Jean od Floretty

Marcel Pagnol ve svém románu inicioval hodně silný archetypální příběh a režisér Claude Berri (specializující se na adaptace velkých francouzských románů - mimo Živé vody adaptoval i Zolův Germinal) ho vhodně rezonoval a rozvrstvil - motiv člověka bojujícího proti intrikám svých bližních (zde nepřejících sousedů), v archetypu hada zahřívaného vlastní hrudí, i transgenerační pomsty patří k těm základním prvkům lidské empirické výbavy. Nezměrným přínosem je navíc zřejmě nejlepší role Gérarda Depardieu... Ve své jednoduchosti převelice silný příběh a stejně silný film, jehož vázaným pokračováním je druhý, neméně dobrý, díl nesoucí poetický název Manon od pramene... (26.08.2008)

Docela zklamání. S hodnocením a následným komentářem jsem počkal až po zhlédnutí 2.dílu a musím říct, že tenhle mi přišel o něco lepší. Problém je v tom, že mi to moc nesedlo; příběh byl chvílemi nudný, Depardieu naprosto jalový, chvílemi se sice objevil i v malé dávce humor, ale celé tohle dílko mi připadá takové bez výrazu. Knižní předlohu jsem nečetl, takže ani nemůžu srovnávat. Ale dost přemýšlím o tom, proč tento sníemk vznikl; už jsem viděl spoustu a spoustu lepších dramat a tohle se z obyčejného průměru prostě nedostane. (02.09.2008)

Jean od Floretty a Manon od pramene, dvoudílná sága z francouzské Provence, kde obě části vytváří k dokonalosti vypilovaný celek. Bohužel však ona titěrná detailní práce, všechna čest, samosebou, vedla nakonec k čitelnosti srovnatelné s prachobyčejnou předvídatelností všech dějových zákrutů. U Floretty tenhle fakt teprve zvolna vyplouvá na povrch a opojení zejména krásnou kamerou a hereckými výkony zúčastněných hvězd francouzského filmu tedy jasně převažuje. Nepolíben předlohou jsem navíc vůbec netušil, zda směřujeme k tragédii či happyendu, tady ona pozdější průzračnost událostí příštích obzvlášť a velmi příjemně nefungovala. Tedy téměř vivat a čtyři zářící hvězdy. Viděno během Season Challenge tour 2015 (19.09.2015)

Kdysi jsem se chystal k přečtení Pagnolovy Živé vody, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal. Až se objevil film Clauda Berriho a v něm tři hvězdy Francouzského filmu - Montand, Depardieu a Auteuil. S chutí jsem se podíval a rozhodně nejsem zklamán. Film velice realisticky zobrazuje vesnický život v Provence bez příkras a zároveň lyricky. Postavy nejsou žádné prvoplánové charaktery, jsou příjemně lidské a životné - žádnou nelze plně odsoudit, nebo vychvalovat. César - starý sedlák, lpějící na tradicích a vesnických dogmatech (odpor k přespolním a starým zamlčeným pravdám), Jean - obrovsky naivní a idealistický, že jeho neúspěch je jediným možným výsledkem a nakonec Kohoutek - jednoduchý a prostý pěstitel karafiátů, který není v jádru špatný, ale pro svůj cíl je schopen téměř všeho a jeho chabý rozum mu nedovolí plně domyslet to, čeho činí. Claude Berri natočil snímek výtečně s malebnou kamerou a záběry, které působí romanticky i drsně zároveň. Snad by jen Jean nemusel polovinu filmu chodit s vodou. 85%. (30.08.2008)

Kam až dokáže zájsť lachvatosť niektorých ľudí. V tomto prípade nejde o žiadne zvláštne majetky ani cennosti, len o obyčajnú pôdu na pestovanie ešte obyčajnejších karafiátov a prepotrebnú vodu. Dvaja napohľad nevinní farmári spôsobujú tragédie a to je všetko, čo sa deje v tomto filme. Hlboké prehlboké psychologické vykreslenie postáv predchádza všetkým udalostiam a tak až na úplný koniec filmu nastane nejaký posun a to už unudeného diváka neprebudí. A to má prísť ešte druhé pokračovanie, pokiaľ náhodou unudený divák precitne. (30.04.2013)