Onibaba

„Když je tma, nemůže se už více setmít!“ Tak tohle je už podruhé, co jsem se setkal s japonským uměním ze zcela „obyčejného“ dramatického příběhu udělat dost silnej horor a vyvolat ve mně přesně ty tísnivě divné a zvláštní pocity a napětí, které se nepodaří kdejakému zjevnému hororu. Tím prvním případem byla kniha „Písečná žena“, tak nenormální a psychologicky ujetý příběh, že jsem si v samotném závěru musel říct . „Ty vole, tohle je normálně horor“. ONIBABA je druhej případ. Ač je to „pouhé“ drama odehrávající se převážně ve třech lidech a na dost omezeném prostoru, sledování příběhu ve mně vyvolávalo hodně zvláštní pocity a já se nebojím tento film označit za skvělý psychologický horor. Být na tom večer v kině, asi bych se pak bál jít sám domů. A navíc, posledních 10 minut je naprostá nejen psychologicko hororová masírka. To je čistej horor! Výtečná práce. (26.06.2009)

Asi nejvíce mě zaujal samotný začátek a zjištění, jakpak to se obě ženy živí v době nedostatku. Vychytralé ženy neznají slovo soucit a díky přírodním podmínkám (vysoké trávě) zabíjejí každého na potkání. Nešlo ani tak o to, jak je zabili, ale co s těly následně dělaly. Místy mi přejel i mráz po zádech, zvláště když stařena nahodila ten svůj kamenný obličej. Právě v těchto pasážích atmosféra neskutečně gradovala a to i díky přílivu mrazícího napětí. K scenérii před námi jsme nepotřebovali ani žádné dialogy. Na co slova, když činy hovoří za vše. On byl celkově film dost skoupý na slovo. Ta největší psycho podívaná však měla teprve přijít na řadu. Prostřední pasáž se pak změnila v jakési romantické drama, kdy se začnou mladé ženě zapalovat lýtka a ochotně podrží nadrženému sousedovi. Což o to Jitsuko Yoshimura je pěkná ženská, ale já se začal lehce nudit. Bylo sice zábavné sledovat lehkomyslné Hachiho chování, ale nejvíc se mi líbila postupná proměna tchýně. Tahle bába se rovněž nebála odhalit a jak sama naznačila, taky jí pěkně svrběla. Její nejdůležitější chvíle a zároveň i zlatý hřeb večera, však měli teprve přijít. Jakmile se totiž na scéně objeví ona toužebně očekávaná démonická maska, nabyde atmosféra opět na síle. Grandiózní finále je pak sladkou odměnou všem, jenž se vydrželi dívat až dokonce. Já však pevně věřím, že to nikomu nedělalo žádný větší problém. (27.04.2012)

Tento film je dôkazom, že geniálnemu režisérovi napriek nízkemu rozpočtu stačí iba jeho fantázia a čas na rozmyslenie, aby nás svojím majstrovstvom dokázal presvedčiť o tom, že aj na pustatine s troma hercami dokáže natočiť veľkolepý snímok. Famózne dielo, ktoré je viac sociálnopsychologickou drámou ako hororom, s nádhernou Jitsuko Yoshimura a dychberúcou atmosférou najmä v posledných desiatich minútach. Vycibrená kamera so zábermi v chatrči a na mesiac, sú práve tie chvíle, kedy si kamera najlepšie rozumie so svetlom a tieňom. Mystické obrazy rákosia, samurajova maska a nočné scény v daždi s výborne hrajúcou Nobuko Otowa sa vám navždy zaryjú do pamäte. (25.01.2015)

Podle mě je ústředním tématem Onibaby tíže, která člověka poutá k půdě, hmotě Země, k tělu, které jako by se od ní oddrolilo, je stále její součásti a stále se k ní vrací. Jáma je dokonalým výrazem tohoto pouta. Proniká zemi se zraňující přímostí, skrývá věčnou (a snad dokonce odvěkou) vinu. Všechno to milostné klesání, které podstupují obě hrdinky, je nenaplněnou snahou o vzestup do nehmotného prostoru, který rozpíná svou hvězdnou, netělesnou tkáň v nekonečnu nad krajem jam. Živočišnost lidí, jejich nenasytnost hladověním svědčí o cizinectví, nepatřičnosti do tohoto světa, jehož tíže je zdeformovala v cizopasníky, kteří (až na výjimky, které ovšem světem Onibaby neprocházejí) nedokáží obětovat sebe a raději dále rozrušují hlínu světa svými marnými touhami. Závěrečný skok přes jámu tedy nechápu jako vítězství otevírající člověka ozdravění, neohlašuje mi příchod vysněných žní. Naopak cítím za ním další ponor do nedýchatelného bahna. A to u vědomí, že samo dějiště je jednou velkou jámou… Od úvodních vteřin jsem měl pocit, že jáma, o níž se mluví, nemá hranice, že jsem do ní uveden prvními obrazy a že první skutečný pád těla do té nesmiřitelně klesající vertikály jen naznačuje, že i v jámách je prostor pro další jámy, že je možné propadat se stále dál a stále nacházet další pasti, další cíle, v nichž je možné nepřetržitě zanikat. (21.01.2011)

Fenomenální záležitost, která si přes nízký rozpočet, krátkou natáčecí dobu i +- nulová očekávání, právem získala neuvěřitelný úspěch. Skvělé téma, hypnotická kamera a hudba, Kei Sató ve vrcholné herecké formě. Lány rákosu navozují pocit zvláštní odtrženosti a jejich pohyb ve větru jakoby celému snímku dodával specifický rytmus. Naturalistický, dramatický příběh okořeněný rafinovanými horrorovými prvky je bez mezer, syrový, psychologicky geniálně vypointovaný závěr má neuvěřitelnou sílu (rozhodně stojí za to, zaměřit se na herecký koncert, který ve finální scéně předvádí Jitsuko Yoshimura - jak se její postavy zmocňuje podvědomí..skutečně bonbónek). Přestože má očekávání byla značně vysoká, byl jsem zcela nadšen a nezbývá, než suše konstatovat, že Shindo je génius. (06.12.2008)

Luna svieti, samurajovia zomierajú, dievčatá s odhalenými prsiami utekajú popri vode, v trstí sa trochu mystifikuje a démonizuje, je tam jedna jama, čo je ako keby bezodná priepasť všetkého vojnového zla, ktoré príde na pokojné trstinové susedstvo a potom ešte Šindó dávkuje atmosféru aká bola možná len v 60 rokoch. Film, ktorý nie je ani horor ( pre dnešného diváka) ani nejaká psychologická dráma. Je to taký typicko atypický príbeh dvoch žien, ktoré vedia skákať a utekať, niekoľkých smrtí a štipky erotična. Hajašiho hudba sa ale hravo vyrovná desivým soundtrackom zo súčasných hororových skvostov. A za mňa parádna vec, čo nestarne ale dozrieva ako to povestné víno, ktoré nemá s týmto filmom absolútne nič spoločné. (08.03.2017)

Velmi poctivě vyvedený snímek, krásně vizuálně provedený --- jen ten příběh mě tolik nevzal - klasická (téměř antická) tragédie utopená v moři pampové trávy... 7/10 (09.08.2007)

Ide v podstate o rozprávku pre dospelých. Príbeh o tom, že robiť zlé veci je zlé a postihne vás zaslúžený trest. Zúfalstvo, nadržanosť vs svedomie, následky činov. Tu nie je nikto hodný. Každý, aj keď z pochopiteľných dôvodov pod vplyvom okolností, robí čo musí, na čo má žalúdok, aby prežil. Pôsobia tu teda oveľa výraznejšie základné pudy a potreby. Bavilo ma prostredie neustále šuchotiacej vysokej trávy a do toho zvolený hudobný podkres. Príbeh, ako sa na "rozprávku" patrí, jednoduchý s jasne rozdanými kartami vlastností jednotlivých postáv. Tu jednoznačne platí, že forma je viac ako obsah. (27.12.2023)

Nejedná se ani tak o horor jako o brilantně zfilmované psychologické drama, spekulující kam člověk může zajít aby v extrémních podmínkách přežil, děj je jednoduchý, ale nenajdeme tu jednoduché stereotypy postav. V širším pohledu je to protiválečný film s výborným ČB vizuálem, zejména vyniká práce se světlem. (18.01.2021)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (25.01.2009)

Hororové inferno sa nám tu rozpúta až v posledných minútach. Teda hororové z určitého uhlu pohľadu. To pred tým je sondovanie každodenného života dvoch opustených žien, ktorých zárobková činnosť je dokonalo protizákonná ( vraždy, krádeže ). A do toho muž z nástrojom, ktorý ( nechtiac ) obidve poštve medzi sebou. Remeselná stránka snímku je ocenenia hodná a je len veľká škoda, že sa dielo viac zaujíma o psychologickú drámu, než o čistokrvný strašidelný film ( aj keď mnohé pasáže niesu od toho ďaleko ). (19.07.2017)

Vizuálně i zvukově dokonalý snímek. (05.08.2023)

Ako vidieť, japonskú kinematografiu nezastupuje len Kurosawa a jeho samurajské eposy a tento nie natoľko známy film je toho výborným dôkazom. Režisér Kaneto Šindó so skvelým hereckým triom majstrovsky vytvára skľučujúcu a znepokojivú atmosféru cez rozprávanie o ľudských hodnotách. Film má strhujúci začiatok a koniec, o niečo slabší prostriedok ale nikdy nezačne nudiť aj preto, že režisér kladie veľký dôraz na detail. Onibaba je tak dokonale zhudobnená a má i bravúrnu technickú stránku hlavne čo sa týka kamery, nasvietenia a strihu. Do spomínaného hororu (či šialenstva) spadáva film hlavne v scéne v jame a potom záverečných dokonalých 10 minút a ešte dokonalejší posledný záber. Príslovie ,,kto inému jamu kope sám do nej padá" je tu podané z trocha iného pohľadu. (28.10.2008)

Príbeh je o dvoch ženách,ktoré bývali v pustatine obkolesené vysokou trávou a žily kočovným životom v dobe keď krajina bola sužovaná vojnami 2 cisárov.Vidíme ženy ktoré stratili veškerú ľudskosť a pretĺkajú sa životom ako vedia.vedia. Dialógov nebolo veľa a aj preto sa mi tu páčila taká komorná atmosféra.Hudba tu bola len minimálne a tak som si užíval zvuky trávy,žblnkotanie vody a iných prírodných zvukov ktoré sú schované v hudobných doprovodoch ale tu nie a preto tomuto filmu nechýba realistickosť.Príbeh je jednoduchý ale dobre spracovaný.Maska samuraja bola pekelne pôsobivá.Tá koncová pointa z maskou bola veľmi zaujímavá. (15.10.2014)

Klasika neklasika, tohle mi moc nesedlo. Příběh vcelku banální a zpracování výrazně nahlodal zub času. (28.10.2015)

Uff, film jaký jsem dosud neviděla. Jen rákosí, jezero a touha přežít. Mladá žena chce muže, který se vyskytl poblíž, stará se bojí, že bez ní ve válce nepřežije. Všechno tak lidské a přitom tak děsivé. Neopakovatelná atmosféra. (02.07.2012)

Onibaba je filmem dokonalé atmosféry - dvě ženy žijí ve středověku v chajdě mezi vysokými stébly trávy a protože je válka, nejsou ukojeny jejich přirozené potřeby. Když dostanou jídlo, hltavě ho do sebe cpou. A co se asi stane, když se jim ,,do sousedství" nastěhuje mladý voják? Pokud vám někdo Onibabu doporučil a vy po první půlhodině sledování nevíte proč, doporučuji vydržet. Film je totiž výborně vygradován a co se děje na konci, to je neskutečný úlet. Koho jsem si vážně oblíbil, to jest starší z obou žen. Žena s bílým pruhem vlasů (zdalipak se tím inspirovali tvůrci Sweeneyho Todda?), která s postupujícím dějem ukazuje stále více ze svého poprsí a ke konci je tak nadžená, že souloží se stromem? To je prostě úchvatná postava! Film je navíc kvalitně natočen - na Japonsko 60. let má velmi mazanou kameru, hudbu i herecké výkony. (04.08.2013)

Silný zážitek je zaručen hlavně díky neuvěřitelně hutné atmosféře, občas mi až běhal mráz po zádech, i přesto, že rozhodně nejde o žádný horor. (22.04.2009)

Pokud budete provozovat sex pred svatbou, tak vas v rakosi prepadne japonsky demon smrti! True story. 6/10 (18.07.2012)

Trochu jsem si naběhl. Očekával jsem jeden ze "101 hororů, které musíte vidět, než umřete", a ono je to spíš psychologické drama, u kterého se to ve zdejších komentářích hemží výrazy jako "metaforický", "pseudoaxiom", nebo "analýza lidské pudovosti". Film je to silnej, kamera je naprosto výborná, hudba působivá a 100% funkční, herci super, atmosféra taky byla..., jen jsem chtěl jinej šálek čaje. Až bude nálada, mrknu na to jinýma očima a třeba nějakej bodík přihodím. (13.04.2010)