V šest ráno na letišti

Mocná je síla času. Stačí 50 let a z hloupoučké propagandistické hříčky jako Fénix z popela povstane nostalgická roztomilá komedie. 1) Devítiletý Tomáš Sedláček si asi natáčení užíval - koukl se do světa, získal sovětského kamaráda a proletěl se túčkem (TU 104). 2) Nazdobená fotogenická Moskva, kterou bych v této půvabně prosluněné náladě málem nepoznal, je plná nadšených muzikantů, zpěváků a tanečníků z různých zemí (samozřejmě jde výhradně o socialisticky zikonizovaný folklór). Nepřijdeme ani o technologický dernier cri (přinejmenším pro kluka z Ruzyně) - metro. 3) Milé je i to, jak tvůrci nechají Pepíčka proklouznout v Moskvě letištěm (sovětští pohraničníci, kteří by zastřelili vlastního bratra, ho pak udýchaně vyvolávají rozhlasem). I v Praze poté, co vystoupí po schůdkách z letadla, se chlapec otočí a dá se do běhu...běží a běží, až dorazí do svého bydliště v domku ve Staré Ruzyni. Jak prosté, milý Watsone... (11.05.2014)

Dvě hvězdičky jsou za dobové reálie, které jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Ať už autobus na karlově mostě, či prázdné šedavé oprýskané ulice, ale hlavně režim na letišti, běhání po runway, bezpečnostní kontrola v podobě rozvrzané branky, kontrola letenek až na palubě a mnoho dalšího. Samozřejmě to má hlavně v dětech vyrobit představu, že když se náhodou objevíte bez koruny v Moskvě, nevadí, všichni jsou tam natolik přátelští, že se rozdají abyste měli co jíst, pít či nosit na hlavě... (22.05.2019)

Kvalitu tomuto opulentně barevnému propagandistickému dílku dodal čas, neb ta propaganda stala se zdrojem nechtěného humoru (svazácká reportérka Jana Dítětová je obvzláště zábavně trhlá figura) a k tomu přibylo kouzlo nostalgie. Však také nejhezčí pasáž je zde ta, co jen dělá podklad titulků, kdy autobus Škoda 706 RO projíždí ranní starou Prahou, téměř prázdnou, bez turistů a pouličních prodejců a výrobců kýčů, což je obvzláště patrné na Karlově mostě. Samotný děj je řídký, nepravděpodobný snad i v době vzniku snímku, ale stejně slouží jen jako spojovadlo jednotlivých atrakcí toho mezinárodního festivalu mládeže, který je plný folkloristického křepčení. Je to v podstatě monstrózní reklamní šot. Přesto to shora zmíněné kvality dotlačí na slabé tři hvězdičky. (25.05.2014)

Koprodukční československo-sovětský film „V šest ráno na letišti“ je čistá propaganda. V Moskvě se koná mezinárodní festival studenstva a tak je třeba ho řádně prezentovat. S nadhledem bychom mohli říci, že je to jedno velké festivalové „PR“. Celý příběh by se mohl scvrknout na 10 minut. Ale to bychom zřejmě byli ochuzeni o záběry z festivalu. Úsměv Toma Sedláčka je asi nejcennější devizou filmu. Kamera nám na začátku filmu ukazuje krásy starých pražských ulic. Z leteckých záběrů však vidíme pouze TU 104 v oblacích, žádné hezké pohledy na Prahu nebo Moskvu. Kromě dvou hlavních dětských představitelů Tom-Pepíček a jeho sovětský kamarád (Vladimir Silujanov) ostatní herci mnoho prostoru nedostali. Ze sovětských jistě stojí za zmínku představitel taxikáře Nikolaj Krjučkov, který se uplatnil v mnoha dramatických rolích v sovětských filmech. Z českých herců jsme mohli vidět poněkud nešikovnou Janu Dítětovou, nerudného Miroslava Homolu a začínajícího Stanislava Fišera. Diváky jistě pobaví možnost snadno vycestovat, byť do SSSR. Hudba mi připomněla staré patetické sovětské filmy. Dialogy jsou pronášeny v češtině a ruštině. S přivřenýma očima dávám 2 hvězdičky. (17.04.2014)

Takhle si predstavuji film pro kluky. Letadla, chlapi v uniformach, "detektivni" zapletka... Nadherne dobove zabery Moskvy, vcetne uzasneho vozoveho parku. Film ma tempo, vtip a diky ukazky z mezinarodniho festivalu mladeze musel na svou dobu pusobit nezvykle multikulturne. Asi jsem jeden z mala, ja ale Pepickovi jeho neobvykly den zavidel a verim, ze v dobe premiery byl takovych kluku zastup:-). Jedine, co mi na filmu vadilo, byly nektere pepikove grimasy, z toho jsem rostl. Jinak jsem de facto nadseny a nekterym uzivatelum bych pral vetsi nadhled pri hodnoceni (pokud ten film "odpadari" vubec videli...). (17.04.2014)