Jigokuraku
Hell's Paradise
Scénář:
Akira KindaičiKamera:
Hyo-Gyu ParkHudba:
Jošiaki DewaHrají:
Čiaki Kobajaši, Jumiri Hanamori, Rjóhei Kimura, Makoto Kóiči, Tecu Inada, Aoi Ičikawa, Daiki Jamašita, Čikahiro Kobajaši, Júsuke Kobajaši, Kenšó Ono (více)VOD (1)
Série(2) / Epizody(25)
Obsahy(2)
Japonsko, období Edo. Gabimaru „Prázdný“, nechvalně proslulý asasín z nebezpečného ninja klanu, je odsouzen k trestu smrti. Protože má pocit, že jeho život postrádá jakýkoliv smysl, rozsudku se nijak nebrání. Při pokusu popravit ho se však meč zlomí o jeho krk a ani žádný další z pokusů připravit ho o život nevychází. Mezi neúspěšnými popravami s ním vede rozhovor o jeho životě pozorovatelka z legendárního klanu popravčích roninů Yamada Asaemon jménem Sagiri. Co skutečně drží Gabimaruho při životě, proč nevědomě používá nadpřirozené schopnosti svého ninja klanu, aby se udržel při životě, i když tvrdí, že žít nechce? Když nakonec úřady požádají ji osobně, aby mladého vraha popravila, ujme se úkolu.
Až v tu chvíli pod tlakem schopností Sagiri Gabimaru zjistí, že ho při životě přece jen něco drží a vědomě se začne bránit. Samurajka mu odhalí, co on sám ze své mysli vytěsnil – myslel si, že chce umřít, protože ztratil veškerou naději na normální, mírumilovný život se svou láskyplnou a něžnou ženou. Sagiri však říká, že mu ještě stále zbývá poslední šance. Pokud splní nesplnitelný úkol, bude zcela omilostněn a bude se moct se svou ženou znovu shledat. A tak se spolu s dalšími zločinci, kteří vůli k životu neztratili i přesto, že byli odsouzeni na smrt, vydávají z rozhodnutí šógunátu do Ráje, mýtické Nirvány – na tajemný ostrov, kde se možná skrývá elixír nesmrtelnosti. A odkud se zatím nikdo nevrátil živý.
(TheDarKnig)
Videa (17)
Recenze (9)
"Kolik hub už jste dneska měli?!? Po 5. díle cca kilo a 2 tripy..." Ne teď fakt, začátek je a lot až halucinogenního-psycho-morbidního rázu. Skupinka odsouzených zabijáků se vylodí na ostrově Paradise a ocitne se přímo v božím pekle, kde jsou za A total crazy kombinace vytvořených zrůdiček a za B "bohové", co vytváří (spíš tedy doslova pěstují) životní energeťák přímo ze všech chudáků, kteří ostrov navštíví, pure psycho. Zařadit tohle do dark anime moc nevím. Postavy tu umíraj až moc rychle, takže si z toho člověk ani nic neodnese. Sice se snaží k tomu dát hudbu navozující temnou atmosféru, to ale nestačí. Hlavní postava je tady tak silná, že mě to ani nijak extra netankovalo. Všichni se ohledně tajemnosti ostrova dozvěděj ani nevim odkud, učí se používat nové techniky rychlostí 30000% a to celá první série na ostrově trvá pouhé 3 dny... Důvody proč to sledovat? Grafika celého ostrova je tak neobvyklá, až je dobrá. Hlavní postava je tak tajemná, až to jednoho napíná. Vytvořilo se tady tolik otazníků, že prostě chci znát odpovědi. Do toho připočíst to, že mě tajemství ostrova taky svým způsobem zaujalo... 80%, prozatim ;). ()
Velmi příjemná záležitost. Dohromady tu můžeme najít všechno, co bychom čekali a chtěli. Hlavní protagonista Gabimaru je skvěle představen a jeho okolní prostředí a minulost působí od začátku zajímavě. Zbytek postav, ať už jde o Samuraie či kriminálníky, má pestré charakterové rysy a unikátní dovednosti. Prostředí, v němž se rapidní většina seriálu odehrává je takové specifické, velmi barevné a zkrátka není pro každého. Příběh je pěkně vystaven a postupné objevování výše zmíněného prostředí udrží diváka zainteresovaného. Gabimarův vývoj, jeho motivace a interakce s vedlejšími postavami jsou dost fajn. Jako třetí počin z takzvaného dark tria dost povedené. ()
Jigokuraku je vynikajúce anime o tom nie je pochýb a vo svojej konkurencii niekedy jedno z najlepších napríklad v animácii štúdio MAPPA zvládne takéto anime bezproblémovo, alebo opening je naozaj úžasný a melodický čo mňa naozaj málokedy nejaký opening uchváti. Môj jediný problém je v tom, že ma to úplne chytilo a zaujalo až v posledných troch dieloch a až vtedy som dostal neuveriteľnú chuť pozerať ďalej. Podľa mňa je to aj dĺžkou anime, kde pri takýchto výborných anime, kde sa buduje nový svet a veľa nových charakterov sa dostáva do príbehu je trinásť dielov málo na obľúbenie si postáv. Možno je to špeciálne u shounen akčných bojových anime, kde asi treba viac času ako u nejakého romantického kúsku, aby si človek obľúbil postavy. Podľa mňa hlavne preto sa v minulosti robili tieto bojové série trocha dlhšie, ale samozrejme nie je to pravidlom a môj názor je, že z tohto dôvodu som si ja nevybudoval dostatočný vzťah na nejaké postavy a obľúbil som si vlastne len Sagiri a Gabimarua. Gabimaru je výborný chladnokrvný hrdina, ktorému v poslednej dobe prenikajú do jeho rozhodovania viac a viac emócie a to je fakt vynikajúce. Zatiaľ čo Sagiri je v mnohom podceňovaná a vlastne trpí s určitosťou nedostatkom sebadôvery a niekedy u športovcov a myslím si aj u bojovníkov je sebadôvera naozaj veľmi dôležitá. Príbeh a rozprávanie príbehu mi až tak nevyhovovali, občas sme sa totiž zaoberali postavami, ktoré ma nezaujímali, lebo som chcel vedieť viac o tom čo sa vlastne deje na ostrove. Vynahradenie prichádza v posledných dieloch, kde je tento počin v skutku na plné hodnotenie (posledné štyri diely). V posledných dieloch som dostal to čo som potreboval, začali sa totiž vysvetľovať záhady na ostrove na ktorom sa hrdinovia nachádzali a tu sa vyskytla ďalšia malá chybička, odrazu všetci všetko vedeli a všetci začali nadobúdať nové schopnosti a chápať všetko okolo seba ako funguje tajomná sila a toto tiež pripisujem menšiemu množstvu dielov. V každom prípade je svet v Jigokuraku vytvorený neuveriteľne dobre, aj ostrov, aj schopnosti hrdinov a záporní hrdinovia sú tiež úžasní. Druhá séria bude pre mňa rozhodne očakávaná a po tejto sérii čakám, že bude pre mňa omnoho lepšia. ()
Vždy mám rád, když se v záplavě podobně střižených šónenů objeví něco, co se klasickému mustru vymyká. V posledních letech se o něco takové začalo pokoušet stále více tvůrců, někteří úspěšněji, někteří méně úspěšně. Jak z hlediska kvalit, tak z hlediska popularity. Jigokuraku bylo v této nové vlně šónenů odstrčeno žel trochu na okraj zájmu mas, ale autor může mít hlavu hrdě vztyčenou, protože se mu povedla vytvořit popravdě jedna z těch obecně doopravdy zajímavějších fikcí, která mi dokonale sedla již v manga podobě. I v porovnání s mnoha dalšími současnými různorodě žánr rozšiřujícími či posouvajícími battle šónen kolegy se autor Jigokuraku nebál jít v dekonstrukci tradičních propriet šónenů opravdu daleko a díky tomu příběh, postavy a svět působí neuvěřitelně svěže, dospěle a prostě tak nějak jinak. Základem tohoto posunu jsou myslím dvě věci. Hlavní postava, u níž divák hned v první epizodě zjistí, že s ní autor zřejmě bude pracovat úplně odlišně, v mnohem větších odstínech šedi než je to v tomto žánru zvykem, načež se to hned v závěru epizody potvrdí a celou sezonu se na tom krásně staví její o to výraznější vývoj. A druhou věcí je zasazení v čase a místě, protože to dává příběhu neobvykle velký manévrovací prostor pro kreativitu a exotiku (doslovně i obrazně). Samostatně by něco chybělo (např. Kimetsu no Yaiba má podobně zvláštní zasazení, ale chybí zase síla charakterního vyprávění), takto má příběh dva navzájem se doplňující mohutné pilíře, na kterých se pak o to jednodušeji staví vše ostatní. A důležité je, že i v této nástavbě autor ani trochu neselhává a dosazuje kolem svého antihrdiny a do svého pekelného ráje mnoho dalších skvěle vymyšlených a rozvíjených postav a konceptů, které navzájem někdy příjemně komorně, většinu času mysteriózně a mnohdy vskutku výbušně kolidují. Je tu doopravdy sympatická skvadra vedlejších postav, kde prakticky každá z nich má promyšlené pozadí, funkční a uvěřitelné motivace (kterým může většinou divák i fandit) a vlastní menší i zásadnější příběhy, ovlivňující veškeré dění, díky čemuž představený svět (nejen ostrov) působí živě a zažitě. Rozvoj postav, ať už hlavní nebo veškerých vedlejších, je parádně provázán s odhalováním fungování ostrova a zdejší “magie”. Celkově právě způsob, jakým je postupně odhalována nábožensko-filozofická (taoisticko-budhistická) struktura ostrova a jak to vzájemně posouvá postavy, jejich náhled na sebe sama, svět i jejich schopnosti v bitvě, bylo něco, s čím si tvůrce poradil asi nejlépe a co mě bavilo asi nejvíce. A když už došlo na nějaký ten otevřený fyzický střet, užití představených konceptů v praxi dávalo smysl a navíc byl téměř každý ze střetů plný napětí, osudovosti a dramatu. Jinak samotný design ostrova a jeho obyvatel se povedl náramně jakbysmet, ta hypnotická, snová, neporušená rajská atmosféra v kontrastu se smrtonosností ostrova pro jakékoliv návštěvníky byla asi nejvýraznějším zlepšením oproti manze, logicky kvůli barevnosti a ozvučení, ale i správná volba odstínů barev, filtrů či stylizace si zaslouží pochvalu. Naneštěstí, MAPPA pro Jigokuraku zcela zřetelně vydělila B-tým a kvůli tomu samotná animace, pohyb a dynamika zejména u postav kvalitativně značně zaostávala. Nejvíce to zamrzelo u některých soubojů, na které jsem se dost těšil a dostal jsem je jen tak na polovic (zbytek často dost statické “fotky”). Asi hlavní důvod, proč nemůžu jít na plný počet. 8,4/10 () (méně) (více)
Sadistická pohádka o nezranitelném vrahounovi, který s velkou slávou objevil svou 1 (slovy: jednu) emoci, kterou se pak zaobírá před bojem, po boji i během boje, a stínačce hlav, co najde nový smysl života jako jeho psychoterapeutka. Po přesunu na jakýsi květinový Ostrov Dr. Moreaua, kde se odehrává battle royale s dalšími vrahouny a jejich (rádoby)katy, se děj sice stane trochu zajímavějším, ale zjišťuju, že je mi bohužel úplně ukradené, která z těch blbých schematických postav přežije nebo co s nimi v tom zjevně úchylném světě bude dál. Drop po sedmé epizodě. ()
Galerie (556)
Photo © TV Tokyo
Související novinky
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Blíží se konec roku, a tak opět nastal čas na bilancování toho, které filmy a seriály z letošní produkce se umístily nejlépe v ČSFD žebříčku, jehož podoba není ovlivněna ničím jiným než celkovým… (více)
Reklama