Kámoš

Tři kámoši se baví neškodnými legráckami a Kristoffer "bez kamery ani ránu" je filmuje. Náhodou dostane příležitost vyjít se svými filmečky do světa a být "Jackass, ale jemnější". Problém je v tom, že to není jenom JAKO, ale že se na televizní obrazovce odvíjí skutečné niterné soukromí. Překvápko a velmi milé, herci všedního vzhledu, všední repliky, všední situace a jakoby celý ten film byl "jenom" ležérní domácí video, ve výsledku ale tak spřízněné. (29.03.2006)

Nenápadný film o všedních věcech. 1) Základním rysem snímku je neokázalá nenápadnost. Nenápadní sympatičtí herci (zejména 28letý představitel Kristoffera Nicolai Cleve Broch s pěknou postavou a rovněž 28letý charismatický představitel otce malého chlapce Aksel Hennie), neokázale vedení 37letým režisérem Mortenem Tyldumem zpřítomňují všední příběh v nenápadném okolí stanice metra Tøyen center v Oslu. 2) Bohužel spolu s nenápadností jde i určitá nevýraznost. Nesměji se ani nepláču, k postavám jsem získal vztah asi jako k sousedům v domě - jde to s nimi, ale raději se od nich držím dál. Ačkoli považuji film za docela dobrý, znovu si ho asi nepustím. (08.01.2012)

Postavy ve filmu působí přirozeně a mladé publikum se s hrdiny může identifikovat, protože často mívá podobné problémy, které Kristoffer a jeho přátelé řeší. Výborný herecký výkon podává například Anders Baasmo Kristiansen v roli Stiga Ingeho, který trpí dobře uvěřitelným panickým strachem vzdálit se od svého domu, také neustálé Kristofferovo váhání mezi Elisabeth a Henriettou jistě kdekdo zažil. Hnidopich snad může konstatovat, že jen ten závěr je až moc happy. Jenže to už beztak s blížícím se koncem tušíte, a pokud by to dopadlo jinak, většina diváků by byla zřejmě zklamaná. (01.07.2005)

Kristoffer, Geir a Stig Inge jsou více přáteli než jen pouhými spolubydlícími. Společně také natáčejí vtipná videa s trampotami jejich všedního dne. Když se k těmto videím dostane producent televizní stanice TV2, stanou se ze všech tří ihned známé osobnosti. Jenže zveřejnit svůj život, své lásky a svá tajemství miliónům diváků může i s pořádným přátelství setsakra zamávat ... Musím říct wow - obdobně jako mne svého času hodně zasáhl Erasmus a spol, tak se to, a možná ještě více, podařilo tomuto nenápadnému norskému filmečku. Je to jeden z filmů, kdy divák touží stát se jedním z nich, mít takovéto kámoše a prožít to stejné co oni - a návrat ke všednímu životu je pak dost drsný. Hodně se mi líbilo i herecké obsazení - všichni tři hlavní protagonisté jsou ve svých rolích naprosto přirození, a nedovedu si v nich představit nikoho jiného. Snad jen ty holky nebyly až tak hezké, ale co bysme chtěli od chladných seveřanek, že ano :) (18.06.2012)

Už jsem to psal jednou, v jednoduchosti je síla. O čem větším chcete točit filmy než o přátelství a lásce? Nemusejí se konat žádné heroické epizody, žádné zázračné záchrany, cesty kolem světa nebo oběti na životech...stačí prostě přátelství/lásku vidět, cítit, a to že se nejedná o americkou/anglickou produkci, jde cítit z každého záběru a dialogu...Málokterý film ve vás zanechá po shlédnutí takový pocit tepla jako tento, mít u sebe teď teploměr tak mě prohlásí za klinicky mrtvého, neb víc než 41° to bude určitě =) jo a rádoby epos o stejných věcech jako vypráví Buddy zobrazený v 3D Avataru-ŽP, je jako Grapes of Wrath od Johna Steinbecka vs. leporelo o dieselových lokomotivách. 5***** když ne tu, tak už nikde. (05.02.2007)