naněkolikrát rozehrávané potyčky mezi partnery navozují falešnou představu, že nepůjde o nic zvláštního - dokud se nevynoří osel, klavíry a další mravenci Stojí za to nechat se na šestnáct minut vtáhnout do filmu, který ze všeho nejspíše vyvolá pocit, že nerozumíte vůbec ničemu a ten pocit si užít. Nemám nejmenší pochyby, že všichni zúčastnění se u natáčení nevyzpytatelné hříčky museli náramně bavit. (28.02.2008)