Kat

„Bergman, Bergman...?“ Když humor za Franca, pak takovýhle. Komedie veselá jako pád do čerstvě vykopaného hrobu a něžná jako květina z pohřebního věnce. O muži, který rozhodně nechce být katem, ale jaksi nemá na vybranou. Rodinu třeba nějak uživit. Drsných vtípků nejsou ušetřeny děti ani odsouzenci jdoucí na smrt a jakkoli se film nese v rozverné náladě, s prudkými slovními výpady a výborně načasovanými komickými gesty, nezastře své temné nitro. Kdo chceš přežít, musíš zabít aneb Někdo to dělat musí. S filmem přímo nesouvisející problém představuje palba vět, občas tak zběsilá, že jsem sotva stíhal číst titulky, natož sledovat plátno. 80% (08.09.2010)

(Předesílám, že film jsem viděl s českým dabingem, takže třeba v ženské postavě se mi pořád projektovala Slávka Budínová, a ponechání angličtiny a němčiny působilo trochu komicky) Kat je satirou na tehdejší režim ve Španělsku, která ukazuje absurditu dobových praktik. Postavy popravčího a jeho následníka (toho času funebráka) jsou obklopeny mírně morbidním a černým humorem, a hlášky, který vypouštějí z úst, jsou dost vtipné a trefné. Na druhou stranu, smíchu ke konci začne ubývat, což je z půlky dáno tím, že filmu dochází dech, ale také kvůli jistému mrazení, které divák podvědomě cítí. Celkově slabší 4*. (04.08.2014)

Vynikajici spanelska satira elegantne si utahujici ze vseho mozneho. Kterak je Luis nucen prevzit po tchanovi remeslo kata. Zapletka vskutku k popukani, cely film je tak nejak prospikovan usmevne bizarnimi situacemi a dialogy. Snimek vsak nevtirave vybizi i k zamysleni. Ve sve dobe pry tento film znacne pobouril frankisty, proc asi... :) (20.01.2016)

Komedie "en blanco y negro" ne zcela nepodobná Papouškovým komediím české nové vlny. Na paškálu je nižší společenská třída madridských měšťáků. Spád prvního tobolky nemá a občas je tam hlucho - ubírám dvě hvězdičky, ale za závěrečnou scénu jednu přidávám. Pozn. nevím, co s tímhle filmem udělal překlad, sledovala jsem originál. (25.01.2009)

Kat se zvláštním způsobem napojil na nějaké mechanismy v mém podvědomí, které mě od jisté chvíle nutily nevnímat komediální, humanistický, stylový a vlastně ani žádný jiný aspekt filmu a nastalo naprostě vcítění se do hlavní postavy. Celou dobu jsem si jen říkala "že to neudělá, že to neudělá" a nedošlo mi, že to nijak jinak skončit nemůže a měla jsem radši odejít ze sálu. (Podobně fyzický účinek na mě měla Leopardí žena, kterou jsem ale měla na počítači a mohla jsem si ji tak dovolit "proklikat" do konce.) Podstupování duševního utrpení, které je ve své podstatě vyhnutelné, je pro mě na plátně víc nesnesitelné než všechna násilí a vraždy a znásilnění dohromady. Naivní představa "za chvíli toho nechám" je jen prodlužování hrdinova (a tedy i mého) utrpení. Pro nepiratelné kvality filmu a odpadní prožitek nehodnotitelné. (01.04.2010)