Bastard

Mads Mikkelsen je pravděpodobně nejznámější dánský herec současnosti. Jeho popularitu pomohla podpořit účast v několika hollywoodských projektech (Casino Royale, Souboj Titánů z roku 2010, první Doctor Strange, Rogue One: Star Wars Story, náhradník za Johnnyho Deppa v roli Grindelwalda ve třetích Fantastických zvířatech, pátý Indiana Jones nebo především seriál Hannibal), Mikkelsen ovšem pořád nezapomíná na své rodné Dánsko. Vedle účasti v americké produkci tak Mikkelsen občas natočí i něco doma a došlo tak ke vzniku filmů jako Hon, Chlast nebo Rytíři spravedlnosti. Právě Mikkelsen může přispět k tomu, že se těmto dánským filmům dostává více pozornosti, jistě tomu tak bude i Bastarda. Scenárista Rytířů spravedlnosti, Anders Thomas Jensen, se možná se svým kolegou Nikolajem Arcelem spálili u adaptace Temné věže od Stephena Kinga, Arcel jako režisér a spoluscenárista ovšem díky adaptování knihy Ida Jessena rázem nabízí jistou formou vykoupení. Jeho Bastard je totiž skvělý. Sám Mads Mikkelsen si nedávno tak trochu posteskl, že ho většinou nikdo nezve v Americe na casting hlavních hrdinů a většinou ho staví do role záporáků. Hrdinou se tak Mikkelsen může stát alespoň v Bastardovi. V roli Ludviga Kahlena je Mikkelsen skvělý, kdy ukazuje, že srší neskutečným charismatem a přestavuje hrdinu, kterému je strašně snadné fandit. V rámci dvouhodinového filmu Arcel servíruje vtahující záležitost, která snadno evokuje Statečné srdce nebo Posledního samuraje, jenom v dánských a trošku komornějších kulisách. Bastard vlastně působí jako dánský film, který by se v Hollywoodu rozhodně neztratil. Film pracuje s dobovým kontextem a politickou situací v Dánsku v polovině 18. století, zvládá být postupně čím dál tím více emocionálně nepříjemný a ústřední konflikt postupně dělat více a více intimnější. Centrem je přitom pořád boj mezi dobrem a zlem. Ale celé je to zpracované tak působivě a je to celé tak severské, že to celé dělá celý zážitek působivým. Od dobrého historického filmu se tak nějak automaticky čeká perfektní výprava, krásné kostýmy a takzvaná poctivá práce v těch nejmenších detailech. To všechno je na svém místě. Kamera Rasmuse Videbæka je vtahující a v součtu jde o jeden z nejvýraznějších výkonů na pozici kameramana za uplynulý rok. Především i díky několika výrazným kompozicím a chytrým vyhráváním si s tím, co přesně kamera zrovna zobrazuje.  Film zároveň pracuje s motivy o předsudcích, romantickým trojúhelníkem a jedná se ze scenáristického pohledu možná až o příliš ambiciózní pokus. Přes to vše to zázrakem drží pohromadě. Bastard díky tomu zvládne být velkolepý i komorní zároveň. Chvílemi má celý film vyložený westernový nádech, moc přitom vlastně nesejde na tom, že jde do velké míry skutečně o černobílý příběh o čistém dobru proti čistému zlu. Výsledkem je totiž pořád dánský epos, který zvládne diváka správně semlít. I přes zdánlivou černobílost konfliktu pořád nechybí přesah, nejen co se týče politického kontextu. Arcel rozhodně neobjevuje Ameriku, zvládá ovšem za pochodu připomenout ty nejlepší podobná historická dramata. Člověk, který ctí osvědčený respekt a výsledkem je díky tomu výtečná porce. Vzrušující, vtahující a jednoznačně působivá. V centru dění je pořád postava Ludviga Kahlena, oběť systému s nespravedlivými pravidly. Nejedná se o postavu, která by byla bez chyb, Mikkelsen ovšem podává další komplexní výkon, kterým si Kahlen po celou dobu udrží divákovu přízeň. A divák může společně s Kahlenem pomalu obstarávat satisfakci. Bastard je filmem, který podpoří víru v dánskou kinematografii. Nejenom, že se díky opět Madsovi Mikkelsenovi po všech těch hollywoodských záporácích dostává nějaká forma satisfakce, ale především proto, že jde o další strhující dánskou záležitost, kterou Nikolaj Arcel neskonale potěšil a člověk mu rázem odpustí i tu Temnou věž. Již nyní se nachází Bastard v TOP 15 na užším seznamu pro nominaci na Oscara za nejlepší mezinárodní film. Konkurence je možná veliká a Dánové tu svého 5. Oscara nutně dostat nemusejí, pokud by se ovšem Bastard dostal už jen do užší TOP 5 a dočkal se alespoň nominace, bude se jednat o zasloužený výkon. Nejenom díky skutečně fenomenálnímu Mikkelsenovi, který svým výkonem dokáže skutečně strhnout.... (30.12.2023) (méně) (více)

Nikkelsen se občas objevuje ve filmech jež ho nejsou hodny. Vždycky mně to fascinuje, proč si je vlastně vybírá a  jak se rozhoduje pro účast v nich. Jestli je ale pro něco přímo stvořen, jsou to dramata a historická obzvlášťě. A tenhle film je prostě žánrově přesně pro něj. Byl zde naprosto skvostný. Příběh je až neuvěřitelně jednoduchý. Je to příběh o snaze pevnou vůlí a úsilím překonat zdánlivě nerealizovatelné, někdy bohužel i bez ohledu na blízké ztráty. Musíme si ale uvědomit, že příběh se odehrává v půlce osmnáctého století. Tedy v době, kdy lidé celkem běžně umírali hlady a nějaké opuštěné cikánské dítě opravdu nikoho nezajímalo. Krom toho už cikáni v té době byli bráni skutečně spíše jako škodná a to i na našem území. Jejich příchod do našich končin začal jejich lhaním. Tvrdili, že jsou uprchlíci ze Svaté země případně Egypta a náš lid je dle dobových záznamů i v těch raných dobách jako údajné křesťanské uprchlíky podporoval a krmil. Tmavší pleť byla brána jako důkaz, že jdou z Palestiny.  Jenža pak se ukázalo, že to asi s tím Jeruzalémem nebude až tak pravda. Za Habsburků už cikáni v některých obdobích nesměli přes hranice říše. První výstraha při chycení bylo označení vypáleným cejchem, druhá pro ženy useknutí ruky, pro muže oprátka. V té době už v řadě měst měli řemeslníci cechy a tak nikdo neměl zájem přijímat nějaké nové řemeslníky co přivandrovali odjinud kvůli konkurenci. Cikánům tak toho ku obživě moc nezbylo. Dělali spíše drobnou kovařinu, drobnější práce jako opravy hrnců pomocí drátů, různé jednoduché manuální práce a provozovali bylinkářství. V tom měli kupodivu vysokou odbornost v rámci léčby různých poranění a nemocí bylinkami nejen zvířat, ale  i lidí. Díky omezeným možnostem integrace a získávání pravidelných solidnějších výdělků legální cestou byla jejich živobytí často  nuceně dotována krádežemi (zde někde vzniká ten archetyp cikána kradoucího slepici), čímž se roztáčel smrtící kruh vzájemné nevraživosti a nenávisti. Neměli to vůbec tehdy lehké! Podotýkám tehdy. Koho by téma zajímalo, doporučuji úžasnou těžko sehnatelnou knihu Cikáni v Čechách a na Moravě v 15. a 18. století od Jiřího Hanzala.  Věřím, že v Dánsku či kdekoliv jinde v Evropě to bylo stejné. V totmto dobovém ohledu se mi naopak postava Ludviga Kahlena zdá až neuvěřitelně lidská.  Mimochodem komu by jednání Ludviga či snad Frederika de Schinkel  připadalo brutální či  necitlivé, pak bych rád upozornil že to byla doba, kdy se ještě v Evropě sporadicky upalovali lidé na hranicích za čarodějnictví! Moc si tu druhou půlku osmnáctého neidalizujme!  Šlechta měla skutečně veškerou moc a mohla si se služebnictvem a poddanými v podstatě dělat co chtěla. Shodou okolností jsem se včera opět rozhodl obývák po letech ozvučit prostorovým zvukem  5.1 a jsem moc rád, že první film, který přes systém jel bylo tohle :-). To kvílení meluzíny v Královském domě a na vřesovištích bylo fakt lezavé a rozléhalo se nepříjemně ze všech koutů obýváku. Musím říci, že po dlouhé době jsem měl díky Bastardovi zase vidět solidní historické drama. Syrové, drsné, perfektně natočené s vynikajícími hereckými výkony. Přesně jak to mám rád. Dávám za 5 brambor!  * * * * * (21.03.2024) (méně) (více)