Sauve qui peut (la vie)
Slow Motion
Every Man for Himself
Režie:
Jean-Luc GodardHudba:
Gabriel YaredHrají:
Isabelle Huppert, Jacques Dutronc, Nathalie Baye, Erik Desfosses, Marguerite Duras, Fred Personne, Dore De Rosa, Roger Jendly, Marie-Luce Felber (více)Obsahy(1)
Slavný J.-L. Godard patří mezi nejvýznamnější inovátory v dějinách kinematografie. Dokazuje to i tragigroteskně-satirickým snímkem Zachraň kdo můžeš si (život), který je v jeho tvůrčí dráze velice významný (on sám jej označuje za svůj druhý první film). Vypráví v něm příběh televizního režiséra Paula Godarda a jeho komplikovaných vztahů k ex-manželce, milence Denise a prostitutce. Jednou z podstatných intencí této filmové básně o strachu, fantazii, hudbě, obchodu a smrti je vize prostituce jako hnací síly života vyspělé liberální společnosti. Snímek budí dodnes skandální pohoršení: vadí například sekvence, v níž Isabelle Huppertová v úloze prostitutky ochotně aranžuje své tělo i celkový ráz svého chování přesně dle infantilně zvrhlých pokynů svého zákazníka-byznysmana, a mnozí diváci bývají šokováni rovněž obdobně rituální sekvencí hromadné sexuální orgie prostitutek s magnátem a jeho tajemníkem.
Ačkoli veškeré tzv. nahé scény pojímá Godard vizuálně cudně, ve zvukové stopě slyšíme autentické dotazy a výrazy, které jakoby se do civilní lidské mluvy dostaly z pornobranže (obhroublým instrukcím k orálnímu sexu na povel předchází dotaz adeptky nejstaršího povolání světa, zda by měla zákazníkovo sperma polykat). Ke svému oblíbenému tématu protestu proti zmechanizované lidské existenci a prostituci tvorby v novodobé zkomercializované společnosti J.-L. Godard podotýká: Já sám jsem jenom děvka, bojující proti kuplířství ve filmu. Spíše než u intelektuálů vzbudil tento snímek sympatie u punkové mládeže. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (39)
Typické porno pro pseudointelektuály, dovedu si představit, že nad tímto někteří z nich vášnivě masturbují - spousta bezobsažných rádobyfilosofujících řečí, místy proloženo vulgarismy, sem tam obnažená ňadra či pozadí a snaha být co nejvíc pobuřující. S tím asi souvisela též práce s kamerou - časté zpomalování záběrů, které mi způsobilo ošklivou migrénu. Naprosto zbytečný a prázdný film, ve svých "odvážných" scénách nechtěně směšný. ()
Tenhle film byl nejspíš o odcizení, lhostejnosti, tuposti, absenci citů, neschopnosti nějakého vnitřního života...a tak trochu i o úchylnosti. Dost špatný film, na který se těžko koukalo, a to nejen kvůli podivným experimentům s nečekanými zpomalovačkami, jejichž význam mi unikal a jestli vůbec nějaký měly, tak asi jen pro Godarda samotného. ()
"Sauve qui peut (la vie)" je zajímavá směs formy a obsahu. Používány jsou zpomalené sledy snímků pro narušení rytmu vyprávění. Tyto změny se ve filmu zdají být zcela nepřirozené, odrážejí však náhodnost a nepředvídatelnost podobně jako skutečné události mohou ovlivnit náš smysl pro realitu. (Nečekaná událost může snadno narušit to, co vnímáme jako realitu a jak rychle nám ubíhá čas, ale čas bude i nadále mít stejný rytmus pro všechny ostatní touto událostí nedotčené). Podobná je práce se zvukem. Zvuky někdy překrývají dialogy, jindy jsou ruchy postupně odfiltrovány nebo je zvuk zcela odříznut. Relativně lehký film (navzdory těžkým tématům) a asi jedna z více konvenčních prací autora. Každopádně zábavné. Produkce: Sara Films ()
Přerušovaný pohyb, jízda na kole k němu přímo vybízí. A co obsahují přerušení pohybu - perverzi. Ta je tu ostatně přítomna v celém filmu, nejen když je o ní řeč nebo když se přímo děje. Godardovy (myslím tím samozřejmě Paul Godardovy) fantazie je mimořádně těžké uspokojit; nestačí na to žádná z žen, ani všechny dohromady. A není film perverzním uměním - Slavoj Žizek si to také myslí. ()
Snad první film (resp. režisér), který mě dokázal vysloveně vytočit. A to byl zřejmě účel. Film bez pravidel, který kašle na všechny školní poučky a doporučení, kde si pan režisér dělá, co se mu zamene. Někdo s jménem Jean- Luc Godard si to samozřejmě může dovolit, tak proč někoho vyloženě nenasrat a někoho nepotěšit, a to tím způsobem, že se můžou koukat na jeden z mála stoprocentně svobodných filmů? Inu, jak se mi nelíbí ty postmoderní abstraktní čmáranice, nelíbí se mi i filmová svévole. Mám rád porušování pravidel, ale v rámci nějakých mezí. Nemíním být odvařený ze všeho, co se vymyká normě. Ale musím uznat, že se mě vlastně líbí, jak mě pan Godard pěkně vytočil (lidově řečeno nasral). Takže se mu ten film vlastně povedl??? Ou jojoj! Přeberte si to, jak je libo. ()
Reklama