Režie:
Sönke WortmannScénář:
Rochus HahnKamera:
Tom FährmannHudba:
Marcel BarsottiHrají:
Johanna Gastdorf, Katharina Wackernagel, Sascha Göpel, Peter Lohmeyer, Mirko Lang, Lucas Gregorowicz, Simon Verhoeven, Samuel Finzi, Birthe Wolter (více)Obsahy(1)
Je léto roku 1954 a Sovětský svaz pouští ze zajetí německé vojáky, kteří bojovali v 2. světové válce. Je mezi nimi i Richard, otec plachého jedenáctiletého Matthiase, který žije s matkou, sestrou a bratrem v západoněmeckém hornickém městě. Chlapec se upíná k náhradnímu otci, jímž je místní fotbalový hráč Helmut Rahn, který Matthiase "adoptoval" jako svého maskota. Otcův návrat domů po třinácti letech zkomplikuje život rodiny, která se s jeho ztrátou už vyrovnala. Richard, zlomený a odcizený lety zajetí, se jen s obtížemi přizpůsobuje svému okolí. Navíc považuje fotbal za nesmysl a nechápe synovu touhu účastnit se Světového poháru ve švýcarském Bernu, jen proto, že v německém týmu hraje jeho idol Helmut. Chlapcova vášeň pro hru a bojový duch však způsobí malý zázrak - probudí v otcově srdci znovu chuť žít... Film režíroval někdejší fotbalista Sönke Wortmann, který příběhu vtiskl věrohodnou atmosféru. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (35)
Skvěle natočený film o tom, jak se Německo složitě vyrovnávalo s těžkou situací po druhé světové válce. A jak poprvé od války zažilo okamžik nějakého pocitu vítězství. Ve filmu se objevuje několik dějových linií, hlavní jsou dvě: z pohledu malého chlapce sledujeme, jak se vyrovnává rodina s příchodem otce, který se vrací po mnoha letech strávených v sovětském zajetí a není tak úplně v pohodě. A kromě toho je tu ten národní zázrak - mistrovství ve fotbale: věc, která ne Němce tehdy působila asi jako naše hokejové vítězství v roce 1969. Film samozřejmě hlavně emotivně působí na Němce, ale i já ač Němec nejsem (a nijak zvlášť po tom netoužím), jsem si tenhle film celkem užil. ()
Zázrakem je aktuálních 71% pro tento film. Fakt nechápu... 1) Rozblemptaně nepřesvědčivý vztah malého kluka k otci, který se vrátil z ruského zajetí, překoná naivně a kýčovitě zpracované vítězství mužstva západního Německa na fotbalovém mistrovství světa (samo o sobě nesporně zajímavé), aby se divákovi dostalo třešničky na dortu - schematicky a nudně zpracovaného vztahu mezi nadšeným sportovním novinářem a jeho mladou ženou. 2) Podobné filmy se ve své době pyšnily značkou Hergestellt in der DDR. ()
Film bol v Nemecku obrovský hit a niet sa čo čudovať. Ak natočia Česi hraný film o Nagane, dopadne to rovnako. Z pohľadu nezainteresovaného diváka a tým pádom väčšieho emocionálneho odstupu mi však film nepripadal v ničom výnimočný, skôr komerčný ako klubový. Záverečný zápas tiež nie je bohvieako nakrútený a zostrihaný. Ale celkovo spokojnosť, napriek mierne televíznemu looku. U mňa čo sa týka vyjadrenia myšlienky a emócií vedie Fassbinderovo Manželstvo Marie Brownovej, keď v závere počúvame prenos z tohto legendárneho finále. ()
Domnívala jsem se, že přechytralí sportovní novináři a veřejnost jsou českou specialitou, ale ono je to zjevně všude stejné. Přejděme ale ke snímku samotnému. Nenechte se zmást závažností tématu, jakým je válečné trauma. Bernský zázrak má jediný cíl a to, aby byl milý. Zpočátku sice sledujeme od první chvíle komediální taškařici žurnalisty a jeho neplánované svatební cesty na ms ve fotbale a do toho rodinné dusno s otcem navrátivším se z války. Velmi brzo však lze odhadnout, že veškeré dění směřuje ke šťastnému konci. Propojení německého fotbalového zázraku s vyrovnáváním se s následky války pochopitelně má smysl, působí však ve výsledku docela rozpačitě. Kdyby zůstalo jen o dovedení obou linek k "vítězství", neztratil by film nic ze svého kouzla. Tvůrci se však rozhodli příběhy násilně propojit, v závěru tak dochází k nadměrnému kupení náhod a hladina cukru šplhá strmě vzhůru. ()
Kdybych byl fotbalový fanda, přihodil bych určitě ještě jednu hvězdičku, jenže tím vážně nejsem. Popularitě Bernského zázraku v Německu celkem rozumím, protože je to takový milý, lehce kýčovitý snímek, který hladí, fouká bolístky a přitom se zároveň tváří, že otevírá a řeší závažné problémy, jako je válečné trauma navrátilce ze sovětského zajetí. Jenže ten film je přeslazený a svým vyústěním banální. Je prostě mělký, hezky učesaný, dobře se na něj kouká, ale to je tak všechno. Celkový dojem: 45 %. ()
Galerie (50)
Photo © Universum Film
Zajímavosti (2)
- Ve filmu se několikrát mihne muž se šroubovatelnými kolíčky do kopaček. Je to Adolf Dassler, zakladatel firmy Adidas. Trenér ho několikrát i přímo oslovuje „Adi“. O bratrů Dasslerových pojednávají filmy jako Adidas versus Puma (2016) nebo Rivalové navždy - bitva o tenisky (2015). (Likan7)
- Snímek získal v roce 2004 německou cenu Lola pro nejlepší hraný film roku. (Indyi)
Reklama