La Story Zelensky
Zelensky: The Story
Obsahy(1)
Jak se herec a komik, ke všeobecnému překvapení v roce 2019 zvolený prezidentem, stal hrdinou ukrajinského odporu ve válce, která mění svět? Na to se pokusíme odpovědět v dokumentu, v němž budeme sledovat příběh Volodymyra Zelenského, od jeho hereckých začátků přes zvolení prezidentem až k okamžiku, kdy se v několika málo dnech stal jednou z nejobdivovanějších světových hlav státu, zároveň však i cílem k likvidaci pro Vladimira Putina. Volodymyr Zelenskyj se narodil v roce 1978 v Krivom Rihu, v průmyslovém městě na jihovýchodě Ukrajiny. Vyrůstal v obyčejné sovětské rodině. Matka byla inženýrka, otec učitel informatiky. Rodiče chtěli mít z Volodymyra advokáta, on však toužil po něčem jiném – lákalo ho jeviště. Zelenskyj dospívá v období po rozpadu Sovětského svazu, může tedy plně poznávat západní kulturu. Na kytaře se snaží zahrát oblíbené kousky anglického rocku, ale především si dokola pouští kazety s britskými komiky. Oblíbil si skupinu Monty Python a sní o tom, že se jednou stane ukrajinským Benny Hillem. Jen co dosáhne plnoletosti, účastní se pořadu KVN, televizní soutěže populární už v dobách Sovětského svazu, vysílané už od šedesátých let. Soupeří v ní družstva složená z herců, předvádějí komické scénky a improvizace, které následně hodnotí porota. V pořadu vystoupil se skupinou „Kvartal 95“, tvořenou kamarády z dětství. Kvartal 95 ovládl na přelomu milénia ukrajinskou humoristickou scénu postsovětskými estrádami a dalších deset let rozesmával k slzám celou zemi lidovým, nenáročným humorem, v němž se využívá pantomima, groteska vycházející z komiksu a nejroztodivnější kostýmy pštrosů, pasáků či krasobruslařů. Zelenskyj se stává nejpopulárnějším ukrajinským komikem... (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Víceméně zdařilý dokument o imho aktuálně nejznámější osobnosti Evropy, možná i světa. I o zajímavém prorůstání filmové fikce a virtuálního světa s realitou. Bohužel, postrádal jsem v tom dost důležitou věc, úvahu na téma Budapešťské memorandum 1994. Protože tenkrát Ukrajina byla jadernou velmocí a kdyby si alespoň část těch jaderných zbraní nechala... Že chybí úvaha i chápu, protože prý: "Spekulace do dobrého dokumentu nepatří." Ovšem důležitá fakta snad ano. A obávám se, že zrovna tahle fakta už dnes nejsou v obecné paměti, zejména u mladší generace. S dovolením tedy připomenu. Smlouvu s Ukrajinou v r. 1994 podepsali: americký prezident Bill Clinton, britský premiér John Major a ruský prezident Boris Jelcin. Ukrajina se vzdala jaderných zbraní (ty se pak všechny převezly do Ruska) a za to dostala záruku bezpečnosti a územní celistvosti. Inu, není nad to, dostat od Rusáků nějaký ten cár papíru, договор на бумаге, se zárukami... ()
Kterak nevyzpytatelné cesty osudu promísily úsměvnou fikci s drsnou realitou. I z té necelé hodiny jde vyčíst, že sluha národa a influencer de Gaulle 2.0 není vzor politické dokonalosti, ale jsem rád, že právě on a jeho nejbližší spolupracovníci jsou nyní „tut“. Sláva víte komu a kdo má jít na chuj, to víte taky (Kikina, Pitomio, Foldyna a další included). Uživatelům, co tomu z principu dávají odpad, doporučuji odejít na toaletu a zkontrolovat, jestli se jim z vnitřní strany dveří neodlepuje plakát paní Zacharovové.. ()
Dokument, jednoznačně ušitý horkou jehlou ... poté, co vojska Ruské federace na rozkaz svého "cara" napadla Ukrajinu a rozpoutala tak nelítostnou a neospravedlnitelnou bratrovražednou válku. Dokument, z jehož informací si můžete poskládat jen zběžný a neúplný obrázek ukrajinského prezidenta. I tak díky za něj, neboť upřímná snaha jeho tvůrců je zřejmá. Volodymyr Zelenskyj pochopitelně nebyl a není dokonalý - jako nikdo z nás, a ve své funkci se dopustil chyb, z nichž některé lze možná přičíst na vrub jeho politické nezkušenosti a třeba i naivitě ... a jiné zas systému, který hodlal dál fungovat podle zaběhnutých zvyklostí - bez ohledu na to, kdo se právě nachází v prezidentském úřadě. Nicméně ... za opravdové muže obvykle mluvívají činy. V noci z 23. na 24. února roku 2022 se zrodil státník, který zůstal i s rodinou v hlavním městě své vlasti - a rozhodl se bojovat s mnohem silnějším nepřítelem. S nepřítelem, kterému nezáleží na lidském utrpení - který se chová jako terorista, jako středověký nájezdník. A obávám se, že on sám každou noc usíná a každé ráno se probouzí s vidinou všech mrtvých, zmučených, zmrzačených a odvlečených ... před očima obraz své krásné, úrodné země, cíleně proměňované v ruiny. Nenalhávejme si, že děláme, co můžeme. Jak už jsem někde psala, kdo chce bojovat s Ďáblem, nesmí s ním kšeftovat. A co děláme my ? Chystáme se roky pižlat roury produktovodů a necháme se tak Ďáblem vydírat, zatímco jsme se měli pochlapit a udělat rychlý a čistý řez. Jistě, znamenalo by to daleko hlubší, ale nejspíš taky KRATŠÍ ekonomickou krizi. Kdybychom se k rázným a jednoznačným krokům odhodlali hned - včetně dodávek VŠECH Ukrajinou požadovaných zbraní, agresor by měl problémy svou válku financovat. Jenomže my jsme mu dali peníze ... neuvěřitelnou spoustu peněz - a co je horší, darovali jsem mu ČAS. Čas, aby se vzpamatoval, přeskupil své finance a přeorientoval se na jiné trhy. My všichni máme na rukou krev - ukrajinskou krev, ať se nám to líbí nebo ne. Nejsem věřící ani ateista, ale Boží mlýny melou, to je jisté - a obávám se, že se nám naše pohodlnost a krátkozrakost jednoho krásného dne vymstí. ()
Upřímně, kdyby to mělo 3 hodiny, byl bych radši. Vše podstatné je řečeno, tempo nedává vydechnout, ale zároveň je hrozně moc témat probráno strašně hopem. I technicky to trochu působí jako narychlo spíchnuté. Ovšem právě ten obsah mnohonásobně převyšuje formu. Když to řeknu hnusně: je to příběh o tom, jak přerostlé děcko dospělo a o tom jak se politicky nezkušený a do jisté míry i naivní instagramový chad stal hrdinou národa. Volodymyr Zelenskyj má k dokonalosti jistě daleko - stejně jako každý. Takový byl i náš Havel. A zřejmě nebude ani zdaleka dokonalým politikem. Ale přesto, podobně jako Havel, se postupně stal výjimečnou osobností. A to z jednoho prostého důvodu. Pevný morální kompas a odhodlání něco změnit. V temnotách dokázal nalézt světlo. Našel odvahu postavit se svému strachu. Ukončit jednu válku s vědomím, že to může vést k válce další. A vedlo. A přesto v kritický moment zůstal "tut." Zůstal se svými lidmi a společně s nimi bojuje za svobodu a nezávislost své země. I přes všechny ty hrůzy, které národ zažívá, zůstává vyrovnaný, neagresivní, skromný a autentický. Herecká průprava z něj dělá i velmi dobrého řečníka, který přesně ví, co chce svému publiku předat a jak ho pozitivně motivovat. S důrazem na slovo "pozitivně." Kde je Putin symbolem útlaku a zla, tam je Zelenskyj symbolem naděje a svobody. Stačí jen letmý pohled oběma pánům do tváře a člověk, i kdyby nevěděl, tak prostě ví. ... Záměrně trochu přeháním. Nemám rád budování kultu osobnosti, i Zelenskyj ještě může v budoucnu leccos pokazit, ten tlak musí být obrovský, ale jestli si představuju silnou osobnost done right, tak je to v tuto chvíli asi nějak takhle. Svobodný svět přesně takové lídry zoufale potřebuje. ()
Abych nebyl jen negativní, je to vcelku zdařilý obrázek jeho života - před tím, než se dostal do politiky. Pak už je to až trestuhodné přepisování skutečností. Je vidět, že tvůrci jsou tvrdými zastánci tohoto pána a nechali se opít svou vlhkou představou jeho až antické hrdinskosti na úkor skutečného dění. Tohle neberu jako životopisný dokument, ale jako čistou propagandu (popřípadě sci-fi o alternativní realitě, kde je na něm vše sluníčkové). Před válkou každý věděl, že v Evropě nikde není taková korupce, tolik oligarchů a tak obrovské potlačování práv menšin, jako na Ukrajině. Poměrně běžně se mluvilo o zvěrstvech, která se tam děla. Stejně jako se mluvilo o zvěrstvech v Africe, Rusku, nebo třeba v Číně. Americký kongres, Německý senát a mnoho dalších uznali a odhlasovali, že jednotky Azov jsou stejně jako vedení Ukrajiny nacistického smýšlení. A dneska je to jak to tak sleduji "ukázková země té nejčistší demokracie". Ještě pár takových snímků a každý kdo nemá v hlavě nasráno přestane Ukrajinu podporovat. Jasně, dneska je enormní tendence k tomu měnit historii a upravovat si pravdu. Cenzura a dezinformace jsou na denním pořádku (ze všech směrů)... ale čeho je moc, toho je příliš. A přitom kdyby se ukázala pravá pravda, lidé by to vzali. Stále by podporovali Ukrajinu atd... ale tohle zavání Norimberským trychtýřem, jaký od Hitlera nemá obdoby. A aby bylo jasno, až někdo natočí stejně zkreslenou píčovinu o Putinovi, Zemanovi, Benešovi, Bushovi, Orbánovi či komukoliv jiném... dostane to stejně smradlavý odpad. Nejde o sympatie či antipatie k onomu státníkovi či jinak významné osobě. Když koukám na dokumentární film, jsem zkrátka striktně přísný k ohýbání pravdy. A tady ji nejen ohýbali, ale ještě zamotali a utáhli v uzlu. ()
Reklama