Bacheha-Ye aseman
Božie deti
Children of Heaven
Obsahy(1)
Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (247)
od filmu s takovým vysokým hodnocením i u mých oblíbených uživatelů jsem nečekal takovou nálož sentimentality a prvoplánovosti. Na mě vůbec nezapůsobily ani dětská očička, roztrhané kecky, či všudypřítomná nouze a DMS bych jim na nové botky neposlal - a zase jako cynik si nepřipadám. Tahle poetika mě obloukem míjela a navíc dětští herci nebyly pro mě vůbec přesvědčiví, stejně jako nezáživný příběh (A důrazně žádám administrátory, ať ze žánru vyhodí komedii!!!). Proto se nedivte tak nízké známce - dostatečně! [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Některé ty scény jsou přímo skvělé, třeba to mytí bot, každá ta výměna bot, scéna, kdy ta bota uplave a holka se ji snaží chytit (pokud by vám přišlo, že moc píšu o botách, tak se nedivte, o ty tu jde především) a hodně se mi líbil i ten konec, zobrazující SPOILER že všechny poháry, medaile a sláva jsou ti úplně k ničemu, když nemáš na něco (pro nás) tak obyčejného, jako boty. Taky je to slušně natočené, v drtivé většině scén civilně zahrané a i s postavami se tu dobře pracuje, navíc jsou i docela obstojně představené a navíc nejsou černobílé. Líbilo se mi to hodně a po obrovském zklamání z filmu Želvy mohou létat mě Írán opět potěšil, ale na plný počet mi tam něco prostě chybí. Do děje mě to vtáhlo dostatečně a vedené je to chytře, ale těch detailních záběrů na ubulený dětský obličej je tam zbytečně moc a filozofie posuzování lidí podle toho, jaký druh bot nosí, mi je proti srsti. Znám lidi, kteří se tím řídí, ale ti se řídí opačnou teorií - a mě se nelíbí ani jedna. Je moc krátkozraká, předem odsuzující. A obávám se, že to z toho filmu mělo plynout i z vůle režiséra, nebylo to jenom vykreslení charakteru té malé holky. Ale jinak se mi to líbilo hodně a připomnělo mi to Bílý balónek od Panahiho - popravdě bych rád věděl, jak moc nebo jestli vůbec se tím Majdi inspiroval, protože jistá podobnost tam opravdu je. 4* ()
Iransky film o strate topanok. To uz aj ja mozem natocit film o kupe spotrebneho tovaru, ktory si vsak viem aj vazit. 41 % ()
Veľmi pekný príbeh s nenáročnou zápletkou, ktorá však so sebou prináša mnoho pekných posolstiev. Materiálna chudoba v ľuďoch prebúdza cnosti, o ktorých sa bohatým ani len nesníva. Ten vzťah medzi súrodencami Alim a Zahrou bol nádherne dojemný a empatický, ale v podstate aj medziľudské vzťahy medzi ostatnými postavami. Bohvie ako by dopadla táto zápletka v súčasnom materializmom prehnitom svete, kde sa ľudské cnosti a čestnosť stávajú čoraz vzácnejšie. Preto aj tento film pôsobí príjemne krásnym, úprimným a prirodzeným dojmom. Svojim charakterom mi to pripomenulo omnoho novší saudskoarabský film Wadjda, avšak tam bol dej o niečo viac rozvetvený aj do inších sfér. ()
Pekný ľúbezný film o tom, že kde je láska tam je aj snaha pomôcť druhému. Celý príbeh je o chlapcovi čo chce pomôcť svojej sestričke. Divák sa okamžite stotožní s hlavným hrdinom a vžije sa do jeho kože. Aj chudobný rodičia milujú svoje deti a dajú im aj to posledné čo majú. Iránsky film, ktorý má srdce a prenikne hlboko do duše. Veľmi nekonvenčný koniec, v ktorom je len náznak toho čo sa vlastne nakoniec stane. S tohto dôvodu zostáva taký rozporuplný pocit po tomto filme. Myslím si, že režisér a všetci čo sa na tomto filme podieľali spravili týmto koncom to najlepšie čo mohli. Nie je tam žiadny koniec pri ktorom sa tlieska a všetci sa radujú do rána. Tento film Bacheha-Ye aseman je návod ako sa dá bravúrne natočiť film s takou jednoduchou témou a jednoduchou myšlienkou. ()
Moje první setkání s Íránským filmem, který má velmi jednoduchý příběh, ale je o to působivější. Nikoho z nás by nenapadlo, jaký problém může být ztráta dětských botiček...moc milé překvapení! 90% ()
Malý Ali musí kvůli své neopatrnosti vydat maximální výkon a stojí ho to mnoho sil, aby zatajil ztrátu bot své sestry. Nervózně jsem sledoval film až do konce. Drama ve velice chudé rodině, která si může stěží dovolit večeři, natož nové boty. Každou věc 10x obrátí než ji hodí do koše. Tak nuzné podmínky. Styděl jsem se za to, že vše beru jako automatickou službu = jídlo na stole, oblečení, počítač, hry. Oni nemají ani na jídlo a každé maličkosti si váží. Ponořil jsem se do příběhu, jako kdyby mi bylo opět 9 let a moje problémy byly úměrné mému věku. Velice poutavý příběh. ()
Milý skromný snímek, jehož námětem jsou jedny ošoupané dívčí botky. Kolem nich a jejich ztráty se točí celý film, který zároveň odráží nejednoduchou sociální situaci jedné rodiny, resp. akcentuje kontrast mezi chudobou a přepychem v íránské společnosti. Především je však oslavou SOUROZENECKÉ LÁSKY, solidárnosti, vážení si věcí, držení pospolu, radování se z maličkostí, upřímné starosti o druhého, poctivosti či nezkrotné vůle. ~ Ač je Bacheha-Ye aseman tak nějak zvláštně sentimentální, možná až křečovitě dojemný, díky nepopiratelnému kouzlu dětských protagonistů i množství až triviálních (však dobře že znovu připomínaných) poselství stojí za pozornost! ()
Neobyčejně laskavý příběh o dvou sourozencích z velmi chudé íránské rodiny. Asi takhle bych popsal film Božské děti jednou větou. Na tomhle příběhu je krásně vidět, jak i když nejsou peníze, dokáží děti hledat ve svém životě to dobré. Nestává se mi často, že bych byl u filmu dojatý, ale stalo se to. Bylo u scény hned na počátku příběhu, když přišel říct Ali své malé sestřičce, že ztratil její boty. ()
Krásný film o prostých lidech. 8/10 ()
Snáď prvý iránsky film, čo som videl. Film vtiahne európskeho diváka do "menej známeho (možno aj menej atraktívneho) prostredia moslimskej komunity, rodiny, kde vládne korán, a otec rodiny. Naviac prostredie nadmieru chudobné. A v tomto žijú deti, dvaja súrodenci nesmierne čistí a krásni vzájomnou láskou, deliaci sa o jedni topánky. Tie deti to zahrali neskutočne krásne. Pokorne dvíhajúcu sa ruku žiaka pri oslovení učiteľa, alebo riaditeľa ... to by mali vidieť všetci žiaci na slovensku a okolí, možno by bolo menej afektových konfliktov, nie nehovorím o diktatúre učiteľa ale o úcte k nemu, k rodičom k okoliu.. To deti spoločnosť nenaučí, to musia mať z domu ()
V podstatě se to dá shrnout do věty, že mi bylo u prdele, jestli cikán bude mít boty, nebo ne. Že by to byla nuda, se říct určitě nedá, ale děj mi byl celou dobu strašně u prdele, takže jsem byl zvědavý jenom na to, jak to nakonec skončí. No, uteklo to v pohodě, IQ mi při sledování neklesalo, takže docela v pohodě. 55% ()
Božské děti jsou sociálně soucitným filmem s jemným sklonem k poetismu. Dítě naštěstí neslouží jako rukojmí k emočnímu vydírání, je zde spíše prostředkem k zamyšlení se nad uspořádáním životních hodnot. Tvrdá perská realita nejspodnějších třídních vrstev pečuje o svoji bezúhonnost, vzdělání je cestou k pohodlnějšímu životu, svědomitost a osobní zodpovědnost jsou nutným předpokladem cesty překonání daného stavu. Majid Majidi má sice s chudobou své vlastní humanitární zájmy, přesto nechává vyniknout básnické zasnění krásou života a zpívá o nejčistším projevu lidské lásky. Hlavním hlasem perské lyriky je Ali (příjemný Amir Farrokh Hashemian), školou povinný malý chlapec z chudinské části Teheránu. Zodpovědnost je základním principem požadavků k úspěšnému vykročení životem vzhůru, hledání možností s velmi omezenými prostředky je posilující, poezie se svědomitě laská s okouzlením životem a kreslí slovo láska. Druhým básníkovým nástrojem je Zahra (příjemná Bahare Seddiqi), Aliho mladší a nevinná sestřička. Boty jsou základem společenského soužití, přesto je potřeba soudržnosti a čisté sourozenecké lásky silnějším pudem. Poezie se raduje životem a vzývá lásku. K výraznějším postavám patří také otec obou dětí (Mohammad Amir Naji), prostý a nevzdělaný muž. Touží po trochu lepším životě a nešikovně se s ním pokouší po svém poprat. Z dalších rolí: Aliho laskavý školní učitel (Dariush Mokhtari), nadšený učitel tělocviku (Behzad Rafi), disciplínu přísně vyžadující ředitel školy (Kamal Mirkarimi), těhotná matka Aliho a Zahry (Fereshte Sarabandi), nová Zahrina školní kamarádka Roya (Nafise Jafar-Mohammadi), vznětlivě odměřený zelinář (Jafar Seyfollahi), mladá učitelka Zahry (Zahra Mirzai), chvilková Aliho známost v bohaté čtvrti Alireza (Mohammad-Hossein Shahidi), či Aliho s nezájmem o fotbal nespokojený kamarád ze školy (Seyd-Ali Hosseini). Božské děti jsou velmi příjemným ochutnáním starobylých tradic perské poezie. Filmové básnění obdivuje a miluje život v jeho nejzákladnějších ušlechtilých prvcích lidskosti. Jde o velmi příjemné poetické osvěžení. ()
Kdyz ctu v komentarich dva prispevky, kde pisou, ze film je o nicem ( jen o ztracenych botech ), tak nevim, zda se mam smat nebo brecet... Velmi cisty a zajimavy film z druheho konce sveta ( ne geograficky ) o sourozeneckem vztahu. Hlavne herecky vykon chlapce byl genialni! Jedine, co bych vytknul je to, ze neverim tomu, ze se nikdo z rodicu nezajimal o to, jak svec boty opravil, i tak ale nemohu jinak nez za pet. ()
Upřímně nechápu, co tenhle film dělá v top 200. U mě 3,5 hvězdičky, ale zaokrouhluje se nahoru. Bohužel, čekal jsem aspoň nějaký vyšší cíl....až moc stereotypu a nezáživnosti na lepší hodnocení. V podstatě bych se mohl podepsat pod komenty Pedestriana a LINKINA. ()
Po shlédnutí tohoto milého filmečku si budu svých bot opravdu vážit. Krásný film. ()
Božský film.... Taky mě napadlo jak mi evropané soudíme vlastně ten celý oblast odkud ten film je, přitom v těch lidech je možná větší cit pro blízkých než v nás. 5/5 ()
Filmy Majida Majidiho jsou jak perly na filmovém náhrdelníku. Jednou z nich je i tento skromný filmeček o síle lásky a solidarity. Jeden by řekl, že už je to jen otřepaná fráze, ale je dobře ještě stále ne... ()
Ja som bola úplne uchvátená tak jemným a jednoduchým príbehom. V tomto filme je všetko, to čo aj má mať a všetko to, čo hollywoodsky trhák nemá. Krása v príbehu, akú si ani neviete predstaviť, v detských dušiach sa skrýva doslova čistá láska a skutočný umelec, veľmi pekne vyobrazili vlastnosti svojej kultúry a triedne rozdiely. Výnimočné majstrovské dielo, ktoré treba vidieť. Podobný film: Ladri di biciclette. ()