Cikáni jdou do nebe

Téměř po 15 letech jsem si připomněl tenhle příběh Zobara a Rady s čepkovsky uhrančivýma očima (hraje ji Svetlana Toma, rodačka z Kišiněva). Jeho pilíři jsou hudba, vášeň a při takovém způsobu života všude číhající smrt. Cikánská atmosféra mě pohltila, a přestože mě Rada trochu štvala (a její polský ctitel svým závěrečným výstupem jakbysmet) a věděl jsem, jak to dopadne, nemohl jsem se odtrhnout až do závěrečného pohledu na zapadající slunce. A hudební doprovod posouvá film ještě o stupeň výš - podobně jako v Tenkrát na Západě. "Nesmějí se krást slepice, husy ani preclíky. Jak má člověk na tom světě přežít?" (21.06.2015)

Romanticko-poetický snímek o cikánech z přelomu 19. a 20. století. V té době byli cikáni ještě opravdu kočovný národ, který měl svou čest. Nechtěli si nechat dávat milodary a peníze. Raději si vše sami... ukradli. Ano, svatí nebyli ani tenkrát, ale šlo je pochopit. Hlavní pro ně byla svoboda, nevázanost, volnost, kočování, koně,... Zkuste dát dnešním cikánům radu, která zazní od jednoho z nich hned na začátku filmu "Nemiluj peníze, zradí tě." Pokud má někdo rád romskou kulturu a jejich folklór, může si přidat jednu hvězdu navíc. (08.03.2014)

Isto je toto o cigáňoch? Aká verzia cigáňov je toto? Tí herci sú správaním ako bežní belosi a sú ním mimoriadne divní. O muzikál sa podľa mňa nejedná ani náhodou. Romantický film to možno čiastočne je, ale ten koniec bol príšerný, čo to malo znamenať? To bol čistý trapas. Film je nezábavný a o cigáňoch toho veľa nehovorí. (01.10.2012)

Vášnivá milostná romance na základě literárních předloh velikána ruské i světové literatury Maxima Gorkého-Peškova byla moldavským režisérem - film není ani ruský, ani ukrajinský, ani rumunský, ale opravdu identitně moldavský - Loteanu přenesena do reality moldavské skutečnosti, tj. zčásti do maďarské pusty, zčásti do Haliče a Bukoviny, zhruba na severovýchod někdejšího habsburskolotrinského mocnářství. Přiblížení zběsilého cikánského světa (evokuje mi Kusturicovu ČERNOU KOČKU, BÍLÉHO KOCOURA) v jeho romantickém, takřka puškinském nebo lermontovském vnímání je úžasné, navíc podpořené invenční kamerou. Děj se odbývá prostřednictvím posunů v popěvcích, jízdách kočovných vozů, méně už v dialozích nebo tempech, na která jsme zvyklí z našeho světa. Odehrává se v časově cyklickém světě dětinně vnímané skutečnosti, v myšlení, založeném na představě, že když vidím, stačí si vzít. Vždyť když by to mělo být na opak, zachoval bych se přece stejně a rozdělil se s druhým o vše, co mám. Divoká, pudová touha po samostatnosti tak trochu pro samostatnost samu také stojí u tragického konce obou milenců. Zděšení, které prochvívá táborem po jejich násilné smrti, přeskakuje opět do výchozí dětinné polohy; palič, přichycený při činu, je upřímně zdrcen jeho následky. Film obsahuje prakticky všechny současné prvky cikánského sebevyloučení z moderní společnosti a dokládá značnou bezmoc prakticky každé většinové společnosti při pokusech o její pozitivní řešení. Dobrodružné se v tomto světle mění v hyperromantické a zřejmě i klasické. A nadmíru inspirující. (10.07.2008)

Silně romantizující záležitost, která nemá s tvrdým životem kočovných Romů na přelomu 19. a 20. století mnoho společného. Je to vlastně kostýmní film, který vedle milostné historky ve stylu Carmen staví na tradičním romském folklóru a myšlenkových stereotypech, které gádžové o Romech mají. Na druhé straně je to slušný film s kvalitní kamerou, střihem a atmosférou. Holky jsou hezké, z jednotlivých scén čiší vášeň a pěvecké i taneční výstupy nepostrádají přitažlivost. Celkový dojem: 60 %. Je to jeden z mála sovětských filmů té doby, který díky tématu nestárne a není na něm znát ten ideologický balast, kterým se sovětská tvorba dlouhodobě vyznačovala. (07.03.2009)