Mléčná dráha

Jen Luis Buńuel si může dovolit, aby se hlavním hrdinou jeho filmu stala církevní dogmata. Cesta poutníků do Santiaga de Compostella tvoří jen linii, na níž jsou jednotlivé epizody navěšeny jako korálky na šňůru perel. V křesťanských dogmatech (s oblibou o vztazích v Božské Trojici nebo o míře božství a lidství krista) Buňuel nachází krásu a poezii. Nesmyslnost jednotlivých scén jakoby stále měla kořeny v Buňuelově surrealistické minulosti. Pokud dokážete najít v tomto tématu stejně jako Buňuel poezii a estetické zalíbení, film si opravdu užijete (stejně jako já). V opačném případě si ho můžete užít alespoň jako boj proti náboženskému tmářství. (Podobný výklad filmu dává i Martin C. Putna ve Filmových listech Projektu 100. Mylím však že chybně.) (26.05.2004)

Očekávání bylo mnohem větší, než co mi bylo nakonec ve výsledku naservírováno, satira nesmyslnosti vybraných dogmat křesťanské víry sice fungovala, ovšem po stránce komediální už zas tolik ne. Buñuel zde poukazuje na mnoho předsudků a zesměšňuje v tomto filmu téměř vše až po Ježíšův plnovous. V kostře se ale jedná pouze o nepříliš zábavnou road movie dvou pobudů, kteří se chtějí dostat do poutního místa na severu Španělska, kde cestou narážejí na individua filozofující nad otázkami víry, se sekvencemi ze života Ježíše. Toho času měly vrcholné snímky Buñuela teprve přijít. (10.11.2013)

Surrealistický slepenec, těžící z magie dogmat, která, ač jsou podávána neuvěřitelným způsobem a zcela bez jakéhokoliv přiblížení, nezapřou svoji nosnou sílu a přitažlivost. Ono to v první řadě není zesměšnění, snímek má spíše charakter nezávazné hry, pohrávající si s pilíři křesťanského náboženství. Nejabsurdnější je asi závěrečná zmínka o přesné exaktnosti všeho uváděného, protože podávané informace jsou vlastně pomíchanými útržky, slepenými možná záměrně s cílem vysmívat se, možná jenom s cílem dosáhnout co nejvíce zábavného zmatku. Výroky církevních soudů řešící spletité teologické otázky v ústech malých děvčátek. Zajímavým způsobem stylizovaný Ježíš - kolorovaný do jakéhosi kýče - a jeho podobenství, které neznalého velmi udiví. Odmítám za snímkem vidět prostý útok na katolické náboženství, ale Putnovu recenzi v každém případě doporučuji. Na to, aby se jednalo o protikatolický pamflet, chybí snímku jasné myšlenky - ty se tu sice s trochou námahy vyabstrahovat dají (fanatismus, netolerance, protipřirozenost - viz myšlenka sv. Pavla o životě bez ženy, pokrytectví - starost o Kristovu podstatu zastiňuje soucit s bližním), ale nejsou tím hlavním. Film hodnotím vysoko zvláště díky jeho vyprávěcí struktuře, pohrávající si s časem i s osobami. (28.09.2006)

Sice mě nikdy nenapadla otázka, jak by asi mohlo vypadat něco jako road movie v podání Luise Buñuela, nicméně v Mléčné dráze jsem na ní nečekaně dostal odpověď. ;o) Dva poutníci, jeden mladík a jeden stařík, putují a to "horizontálně" v prostoru napříč krajinou a dvěma státy, současně i "vertikálně" v čase různě po okamžicích celého našeho letopočtu a do třetice v sobě putování nese od začátku i duchovní rozměr. Bohužel z onoho pěkného putování s několika vyšperkovanými momenty (jako když se dva putující setkávají v hospodě s lidmi spřed pár století nazpátek a za chvilku jí kontrolují příslušníci moderní policie :)) asi pro mě zůstanou jen nepatrné vzpomínky – jak se brzy ukázalo, hlavní devizí zde představuje něco jiného. Zmíněný originální námět bych dokázal více ocenit, kdyby zpracování nebylo v každé scéně prošpikováno nejrůznějšími náboženskými obrazy, produkcemi, neustálými citacemi z Bible... Sám, ač nevěřící, se snažím ve vztahu ke křesťanství zachovávat minimálně toleranci, mám přibližně stejný názor, jaký zastával i Buñuel, že víra může být opravdu krásná věc, ale nesmí se s ní přehánět... i k posvátným věcem lze být kritický a jakýkoliv fanatismus v tomto směru se může lehce proměnit ve velké zlo. Tahle dávka obscénnosti při vysmívání se z náboženského fanatismu ale byla i pro mě místy poněkud přes čáru, v lepším případě mě většina těchto výjevů "jenom" nudila. Z některých provokativních scén (zvláště to ukřižování jeptišky) na mě číšela až samoúčelnost a výsledný dojem z filmu jako celku je pro mě rozporuplný. Neb jeden pěkný nápad v dějové zápletce, jenž mě docela okouzlil a bavil, je tu sklouben ruka v ruce s druhým nápadem, z něhož jsem byl naopak dost nepříjemně rozčarován. 60% (27.06.2020)

Věhlasný mexický spisovatel Carlos Fuentes o "Mléčné dráze" prohlásil, že jde o revoluční, radikálně proticírkevní dílo. Jeho neméně slavný argentinský kolega Julio Cortázar se naopak nechal slyšet že mu připadá, jakoby tento film zaplatil Vatikán. Takže si můžeme vybrat. Sám Luis Buňuel se nade všemi rozličnými výklady jen pobaveně usmíval pod vousy. (17.11.2007)