Les Temps qui changent
Časy sa menia
Changing Times
Režie:
André TéchinéScénář:
André TéchinéKamera:
Julien HirschHrají:
Catherine Deneuve, Gérard Depardieu, Malik Zidi, Lubna Azabal, Gilbert Melki, Stéphane Rouabah, Tanya LopertObsahy(1)
Antoine úspěšně podniká ve stavebnictví a v marockém Tangeru dohlíží na stavbu komplexu v bezcelní zóně. Hlasatelka Cecile je vdaná za mladšího muže a má s ním dítě. Kdysi byli milenci a Antoine na svou lásku stále nemůže zapomenout. Jejich setkání po třiceti letech je katalyzátorem řady událostí. Na jejich konci stojí zjištění, že celý svět, kultury, města, lidé a jejich vztahy podléhají neustálému pohybu a změnám. Všechno se mění rychleji, než jsou si postavy ochotny připustit. Jednoduchý příběh se složitým pozadím staví na hereckých výkonech Gérarda Depardieuho a Catherine Deneuveové. Techiné svedl tuto dvojici hereckých hvězd dohromady před kamerou již posedmé. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
Přestože jsem mu ze začátku moc nadějí nedával, nakonec se mi tento, řekl bych neromantický film o lásce, překvapivě zalíbil. Velmi strohý (zajímavě komplikován jen složitějšími vztahy uvnitř rodiny Catherine Deneuve) a citlivý příběh o stavaři zralého věku, který ví co chce a nenechá si to vymluvit – já mu fandil. ()
Nejsem si úplně jist, šlo-li o romantiku o dysfunkční rodině, nebo o dysfunkční drama s náznaky několika komplexnějších témat. Narážky na kulturní a společenské rozdíly, kriminalitu a problémy s imigranty více méně slouží ke stručnému vykreslení neutěšeného okolí Tangier a do děje nijak zásadně nezasahují, což je nejspíš dobře, protože už tak se mi zdálo, že se těch příběhů Téchiné snaží ukočírovat víc než je na jedno romantické drámo zdrávo. Havní problém je ovšem v ústřední dvojici Deneuve, Depardieu. Nehrají špatně a motiv lásky -za časů cholery- má jistě potenciál, ale kvůli mdlému zpracování zde ve srovnání se zbylými osudy jejich příběhová línie vyznívá trochu do prázdna. Do pozadí navíc vytlačuje mnohem zajímavější postavy, doktor trpící spoustou času na plavání a skleničku, syn který je na půl žena na půl muž, na půl francouz na půl marokánec a v neposlední řadě komplikovaný vztah dvou sester. Nicméně jak už jsem řekl, pár pozitiv, jako obsazení a pikantní prostředí severního Maroka, by se vypíchnout určitě dalo. Plus jedna scéná ve které Depardieu sleduje celkem nabité video vúdú praktik :) ()
Tak tohle mě moc nebavilo. Bylo to takové podivné, chladné, strašně rozsekané a roztěkané a jakoby to nedávalo smysl jako celek. Byly to různé příběhy o lásce a vztazích, které se týkaly stejných osob, ale v podstatě neměly dohromady nějakou celistvost. Bylo to takové divné. Velice zajímavá byla jen kamera. Jinak se mi to nějak extra nelíbilo. Howgh! ()
Melancholické - a trochu deprimující. Přestože každá z postav nakonec dospěje k nějakému rozhodnutí - a také ho bez dlouhých odkladů uskuteční, závěrečné titulky ve mně vyvolaly zvláštní, mírně nespokojený a skličující pocit, že snímek je rozehraný … a nedohraný. Možná i proto, že mě daleko víc zajímal Sami - syn hlasatelky Cecile, než oba hlavní protagonisté :-) … 3,5* ()
Mně se líbilo, že děj tak pomalu plynul, občas přišla střela a pak zase lehká plavba po klidném toku. Že Cecile netouží po citu? Ale ano a jak! Jen procitání k němu je jaksi jiné. Ne výbušné, dramatické, vášnivé. Bavilo mě to postupné rozkrývání. Tak nějak samo sebou zanikal vztah s manželem, urychlený právě setkáním s Antoinem, smíření se s cestou, kterou si vybral její syn, protože to byl jeho život. To všechno vedlo Cecile k tomu,aby začla žít ten svůj vlastní. Tak nějak jsem jí fandila a všechno ji to věřila. Do puntíku. A tak to má být! ()
Reklama