Vydržet se ženou

Kdyby na tom byla tuzemská kinematografie tak, jak je na tom libovolná skandinávská...bylo by prostě na co koukat bez pocitů trapnosti a bez vzniku husí kůže. Tento snímek je kvalitativně vzdálený jakémukoliv českému filmu z posledních pěti let asi tak, jako má daleko Marianne k ženě, kterou by doma člověk mohl mít déle než půl hodiny. Gejzír ironie, humoru, jemných groteskních scének (vypíchnul bych ty v bazénu při první návštěvě Tronda) a hereckého minimalismu (Trond). Díky za tip, kámo. (04.10.2009)

Nezvykle hřejivá romantika z končin severských, nad jejíž bezmeznou nápaditostí a říznou dynamičností se Hollywood oddává tiché, závistivé autofelaci. Hlavní hrdina je výstavní exemplář submisivního, středoproudého Seveřana, jeho drahá polovička je šťavnatý flák rozkošné, panovačné čubky a dohromady tvoří ujetý, jiskřivě nejiskřivý páreček vhodný tak akorát k nevyhnutelnému vypěnění půllitru. Zkrátka patosu prostý majstrštyk, jenž stačí na postižené, decentně lidumilné zdvižení koutků a povznášející pocit produktivně stráveného času. (07.08.2013)

Moc netušim, co dělá v NORSKÝ komedii Peter Stormare, ale když už ho tam naverbovali, tak si rozhodně zasloužil mít trošku víc času ve filmu a ne jen, že si tam asi tak 5x pokecá s hlavní postavou a má přitom plavky a občas si zaplave v bázenu, nicméně teda horší než to že Peter nedostal moc prostoru pro mě bylo, že mě to ze začátku moc nebavilo, sice se ten styl jakým je to vyprávěný a jakým způsobem se odvíjí vztah dvou hlavních postav zdál zprvu dělanej docela vtipnou formu, ale opak byl bohužel pravdou a já se zas tak moc nebavil, naštěstí se to ale zhruba od poloviny zlepšuje a vyvrcholení na ultrazvuku už nemělo chybu. 3,5 (25.01.2009)

Všichni, kdo si myslíte, že máte doma bláznivou ženskou, mrkněte na tohle. ___ Příběh je servírován otevřeně schematicky, takže žádný "jako ze života", ale tím spíše je možné se v něm najít. Srážka muže "chci to, co nemůžu mít" a slečny "netoužím po tom, co už mám" je zbavena hlubších psychologických konotací. Utrpení hlavního hrdiny je vždy nějak výtvarně odkatalyzováno (následují SPOILERY) - tu klesne na podlahu, snad pod tíhou batohu sbaleného za účelem návštěvy přítelkyně dlící toho času romanticky na ostrově, tu je, bezvládný, tažen ke dnu plaveckého bazénu tlakem vodní masy (zpod které je vyzvednut mužnou rukou kamarádovou); odlehčení situace je dokonáno následnou scénou á la Pieta (viz galerie). Jen ten idealistický závěr mi k té hořkosti nějak nesedí; možná jen tvůrci nevěděli, jak příběh uzavřít, stejně jako já tenhle komentář .. (22.07.2010)

Klasická festivalová/klubová záležitost, uchopená typickým skandinávským způsobem - trochu šílená, zvláštně vtipná a mající specifické kouzlo, které se dá těžko pojmenovat. Domnívám se, že každý si ve filmu může najít svoje, ať už sledovat paralely na vlastní vztah, nebo se jen bavit (poměrně rozvětveným) dějem. Ani komedie, ani romantická, přesto kompaktní a fungující. 70% [přehlídka Filmový Erlend Loe, Evald, 2015] (19.06.2015)