Good bye, Lenin!

Škola je mučírna první kategorie a vynalézavost v trápení studentů nemá konce, vztekala jsem se po dvou nekonečných hodinách povinného představení Goodbye, Lenin. Jakoby nestačila deskriptivní geometrie a zvonění v osm ráno. Laciná agitka s prostinkými papundeklovými charaktery vezoucí se na OSTalgické vlně sice vychází z originálního nápadu předstírané totalitní reality, ale bohužel se vydává tou nejhloupější okurkovou cestou. Místo patníků se co chvíli otírá o otřepané fórky, ždíme pseudoemoce a po trapností zavánějícím happyendu jsem si zívajícímu kamarádovi posteskla, proč jsme radši nepsali tu slíbenou písemku z chemie. O výbušnosti, napětí a jiskření si totiž tahle nedramatická antikomedie mohla nechat jen zdát...50% (03.09.2007)

Jeden z tech slusnejsich a originalnich nemeckejch filmu, na kterej se da koukat opakovane. Po uvodnich zhruba 15 minutach, ktery precejen krapet nudi, se rozjede cca. hodinova komedie, kdy se hlavni hrdina snazi usetrit matku soku. To je zatim vse v naprostem poradku, film je podbarvenej hezkou hudbou, svizne a pohodove plyne, sem tam tu je nejakej dobrej vtip a obcas nejaka ta dramaticka scena a do toho slusne herectvi vsech nemcu, v cele s Danielem Bruhlem. Jenze pak nastoupi posledni pulhodina, ktera uz neni moc komicka, krapet nudi a je tak trochu navic. Nebejt toho, mozna bych dal i 5*, ale takle to sou slusny 4*. (05.10.2006)

Největším kladem tohoto filmu je podle mě námět, který je vskutku originální, šlo z něj ale vytěžit více. Především ve vážných momentech je fim občas trochu nudný, zato ty vtipné sekvence jsou opravdu vtipné. Rozhodně by Leninovi přidalo kdyby skončill emotivním setkáním s otcem, konec působí dosti nastavovaně. (16.12.2004)

Stojím si za svým názorem, a to, že tento snímek patří k těm nejlepším, co Němci vůbec vyprodukovali. Námět mi nepřipadá nijak ohraný (ano, Hibernatuse jsem samozřejmě viděl, ale co jako?), ale pojmout za žánr komedii, není úplně zdařilé (tím bych rád reagoval na komentář Civala, nedivím se, že se ani nezasmál, poněvadž tu k smíchu opravdu téměř nic nebylo). Názor ať si vytvoří samozřejmě každý sám, ale mě se film na 4* líbil. (16.12.2007)

Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". (25.08.2007)