Nashville

Fascinující na Nashville je, že si vytváří svůj mikrosvět, který když vás vtáhne, tak už nepustí. Country není moje krevní skupina, ale tady je to úplně jedno. Už proto, že nezazní žádný typický odrhovačky. Písně složené přímo k filmu a zpívané samotnými herci jsou svébytné skladby, které obstojí i při samostatném poslechu. Tehdejší hvězdy country si Altmanovi dokonce stěžovaly, že je i jejich město vylíčil zkresleně (podle Altmana jim spíš vadilo, že nepoužil jejich songy - ještě že tak). Písně tady nejsou jen do počtu, jsou integrální součástí filmu, rozhodně to nepůsobí jako muzikál. Dalším kladem jsou charaktery: každá z 24 postav je zajímavá a výrazná, takže jsem neměla problém se v nich orientovat. K tomu všemu ještě Jeff Goldblum s tricyklem, prostě jsem víc než spokojená:) Altmanovský styl (svou výjimečností srovnatelný snad jedině s Fellinim) na svém vrcholu. (03.12.2011)

Tento film o jednom víkende zo života ľudí z hudobnej branže vo svetovom hlavnom meste country Nashville (štát Tennessee, USA) je vďaka práci s postavami a so zvukom pozoruhodným dielom. Na poskladanie tejto mozaiky postáv, hudby, obrazov a zvukov použil Altman 16 nahrávok rozhovorov na vytvorenie zvukovej stopy, ako aj neustály pohyb kamery, rytmické prestrihy a komentáre v obraze i mimo neho. Osobitne pozoruhodná je úvodná sekvencia na nashvillskom letisku, počas ktorej sa predstaví všetkých 24 postáv. Je iróniou, že hoci film vznikol v roku 1976 ako oslava 200. výročia vzniku USA, odhaľuje práve temnú stránku tejto krajiny – rasové predsudky, sebectvo a vulgárnosť. 70% (15.08.2010)

Dějová linka se dá charakterizovat jednou větou, ale srozumitelně ji přiblížit může zabrat celý večer. A nemýlíte se, dvě a půl hodinky tu zní country - a dvě a půl hodinky je Nashville fascinujícím filmem. U mě žádná vznešená nuda nebo epizodická sociální kritika, jak někdy Altmanovo dílo bývá označováno. Tady vážně stačí jen otevřít oči. (09.06.2006)

Silná ukázka nejen filmařských schopností jednoho tvůrce, ale také ukázka toho, jak je možné se navážet do Ameriky a přitom být Američan. Je až neskutečné, kolik je zde postav a jak drží pohromadě. Navzájem se jejich osudy prolínají, to vše v duchu country, a přitom cítíte, jak je v pozadí něco špatně a jak to všechno nefunguje. Výborně natočené. (18.10.2015)

Měla jsem hrůůzu z toho co mě čeká. Proto jsem nadšená. Od začátku, přesto, že většinou mluvilo pět lidí najednou a režisér nikoho nešetří tím, že by jej s někým seznamoval, hodí diváka doprostřed extra nepřehledné vřavy. Ale i přesto mně to netrápilo a během chvilky jsem byla vtažená a celou dobu jsem se naprosto orientovala v postavách, protože všichni byli tak výrazní, že jsem si je vůbec nepletla a vlastně na všechny jsem se těšila až je zase uvidím a bavilo mě hádat, jestli kluk na motorce je fakt Jeff Goldblum. Americké country je můj osobní spouštěč dobré nálady. (Jsem trochu prostší mysli). Moc bych chtěla zase někdy vidět Altmanovu Svatbu, kterou si pamatuju jako něco podobného a skvělého. (18.01.2011)