La Dernière Femme
L'ultima donna
Posledná žena
Last Woman, The
Režie:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrají:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
Muž a žena jako dva naprosto odlišní tvorové, jejichž vztah je plný lásky, zloby, chtíče, osamění, žárlivosti a činů, kterých člověk může litovat do konce života. Syrové a necenzurované obnažení vášní, které někdy mohou mít tragické následky. Pokládání otázek o lidské sexualitě, o rolích ženy a především muže v emancipované společnosti 70. let. Snímek s naprosto přirozenými herci a dvěma vyčnívajícími scénami: jedna krásná - on, ona, ono v posteli; druhá strašná, silná, poslední... Ztuhlost, bezmoc, zdrcení. Závěrečné titulky. (ze 4 na 5* čistě kvůli konci). ()
"Jsi jediný chlap, co chodí do jeslí pro dítě. Musíš být něžný." To Ornella Muti řekla moc hezky. Něžně. Dál nevím, jak se k tomu postavit. Postavit... Celé je to o postavení... Muže... Ženy... Ve vztahu... V posteli. Ježíši, jak mám napsat komentář k filmu, kde jsou furt hlavní představitelé nahatý, souloží, nebo se o tom aspoň baví a když se o tom nebaví, nebo to nedělají, tak se baví na téma jak z letního speciálu časopisu Žena a Život. Ty jo. Takže radši zpět k Ornelle. Byla tady nádherná. A taky nahá. Depardieu taky. Skoro pořád. A radši už nic. Tímto žádám veřejně jednoho ze svých Oblíbených, který tomu dal 4*, ať mi vysvětlí ZA CO??? Protože tohle nebylo kontroverzní, ale úplně BLBÝ! ()
"Poslení žena", spojení dvou slov, které dává smysl až poslední scéna. I ten samotný akt rezignace na sex dává smysl. Netypický život ve třech (Gerald, Valerie, Petříček) rovněž dává smysl. Celé to však vede do nesmyslu. Ctít stát se hlavou patriarchální rodiny už nejde. Takové rodiny už nejsou. Ženy byly plně emancipovány už v době vzniku filmu. Geraldův závěrečný akt byl sice mužný, postrádal však smysl... Možná by bylo zajímavé vědět, proč si Marco Ferreri vybral pro své tři hlavní postavy poněkud obtloustlejší herce, snad jen osobní preference. Gérard Depardieu zvládl ovšem svou roli sympaticky nesympatického člověka skvěle... Zdá se mi zajímavá statistika hodnocení oblíbených uživatelů (9) 84,4%. ()
V tomto filmu víc než v jakémkoli jiném hraje hlavní roli PENIS a jeho majitel tu vystupuje jen jako jeho bezmocný přívěsek (což nedokáže asi nikdo jiný lépe zahrát - protože možná odžít - než Gérard Depardieu. Viz též Buzíci). Hodně scén je tu dost na hraně (hlavně všechny s dítětem) a film by asi klidně mohl být o půlhodinu (prasáren) kratší. Na druhou stranu takhle drsné kritice sexu jako náboženství a muže jako věčně mrduchtivého (pardon) macha ponižujícího ženu na chodící díru tleskám. ()
Francúzi boli vždy úchylní čudáci. Tento film je toho dalším dôkazom. Chápem, že tvorcovia chceli ukázať obraz sveta, v ktorom ľudia majú problém rozprávať sa a že všetko riešia iba telesne, ale na film mi to príde akosi málo. Depardieu je v snímku viac nahý ako oblečený, oveľa viac ako krásna Muti, že by to niečo hovorilo o režisérových chúťkach a orientácii? Ktovie. A ešte do toho zaťahujú batoľa, ktoré netuší, že sa s jeho prckom hrá jeho filmový otec. Odporné a v dnešnej dobe plnej pedofílie asi ani nemožné. A ten záver môže výjsť iba z pera a kamery chorého človeka. Pozitívom je iba to, že ma celkovo nenudilo, aj keď príbeh viacmenej stojí na mieste. ()
Reklama