Příliš důvěrná tajemství

Obrovsky zajímavý (a do jisté míry i originální) film. Ikdyž to působí jako komorní drama, chvílemi se zde vyskytuje i napětí a ve filmu se objevují prvky thrilleru (výborné práce s hudbou). Zaujal mě nesourodý a opravdu zvláští vztah mezi hlavními představiteli a mimo jiné i Luchiniho kukuč (ty "vytřeštěné" oči si budu ještě dlouho pamatovat :-)). No, film se mi zkrátka líbil a nebýt toho neuzavřeného konce (podobně jako u Mr. Brookse; tzn. člověk čeká a nedočká se), začal bych přemýšlet i o vyšším hodnocení. (09.02.2009)

Režisér Patrice Leconte má řadu krásných snímků: Tango, Dívka na mostě, Můj nejlepší přítel a dnes večer mi opětovně potvrdil, že to se mnou prostě umí..  Příběh půvabné Anny v podání nádherně křehké Sandrine Bonnaireové a daňového poradce mě zaujal na první dobrou, vtáhnul a nepustil... Fabrice Luchini je velmi zajímavý herec a troufám si napsat, že tento snímek je i díky němu lehce vstřebatelný, jeho pohled, výraz v obličeji, plachý úsměv, to je něco podmanivého.. Tedy u mě filmová spokojenost, no a závěr mě vyloženě potěšil.. (13.07.2023)

Nevím jestli bych to označil za drama v tom pravém smyslu slova snad spíše za komorní drama, ale to je možná zbytečné slovíčkaření. Poutavý příběh dvou nešťastných a osamělých lidí které svede dohromady náhoda. Jejich vzájemná blízkost jim pomůže vyřešit osobní problémy a dá jim sílu změnit svůj život. Normálně šťastné konce spíše odsuzuji, ale tentokrát mě potěšil. Velmi lidské a uvěřitelné ... k režii ani scénáři nemám rovněž výhrad. (06.02.2009)

Zajímavý je námět, ze kterého se vychází. A jak zde poznamenávají i jiní, zajímavé je to až do půlky. Pak se to ale zadrhne a do konce se to už jen jakž takž doklopýtá. - Stále jsem vás neodradil? Tak vám ještě řeknu tohle: dlouze se zadívejte na výraz hlavního hrdiny, jak je zachycen na oficiálním plakátu. ...... Už? Stačí? Tak si teď představte, že se na tenhle jeho kukuč (= jeho veškerou mimiku) díváte ještě asi tak 100 minut. :) Jestli vás ani tohle nezlomilo, tak směle do toho. (19.11.2009)

Nenápadný, ale silný film. Křehké psychologické drama o lidské osamělosti, odcizení, společenských konvencích a především o tom, jak vzniká láska. Nečekal jsem od něj příliš, ale nakonec se mi líbil víc než kterýkoli díl oceňované Kieslowského trilogie tří barev. Sandrine Bonnaire je pohledná šarmantní herečka a svoji postavu hraje s nadhledem, Fabrice Lucchini byl pro mě objevem. Nenudil jsem se ani minutu, jednalo se o nanejvýš příjemně strávený čas. Celkový dojem: 90 %. (24.02.2009)